HYT TC-700 aneb za málo peněz hodně muziky – první část
Po mnoho let jsme byli zvyklí nahlížet na vše, co bylo vyrobeno v Číně se vcelku oprávněným despektem. Situace se však postupně měnila – nejprve do Číny (a nejen tam) přenesly výrobu i takové firmy, jako americká Motorola (když už jsme u těch radiostanic), no a v posledních letech vyrostly v nových průmyslových centrech supermoderní továrny, schopné vyrobit špičkovou elektroniku všeho druhu.
1. Úvod
Po mnoho let jsme byli zvyklí nahlížet na vše, co bylo vyrobeno v Číně se vcelku oprávněným despektem. Situace se však postupně měnila – nejprve do Číny (a nejen tam) přenesly výrobu i takové firmy, jako americká Motorola (když už jsme u těch radiostanic), no a v posledních letech vyrostly v nových průmyslových centrech supermoderní továrny, schopné vyrobit špičkovou elektroniku všeho druhu. Jedna z takových speciálních ekonomických zón se nachází severně od Hong Kongu (v jeho těsné blízkosti) ve městě Shenzhen. Zde mají kupříkladu sídlo známí výrobci Huawei, Tencent či ZTE, taiwanská společnost Hon Hai Group zde má výrobní závod, kde vznikají známé iPody, iPhony či notebooky pro firmu Apple, Inc. Vyrábějí se zde i notebooky Lenovo (dříve IBM). No a kromě toho zde má sídlo i firma Shenzhen HYT Science & Technology Co., Ltd., vyrábějící mj. i radiostanice pod značkou HYT.
Výrobní portfolio obsahuje jak radiostanice přenosné, tak vozidlové, některé uživatelsky jednodušší, jiné pokročilejší, v provedení do výbušného prostředí či v neposlední řadě sofistikované terminály pro digitální síť Tetra či kompletní převaděče včetně přenosných. Ke stanicím je samozřejmě možno získat široký sortiment příslušenství. Cílem tohoto testu se stala radiostanice HYT TC-700, kterou pro test zapůjčila brněnská firma DCom, spol. s r.o.
HYT TC-700 je na první pohled elegantní přenosná radiostanice moderního vzhledu s nejnutnějším množstvím ovládacích prvků, tedy bez displeje a klávesnice. Je to nejnižší model ve výrobní řadě radiostanic pro profesionální použití a vyrábí se i v provedení do výbušného prostředí (to ovšem nebyl případ testovaného výrobku). Tato radiostanice je vyráběna ve verzi jak pro kmitočtové pásmo VHF, tak pro UHF, nás bude samozřejmě zajímat to první, tato verze tedy pracuje v kmitočtovém rozsahu 136 až 174 MHz.
Radiostanice byla dodána byla v úhledné krabici, obsahující:
- vlastní tělo radiostanice
– anténu (použitý typ s délkou 15cm)
– baterii Li-Ion 7.4V, 1700mAh
– klips na připevnění rdst k opasku včetně dvou šroubků
– šňůrku na zápěstí
– automatickou stojánkovou rychlonabíječku s indikací stavu, univerzální typ (100–240V, 50–60Hz)
– napájecí adaptér k nabíječce
– kabel pro připojení adaptéru k elektrorozvodné sítí
– český návod
– brožuru Safety and General Information (Bezpečnostní a všeobecné informace, anglicky)
– prohlášení o shodě (EU)
Kromě toho byly k testu zapůjčeny ještě:
- externí mikrofon
– externí hrdelní mikrofon (tzv. krkafon)
– externí klíčovaní tlačítko (pro použití s krkafonem)
– datový kabel pro programování radiostanice
– CD s programovacím softwarem
Ty však nejsou součástí základní dodávky radiostanice a je nutno je dokoupit zvlášť.
