Rescue Marathon letos i s účastí hasičů, prvním zásahem bylo zřícené vojenské letadlo
Krev, naříkání a volání o pomoc. S tím se mohl setkat každý, kdo poslední zářijový víkend zavítal do okolí Heřmanova Městce na Chrudimsku.
Zdejší prostředí si vybrali organizátoři ze 7. Místní skupiny při Oblastním spolku ČČK Praha 1 pro uspořádání dalšího ročníku nesoutěžního cvičení zdravotnických týmů, nazvaného Rescue Marathon.
Pokud jsem o loňském ročníku napsal, že byl fyzicky hodně náročný, letos mám problém najít vhodná slova. Nejen díky tomu, že letošní ročník finančně podpořila nadace Vodafone Česká republika a organizátoři si tak mohli na účastníky připravit skutečné “lahůdky”.
Ale začněme pěkně popořádku…
Je pátek večer a v bývalém vojenském areálu postává nebo posedává asi osmdesátka zdravotníků, členů Českého a Slovenského červeného kříže. Vůbec poprvé se mezi účastníky této akce objevili také hasiči.
Hned čtyři dobrovolné jednotky se nezalekly a odvážily se změřit své síly se zdravotníky. Mluvím o hasičích z Chrasti u Chrudimi, Kunratic, Štětí a Kostelce nad Labem. Zapomenout nemohu ani na “domácí” JSDH Heřmanův Městec, kteří byli jedněmi z organizátorů celé akce.
Všechny ty, kdo jsou zde poprvé, poznáte na první pohled – jsou plni energie a upozornění organizátorů, že spacáky prakticky nebudou potřebovat, se jen smějí.
A skutečně. Hodinu před půlnocí z megafonu na autě heřmanoměsteckých hasičů zaznívá nečekaná (pro někoho spíše netrpělivě očekávaná) informace: nedaleko od základny se zřítilo vojenské letadlo a je nutné najít a zachránit jeho posádku.
Zástupci jednotlivých týmů určili velitele celé akce a vydali se v rojnici po stopách ztraceného letadla. Nebyl by to ovšem Rescue Marathon, kdyby i tenhle úkol nebyl trochu zkomplikován. Téměř třicet figurantů čekalo na svoji záchranu na těch nejhůře přístupných místech.
Zapletených v maliní, ležících na posedu nebo v neprostupném křoví. Na konci celé šestihodinové pátrací akce nebyl snad jediný zasahující, který by nezapadl do bažiny nebo alespoň neskončil v sevření ostružiníku.
Noční pátračkou ale celá zábava teprve začínala. Zanedlouho se rozednělo a po společném nástupu přišel na řadu samotný marathon. Nic menšího, než 32 kilometrová trasa, kterou musely jednotlivé týmy projít. V jejím průběhu zdravotníky čekalo celkem 16 stanovišť s velmi realisticky namaskovanými figuranty.
Od Křemílka otráveného houbami a víly Amálky s hřebíkem v noze, přes rvačku fotbalových fanoušků až po dopravní nehodu, znásilnění nebo výbuch v chemické laboratoři.
Každé stanoviště měl na starost tzv. “vesťák”, který sledoval počínání jednotlivých týmů a následně jejich výkon ohodnotil a popsal chyby. Nešlo totiž pouze o samotné ošetření, ale důležitou roli hrálo také posouzení situace, komunikace se zraněnými a jejich psychická podpora.
Tím, kdo marathon nakonec nejvíce zkomplikoval, bylo počasí. Přestože celý den bylo nefalšované babí léto, k večeru se zatáhlo a na většině týmů nezůstala nit suchá. Organizátoři se proto rozhodli marathon ukončit předčasně a týmům dopřát odpočinek u horkého čaje.
Ani ten však netrval dlouho. Alespoň pro část zdravotníků, kteří se rozhodli zúčastnit společných nočních zásahů na nehodu autobusu a situace z války v Afghánistánu. Ty už byly jen jakousi pomyslnou třešničkou na dortu, protože jít spát již nemělo význam…
Na závěr nezbývá než poděkovat těm, bez nichž by se takováto akce nemohla uskutečnit. Ať už je to zmíněná Nadace Vodafone Česká republika, společnost Coca-Cola, Red Bull nebo bagety Frencl.
Michal Bareš, Rescueinfo o.s.
