Hadicové vozy s navíječem

Ve Velké Británii a i v dalších zemích světa včetně ČR používají hasiči pro zásahovou činnost mimo běžnou požární techniku také speciální automobily. Kromě jiných najdeme mezi nimi také velmi rozšířené velké hadicové vozy a to hned v několika modifikacích.

Ve Velké Británii a i v dalších zemích světa včetně ČR používají hasiči pro zásahovou činnost mimo běžnou požární techniku také speciální automobily. Kromě jiných najdeme mezi nimi také velmi rozšířené velké hadicové vozy a to hned v několika modifikacích.

K čemu hadicové vozy slouží, je našim hasičům všeobecně známo. Jejich taktickým určením je při dálkové dopravě vody položit dostatečné množství velkoobjemových hadic, které je potřebné od zdroje k místu události pro úspěšné provedení zásahu a to jak při požáru, tak i odčerpávání vody.

U našich jednotek lze hadicové vozy spatřit také a to např. Tatru 815 s nástavbou Sehat u HZS Středočeského kraje a Tatru 815 s nástavbou THT u HZS Jihomoravského kraje. Mají ovšem mírně odlišnou koncepci od v tomto článku představovaných zejména britských vozidel stejného zařazení. Dále jsou u nás i kontejnerové hadicové vozy se zařízením Hytrans, o kterém je psáno o několik odstavců níže. Jsou zařazeny u několika krajských HZS – MSK, ÚLK, PLK, STČ a také u HZSP Unipetrol Litvínov. Ale zpět do Británie.

Základním vozem je Hose Layer (dále jen HL), tedy klasický hadicový automobil, který na svých bedrech veze buďto požární nástavbu či kontejner s hadicemi o průměrech 150 – 300 mm a celkové délce 1000 – 1500 m. HL má několik konstrukčních řešení odvíjení hadic. Jedná se o skříňovou či otevřenou, tzv. valníkovou nástavbu, na které najdeme mohutné hadicové navijáky, či nebo hadice složené do harmoniky. Během jízdy se hadice samovolně odvíjejí, resp. odrolovávají z nástavby a plynule se pokládají na zem. Jejich navíjení, tedy opětovné naložení do vozu se provádí dvojím způsobem. Hadice se navíjejí zpět na buben, nebo je hasiči ručně ,,házejí" do k tomu určeného prostoru nástavby. Možná se to zdá divné, ale tyto způsoby se opravdu ještě dnes používají (i naše hadicové Tatry mají ,,navíjecí mechanismus" v podobě party hasičů…). V poslední době jsou však hadicové vozy bez jakékoliv mechanizace na ústupu a hasiči dostávají nové, které již mají vše potřebné pro zvýšení bezpečnosti a ulehčení práce. Nejen tedy ve Velké Británii tak můžeme vidět hadicové vozy, nejběžněji označované jako Hose Recovery Unit (dále jen HRU), některé sbory je označují jako Water Support Unit (WSU).

Co jsou to ty vozy HRU? Opět se jedná o hasičské automobily s klasickou nástavbou či kontejnerem, vyrobeným z hliníku či nerezu, přepravují hadice o průměrech 6 až 12 palců, tedy 150 – 300 mm a celkové délce 1000 – 3000 m (dle velikosti nástavby a navíječe), ty jsou v nich uloženy do tzv. harmoniky. Ve výjimečných případech při použití největších čerpadel o výkonu přes 30 000 l/min mají speciální vozy hadice o průměru i 14 palců – 350 mm. Na nejběžněji používané dvanáctipalcové se používá čerpadlo o výkonu 22 000 l/min. Jejich odrolování z vozu je stejné, jako u přecházejících automobilů – po zatížení první z nich se samovolně pokládají na zem. Automobil při pokládce hadic může dosáhnout rychlosti až 40 km/h. Potud nic zajímavého, ovšem když máme na zemi několik kilometrů hadic, musíme počítat s tím, že se po zásahu také vrátí zpět do útrob vozidla. K tomu je na vozech namontovaný speciální, elektronicky řízený dvourychlostní válečkový navíjecí mechanismus s hydraulickým pohonem, který dokáže během půl hodiny dostat zpět do automobilu 1000 m hadic.



Jedná se jakousi dvojitou kladku na otočném kloubu, která díky elektronickým čidlům dokáže automaticky rozpoznat půlspojky a bezpečně tak navíjí hadice po vsunutí první z nich. K její obsluze de facto není potřeba hasičů, ti stojí vzadu v nástavbě a pouze rovnají navíjené hadice. Tím se i šetří jejich sil a předchází se možným zraněním při nakládání těžkých hadic na vozidlo. Některé z automobilů HRU mají na předním nárazníku odnímatelný pomocný rám na hadice, jenž úzce spolupracuje s výklopnou navíjející kladkou a to proto, aby nedošlo k možnému najetí vozidla na hadici a samozřejmě pro její snazší navinutí. Hadice se dostávají zpět do vozidla naprosto bez vody a to díky výšce navíjení, ale zejména kvůli jejich průchodu přes válce kladky, které ji neustále vytlačují dolů.

Vozidel HRU a samotných navíječů (dle průměrů hadic) je opět několik druhů a pochopitelně pocházejí i od různých výrobců (Angus Fire – od této firmy pochází ve Velké Británii ve velkém používaný systém navíjení FETCH, který byl prvním svého druhu na světě, dále je to např. Hytrans System, který je rozšířený po celé zeměkouli – Anglie, USA, Čína, Německo, Belgie, Holandsko, Austrálie, ČR atd.). Co se jejich modifikací týče, lze můžeme vidět buď jen hadicové (klasické i kontejnerové) vozy se zpětným navíjením, nebo např. i kombinované dvoukontejnerové vozy (duoconatiner), z nichž jeden je hadicový HRU a druhý čerpací HS (Hydrosub či HTS/HFS) s vysoce výkonným čerpadlem až 10 000 l/min. Nejběžnější je však čerpadlo s možností plavby na hladině o výkonu 3000 l/min, zajímavostí na něm je, že má hnací jednotku mimo tělo napevno uloženou v kontejneru, ale o tom někdy příště. Pokud je (výkonnější) čerpadlo vezeno na jiném automobilu, vždy probíhá jeho úzká spolupráce s vozem HRU a Britové mají na tuto spolupráci výborně zpracovanou obdobu našich metodických listů.

V galerii najdete fotografie nejstarších hadicových vozů a také použití HRU při jednom z největších požárů na ostrovech – hořící rafinérie Buncefield Oil Depot v roce 2005/ neskutečné množství položených velkoobjemových hadic, přečerpávací stanoviště atd.

Hadicové vozy HRU jsou zařazeny většinou ve výjezdech na velkých požárních stanicích, tedy obdobě našich centrálních nebo opěrných HS.

Foto a info: web, fireflash-64 delta, J. Waddington, D. Currivan, W. Davies, O. Skácel, P. Svoboda, H. Obroučka, K. Drábková, L. Vejvar, uživatelé a výrobci HL/HRU

-wap-