2. Trocha teorie
Po vybalení radiostanice je nutno ji zkompletovat, což obnáší přišroubování antény (použitý konektor je typu SMA, ovšem na rozdíl od dřívějších zvyklostí je samička na anténě a sameček na těle rdst) a samozřejmě je potřeba připojit baterii. S největší pravděpodobností nebude nabitá, takže je nutno nejdříve použít přibalenou rychlonabíječku. K radiostanici je standardně dodávána lithium-iontová baterie s velmi slušnou kapacitou 1700mAh. Tuto baterii lze nabíjet buď připevněnou k radiostanici nebo zvlášť, což je výhodné v momentě, kdy máme baterii záložní. Nabíjecí proces u plně vybité lithium-iontové baterie s kapacitou 1700mAh trvá cca tři hodiny, výhodou baterie s lithiovými články je ovšem to, že je možno ji do nabíječky vložit kdykoliv (netrpí paměťovým efektem).
V případě potřeby je možno dvěma šroubky připevnit klips, pomocí něhož můžete radiostanici přichytit kupříkladu k oděvu, nejčastěji k opasku kalhot. Klips je masivní a částečně odklopný (na pružině), takže nehrozí jeho ulomení. Je připevněn dvěma šroubky k tělu radiostanice, nikoliv k baterii, což plně oceníme při dokoupení baterie záložní. Podobné řešení používá u nových modelů většina výrobců. Nahoře za anténou je ještě malé očko na případné připojení pojistného poutka na zápěstí (poutko je rovněž součástí balení).
Radiostanice HYT TC-700 je velmi kompaktní a díky ergonomicky oblým tvarům padne přesně do ruky. Je menší, než legendární Motorola GP300 a je také lehčí. Velikostí i hmotností ponejvíce připomíná současné Motoroly řady CP. Vlastní tělo radiostanice je vyrobeno dnes již standardním způsobem – odolné pouzdro z černého polykarbonátu ukrývá pevný kovový odlitek, na kterém jsou připevněny desky se součástkami. Ovládací prvky jsou dostatečně kvalitní a robustní, přitom snadno ovladatelné i v zásahových rukavicích (to se týká zejména dvou otočných přepínačů a velkého klíčovacího tlačítka PTT). Rozmístění ovládacích prvků je naprosto standardní, nahoře vedle antény jsou otočný mechanický přepínač šestnácti kanálových předvoleb a hlavní vypínač, kombinovaný s regulátorem hlasitosti reprodukce (Volume). Kromě nich se sem vešlo ještě jedno malé programovatelné tlačítko, které má pro snazší orientaci oranžovou barvu. Na boku radiostanice je pak velký spínač vysílání (tzv. „klíč" neboli PTT) a pod ním další dvě programovatelná tlačítka. Na druhé straně je na boku gumová krytka, skrývající dva konektory (zdířky jack 2.5 a 3.5, oba stereo) pro připojení externího mikrofonu, případně příposlechového sluchátka. Do stejných zdířek se připojuje i programovací kabel. Kromě dvou otvorů pro konektory je pod krytkou ještě i závit, do něhož se zašroubuje upevňovací šroubek. Ten je součástí koncovky kabelu externího mikrofonu a zajišťuje koncovku s konektory proti nežádoucímu povytažení.
A to je vše, stanice je opravdu v čistě „pracovním" provedení. Dle prodejce splňuje i tento základní model americké armádní normy MIL810 C/D/E/F a odpovídá i evropské direktivě o zákazu použití nebezpečných látek v elektrických a elektronických výrobcích (RoHS). Nemusíme se tedy bát používání této radiostanice za jakýchkoliv běžných i méně běžných podmínek, s výjimkou právě výbušného prostředí.
Český návod k použití je velmi stručný – nakonec je to pochopitelné, stanice je na obsluhu velmi jednoduchá (již zmíněný ovladač hlasitosti, přepínač šestnácti kanálových předvoleb, PTT a tři programovatelná tlačítka). Nejzajímavější částí je popis 40 funkcí, které k těmto programovatelným tlačítkům mohou být pomocí PC přiřazeny a které najdete na konci tohoto textu. Velmi praktické je kupříkladu mít možnost změnit vysílací výkon, hodí se rovněž možnost vypnutí subtónového squelche (CTCSS/CDCSS neboli PL/DPL tónů) či úplné vypnutí šumové brány, často bývá k některému tlačítku přiřazeno zapínání a vypínání scanovacího programu. Tlačítkem je možno odeslat například i sekvenci znaků zvoleného signalizačního systému. Tak, jako u jiných výrobců i zde mohou mít tlačítka jinou funkci při krátkém stisku a jinou při delším podržení. Kromě těchto známých funkcí bych rád zmínil tři přiřaditelné funkce bezpečnostní – stav nouze (stanice vyšle nouzový signál nebo nouzové identifikační číslo ENI), osamělý pracovník (automatické vyslání nouzového signálu po určité době nečinnosti radiostanice) a ležící muž (pokud zůstane rdst po předem nastavený čas ležet v horizontální nebo převrácené poloze, vyšle nouzový signál). Kromě funkcí, přiřaditelných k tlačítkům, je pomocí PC možno povolit používání dalších provozních funkcí, kupříkladu snížení spotřeby baterie (battery saver), maximální délku vysílací relace (time out timer) a další.
