Expedice Peking aneb China Fire 2013 posedmé: Rychlovlakem do Šanghaje k místním hasičům

Polovina výpravy na chvíli opustila Peking a jela navštívit hasiče do Šanghaje. Dostali jsme informaci, že v tomto velkoměstě bude návštěva hasičské stanice reálnější. Aby měl 24hodinový výlet zajímavý náboj, cestovali Martin Kavka a Petr Svoboda rychlovlakem.

Koupit na pekingském hlavním nádraží jízdenku na rychlovlak se zprvu zdál být nepřekonatelný problém. Bezmála 60 pokladen, všechny otevřené a u všech fronta lidí. Informační tabule – jak jinak – než s čínskými znaky, zmatek a místní nádražáci bez špetky angličtiny na jazyku.

U jedné z pokladen však svítil nápis slibující komunikaci v anglickém jazyce. Pokladní byla velmi příjemná a jízdenky do Šanghaje za 1500 Kč za jednu byly na světě.

Hlavní nádraží v Pekingu je stejné jako třeba v Praze, jen 3× větší. Žebráci, bezdomovci a pochybné osoby motající se v davu jsou tu také. Jedna zvláštnost ale Čínu od ostatních odlišuje. Přesun obyvatelstva podléhá přísné kontrole. Jízdenku mimo město kde bydlíte, nedostanete bez osobního průkazu a bez udání účelu vaší cesty.

Odjezdy na rychlodráze Peking – Šanghaj nejsou z Hlavního nádraží ale z jižního, modernějšího nádraží, které bylo vybudováno právě pro tuto rychlodráhu. Výstup je přímo ze stanice metra. Nádraží bylo velmi čisté. Asi proto, že do vstupní haly vpustí železniční ochranka pouze osoby s platnou jízdenkou.

K samotnému rychlovlaku CRH (my jsme jeli linkou G11) musíte projít kontrolou podobnou kontrolám na letišti. Ke každé soupravě vede GATE (brána), která se uzavírá 10 minut před odjezdem.

Ve vlaku to vypadá jako na palubě letadla. Sedadla se dají jednoduše otočit vždy po směru jízdy (údajně proto, aby se cestujícím nedělalo nevolno). Vnitřní prostor vlaku je o něco větší než naše Pendolino a souprava je kompletně průchozí a klimatizovaná. Zdarma dostanete vodu, ostatní občerstvení je možné si koupit u personálu za velmi přijatelné ceny.

Vlak rychle nabral rychlost 300 km/hod, kterou si udržoval po celou dobu cesty. O rychlosti nás informovala tabule u stropu soupravy. Na začátku vás rychlost vlaku ohromí, po 2 hodinách vám přijde zcela běžná.

Rychlost jízdy vám ale občas připomene protijedoucí vlak. Při míjení souprav ucítíte tlakovou vlnu, která narazí do vlaku. Čína se chlubí, že jejich vlaky dosáhnou na této dráze i rychlosti přesahující 350 km/hod.

O skvělé železnici podporované komunistickou stranou nás vytrvale informoval dokument, běžící na všudypřítomných obrazovkách, naštěstí bez zvuku. O hlasitou reprodukci během jízdy se postarali sami cestující. Hlasité telefonování, vyzvánění mobilů na maximum a vyhrávání čínské hudby či filmů na mobilech bez sluchátek, je v metru a vlacích zcela běžné.

Samotná Šanghaj je velmi příjemné město, pro turisty příjemnější než Peking. Je čistší a více orientované na turistiku. Šanghaj se modernizovala v době 2010, během konání výstavy EXPO.

Nové ulice, nábřeží a hlavně mrakodrapy vás ohromí. Po špinavějším Pekingu to bylo milé překvapení. Není zde ale tolik tradičních památek, je to prostě velkoměsto se vším všudy.

Šanghaj leží na řece Huangpu, je to největší město Číny s 19. miliony obyvatel. V Šanghaji sídlí plno světoznámých firem. Je to obrovský ekonomický rozmach Číny v přímém přenosu. Téměř třetina čínského obchodu proudí po řece Huangpu do jednoho z největších kontejnerových překladišť světa.

Metro v Šanghaji je o něco složitější než v Pekingu. Je také rozlehlejší a má více samostatných linek. Stanice jsou dále od sebe, ceny se vypočítávají za ujetou vzdálenost. V Pekingu jezdíte odkukoliv kamkoliv za necelých 7 Kč, v Šanghaji za stejnou částku ujedete sotva 5 stanic. Přesto jsou ceny za služby a potraviny nastavené podobně jako v Pekingu.

Asi hodinu jsme se proplétali mezi davy turistů po rušné obchodní ulici ze samotného centra Šanghaje směrem k rekonstruované nábřežní promenádě.

Nechtěli jsme nic kupovat, chtěli jsme vidět to známé a monumentální panorama Šanghaje. Vaše představy jsou různé, ale to co uvidíte nečekáte. Z nábřeží se rozprostře nádherný výhled na mrakodrapy Šanghaje a pro město typickou věž, Perlu Orientu.

Rozhodnutí o nočním výletu padlo okamžitě. Osvětlená Šanghaj je skvostná. Noční focení vám jen znepříjemní davy turistů mačkajících se u zábradlí, prahnoucí uvidět osvětlené Perly Orientu na televizní věži.

Na řece pak pod vámi probíhá čilý lodní ruch i během večera, vše krásně osvětleno, prostě dech beroucí.

Celkové ceny za dopravu:

• jízdenka na rychlovlak Peking – Šanghaj: 1500 Kč
• MAGLEV (vlak na magnetickém polštáři): 180 Kč
• letenka Šanghaj – Peking: 2300 Kč

Během kochání se tou nádherou jsme ovšem nezapomněli na návštěvu místních hasičů. Martin Kavka dostal velmi dobrý tip na jednu větší stanici v přístavním doku. Bohužel opět uzavřená a i přes naše prosby zcela nepřístupná.

Petr Svoboda se snažil fotit „natajno“ ovšem jeho snažení bylo záhy prozrazeno a focení z blízka nám nebylo povoleno. Našli jsme si tedy místečko na protější ulici. Objektiv Petrova fotoapáratu zachytil venkovní klece na hasičské oblečení.

Domníváme se, že jde o venkovní šatny, nevylučujeme sušárnu. Čekání se ale vyplatilo. Jedno družstvo odjelo na nedaleký stadion cvičit obdobu požárního sportu a TFA v jednom. Roztahování hadic na atletické dráze, připojení rozdělovače a doběhnutí do cíle, to vše v zásahovém.

Nachýlil se čas odjezdu, tedy přesněji odletu, protože 5 hodinovou cestu rychlovlakem zpět do Pekingu jsme již nechtěli absolvovat. Cestou na letiště jsme se ještě prošli pod jedním z nejdelších zavěšených mostů na světě z názvem Yangpu Daqiao.

K novému terminálu 2 na šanghajském letišti Pudong se dostanete jak metrem, tak i vlakem na magnetickém polštáři s názvem MAGLEV. Ten pak zkrátí cestu o více než polovinu času. Vlak je na vysuté magnetické dráze a doslova se vznáší rychlostí 300 km/h.

Po dvou hodinách letu plného turbulencí a špatného počasí (hodinu před odletem v Šanghaji začalo vydatně pršet) jsme dorazili zpět do Pekingu. Podvečerní Peking nás přivítal typickým pachem a přeplněným metrem.