Dobrovolní hasiči a svépomocné repase vozidel, je to opravdu správná cesta?
Na našem serveru se poměrně často dočtete o tom, jak ta která jednotka perfektně zrepasovala svojí zásahovou techniku, kolik peněz je to stálo, kolik hasiči ušetřili obci, kolik vynaložili úsilí v podobě odpracovaných hodin a dalšího času, nezbytného pro samotnou realizaci rekonstrukce cisterny či dopravního automobilu.
Toto vše jsou chvályhodné skutky, které dají dohromady celek v podobě renovovaného automobilu, co by měl sloužit na výjezdu řadu dalších let. Věc má však ještě další dvě poněkud stinné strany. První z nich je samotný smysl konání členů JSDH/SDH v rámci práce s repasí.
Jsme v době, kdy se renovují do slova a do písmene vraky hasičských vozidel, mnohdy naprosto nesmyslně. Ať se to někomu líbí nebo ne, hasiči, a nejen ti dobrovolní jsou tady od nějakého účelu. Ten je pomáhat lidem při prakticky jakémkoliv neštěstí či mimořádné události, když to řekneme poněkud volněji. Hasiči nejsou žádní profesionálové na provádění rekonstrukcí svých vozidel, hasiči mají být profesionálové v tom, co dělají u zásahu, proto jsou zřízeni. Když už, tak na repase vozidel jsou odborné firmy.
Hodně z uskutečněných rekonstrukcí je sice uděláno dobře a funkčně, avšak toto suplování role svého zřizovatele je cestou do pekel. On se má postarat o kvalitní a funkční techniku. Nabízí se tedy otázka, jak dlouho tato situace ještě bude trvat? Až bude těm „stoosumačtyřicítkám“ 60 let a budou mít za sebou x repasí na koleně? Co bude dál?
Tento stav nahrává právě obcím nebo městům, zřizujícím tyto jednotky, protože si zastupitelé řeknou, že přece ti hasiči si to auto zase dají do kupy a nic nového nechtějí a vlastně ani nepotřebují, což je ale v reálu pochopitelně holý nesmysl. Takto to do nekonečna prostě nejde řešit, i když by se to komunálním politikům jistě hodilo a líbilo. Hasiči, uvědomujete si to?
To je tedy první věc, druhá věc je samotná repase. Pokud se dobrovolná jednotka v Horní Dolní rozhodne, že provede takovýto skutek, je to spojeno s tím, že její členové hodlají vložit do pomyslného fondu oprav svůj vklad v podobě odpracovaných stovek hodin ze svého volného času. Pochopitelně záleží na rozsahu opravy/repase vozidla.
Práce trvají leckdy mnoho měsíců a nic si nenalhávejme, právě ty odpracované hodiny jdou mnohdy na vrub výcviku a školení, včetně těch povinných. To je prostě realita, kterou nám nezávisle na sobě potvrdilo dost z těch, kteří se do podobné akce pustili (několik těchto hasičů si právě na toto stěžovalo a dalo tak námět na tento článek).
Lidé tráví svůj volný čas na hasičárně v umaštěných montérkách, válejí se pod vozem, vyvařují, brousí, lakují, sestavují, montují a bůhví co ještě. Ano, této činnosti se zpravidla nezúčastňují úplně všichni členové zásahové jednotky, ale nejvíce pracují právě ti, na kterých celá jednotka často tzv. stojí a padá.
Tito hasiči už mnoho znají, dokáží pro věc zapálit i ostatní, ale pak nastane den, kdy je naplánované cvičení nebo školení, a najednou nikdo nemůže, nemá čas a vrcholným argumentem je fakt, že na hasičárně už beztak tráví hafo času právě při rekonstrukčních pracích na technice, tudíž nepůjdou ještě navíc na nějaké to školeníčko. Na jednu stranu mají pravdu, dělají to zadarmo, ve volném čase a dobrovolně. Rekonstrukce jim zabere veškeré volno. Na druhou stranu nelze popřít fakt, že u dobrovolných jednotek je výcvik potřeba, protože jejich výjezdová činnost není v žádném případě tak četná, jako u hasičů z povolání. Co s tím?
Když se podíváme, které jednotky takto otrocky renovují svojí techniku, zjistíme, že se jedná o JPO kategorie III a V, tedy zrovna ty, co těch výjezdů opravdu moc nemají, u pětkových je ten rozdíl ještě markantnější. Zanedbávání výcviku je špatné a jako argument rozhodně neobstojí „záslužný“ čin členů, trávících své volno repasí cisterny tak, aby byla výjezduschopná. V tento okamžik se prakticky vracíme na samotný začátek článku, toto hasiči dělat nemají, hasiči mají cvičit a školit se, ať jsou dobře připraveni na možný zásah u mimořádné události.
Nyní jistě mnoho z vás namítne, k čemu by jim byl výcvik a školení, když by jednotka neměla se k požáru jak dostat vzhledem k technickému stavu jejich vozidla či vozidel. To je samozřejmě pravda, že pokud není k dispozici mobilní požární technika, hasiči jsou výjezdu neschopni, ale flikovat to tímto způsobem, tedy na úkor výcviku a také zahlazovat neschopnost vedení obce nebo města, je o pořádný malér a nejen pro hasiče samotné, i když jednotku zřizující samospráva by se z problému jistě dostala. Mají přece velitele, ten je zodpovědný.
Hasiči to myslí dobře, chtějí mít alespoň trochu funkční automobil, zřizovateli ušetří finance, ale za jakou cenu?
Kolegové, repasujete své zásahové automobily opravdu bezvadně v rámci možností, jaké máte, ale ruku na srdce, je to opravdu ta správná cesta? Někdy se podaří udělat jakýs takýs kompromis v rozvržení práce a výcviku, obec také občas uděla vstřícný krok, když dá více peněz, ale to není jednak snadné, a bohužel to také záleží na mnoha faktorech, zejména na tom lidském.
Prostě a jednoduše, dobrovolní hasiči, váš volný čas je vzácný, proto ho pokud to alespoň trochu jde, nemrhejte v rámci věci, o kterou se má starat někdo jiný, ať to myslíte sebe lépe, věnujte své volno tomu, co jste. Hasiči!
Dobře víme, že je poněkud složitá finanční situace, ale toto nejde do nekonečna, nehledě na fakt, že zřizovatelé na své povinnosti v rámci JPO často jak se lidově říká kašlou a ohánějí se pomyslnou finanční krizí, což v mnoha případech je jen zástěrka.