Testovaný model byl vybaven signalizačními systémy CTCSS (u Motoroly známý jako PL tóny), CDCSS (DPL tóny, někdy též DCS), DTMF, HDC2400 (vlastní standard firmy HYT) a SELECT5. Pro použití u útvarových i dobrovolných JPO v ČR přicházejí v úvahu CTCSS a čím dál tím rozšířenější SELECT5. Programovací software umožňuje výběr z osmi předdefinovaných subsystémů SELECT5 signalizace (ZVEI I, ZVEI II, ZVEI III, CCIR I, CCIR II, CCIR III, EIA a EEA), navíc je možno nadefinovat si jeden vlastní. Jak je vidět, softwarová výbava je opravdu bohatá, zde se opravdu nešetřilo.
Programovací software pro modely, prodávané v České republice, byl dodán ve verzi 3.13CZ01. Navzdory tomu je v angličtině a možnost změny jazyka v nastavení úplně chybí. Programování kanálových předvoleb, ale hlavně nastavování provozních funkcí a zejména konfigurování parametrů signalizačních systémů, navíc v angličtině, si ale žádá určité (a u signalizačních systémů značné) znalosti z oboru, proto vřele doporučuji nechat si radiostanice nastavit již od dodavatele či od autorizovaného dealera (přeci jen se ty parametry nemění tak často). Pokud se do programování bude chtít někdo pustit vlastní silou, nechť pamatuje na základní pravidlo programátora – zálohovat, zálohovat a ještě jednou zálohovat (a zejména předem, ať je možné se vůbec k čemu vrátit). Zálohování se navíc netýká jen dat, ale i napájení všech zařízení při přenosu z dat z PC do radiostanice.
Nu dobrá, dosti bylo nudné teorie, pojďme se podívat, co nám přináší praktické používání.
3. Trocha praxe
S klidným svědomím mohu napsat, že si nejsem vědom nějakého zásadního problému, který by praktickému používání tohoto typu radiostanice při výcvikové či zásahové činnosti JPO bránil – samozřejmě s již zmíněným omezením při použití ve výbušném prostředí. Nakonec i HYT, stejně jako konkurence, vyrábí i „atexový“ model, mimochodem navenek zdánlivě shodný s tímto testovaným, leč několikanásobně dražší. Stejně je tomu i u konkurenčních firem s tím rozdílem, že cena je obvykle ještě mnohem vyšší.
Radiostanice má dostatečně výkonný nízkofrekvenční zesilovač, což spolu s patřičně dimenzovaným reproduktorem zajišťuje srozumitelnou reprodukci i při vysoké úrovni nastavení hlasitosti (mimochodem, stanice dokáže „hulákat" opravdu nahlas). Reprodukce je posunuta spíše do středu frekvenčního pásma, což ale není nikterak na škodu. Citlivost vestavěného mikrofonu je dostatečná i při použití masky dýchacího přístroje, totéž platí i pro firemní mikrofon externí. Odolné tělo radiostanice snese i hrubší zacházení, což jen umocňuje nepřítomnost klávesnice a displeje. Baterie se na tělo radiostanice nasouvá zezadu a je jištěna pojistným prvkem (západkou), ukrytým ve spodní části těla. Tato pojistka nijak nevyčnívá, při pádu na zem by proto baterie neměla od těla odpadnout. Samozřejmě pokud radiostanice spadne z výšky několika poschodí, může se stát cokoliv, ale při běžném používání by pád na zem neměl vést k dezintegraci zařízení a tím ke ztrátě jeho provozuschopnosti.
Díky odklopnému masivnímu klipsu s pružinou je možno radiostanici nosit jak v kapse, tak někde na oděvu či ramenním popruhu dýchacího přístroje. Stačí jen najít vhodné poutko. Klips má na svém konci praktický zobáček, který do jisté míry zabraňuje samovolnému vysunutí radiostanice z poutka či z opasku směrem vzhůru bez předchozího odklopení.
Vlastní činnost s radiostanicí při výcviku či zásahu pak spočívá v zapnutí radiostanice, nastavení úrovně hlasitosti, nastavení kanálového voliče a vlastního radioprovozu. Ten pak probíhá pomocí stisku nízkozdvihového klíčovacího tlačítka PTT (obvyklý mikrospínač) naprosto bezproblémově. S provozem radiostanice úzce souvisí již zmíněné programovatelné funkce. Když pominu různá akustická návěští stisku tlačítek či zapnutí radiostanice pípnutím, nemohu se nezmínit o nadmíru užitečné funkci hlasového návěští. To je součástí některých samostatných programovatelných funkcí, ale asi nejčastěji bude tato funkce používána ve spojení s kanálovým voličem (firma DCom má již funkci hlasového návěští kanálových předvoleb u jimi dodávaných radiostanic předem aktivovanou). Pokud uživatel přepne kanálový volič do jiné polohy, radiostanice automaticky ohlásí, v jaké pozici volič je. Radiostanice, dodávané firmou DCom, mají toto návěští samozřejmě v češtině, příjemný ženský hlas srozumitelně hlásí „jedna", dva", tři"… „šestnáct" – dle nastavení voliče. Tuto funkci uživatel ocení v momentě, kdy nemá čas nebo možnost přepínat kanály s možností vizuální kontroly voliče. Nastavené číslo předvolby radiostanice ohlásí i po zapnutí hlavního vypínače. Uživateli pak zbývá jediné – pamatovat si, co je pod kterou předvolbou nastaveno.
Výdrž akumulátoru závisí na mnoha faktorech, k těm nejdůležitějším patří provozní aktivita (poměr vysílání, reprodukovaného poslechu a příjmu), nastavená úroveň vysílacího výkonu, aktivace či deaktivace šetření spotřeby při příjmu, používání funkce „scan" a v neposlední řadě i okolní teplota. Kapacita je však dostatečná na to, aby radiostanice „vydržela" i mnohahodinový zásah. K rozhodujícím faktorům tak bude patřit (kromě těch přímo provozních) i kvalita použitých článků, metoda dobíjecího procesu a podmínky skladování (u náhradních akumulátorů). Dodávaná stojánková rychlonabíječka je řízena procesorem a dobije zcela vybitý akumulátor zhruba za tři hodiny. Na svém těle má multifunkční vícebarevnou diodu s příslušnými anglickými popisy, která signalizuje provozní stav nabíječky, případně tedy kompletu nabíječky a baterie (překlad popisů je v českém návodu). Po ukončení nabíjecího procesu přejde nabíječka do stavu, v němž plní funkci konzervátoru – čili udržuje akumulátor plně nabitý a zabraňuje tak pozvolnému samovybíjení.
Abych ale pořád jen nechválil, v příštím díle se podíváme i na nějaké ty neduhy.
Popis fotek:
1) Úhledné balení
2) Úhledné i uvnitř
3) Spínač vysílání (PTT) a dvě programovatelná tlačítka
4) Zelený kroužek na spodku antény signalizuje frekvenční pásmo VHF
5) Konektory a závit pro připojení koncovky externího mikrofonu
6) Klips se nepřipojuje k baterii, ale k tělu radiostanice
7) Vše podstatné prozradí štítek
8) Ovládací prvky a anténní konektor typu SMA
9) Vše podstatné o baterii opět prozradí štítek
10) Kontakty a mechanické řešení klipsu
11) Napájecí adaptér a přívodní šňůra pro nabíječku
12) Nabíječka s adaptérem
13) Štítek nabíječky
14) „Displej" nabíječky s odstranitelnou ochrannou fólií
15) Prohlášení o shodě
16) Porovnání s legendární Motorolou GP300
17) Zleva Motorola GP340, HYT TC-700 a Motorola CP040
Pro Požáry cz zpracovala ruská vlaštovka
-wap-
