The Great Chicago Fire 1871

V letošním roce uplynulo již 136 let od devastujícího požáru metropole Chicago, (tzv. Great Chicago Fire), při kterém oheň pohltil celé čtvrti, zničil skoro 18 tisíc budov, usmrtil 300 osob a téměř sto tisíc jich zanechal bez přístřeší.

V dřívějších dobách byl kromě válek či různých chorob největším nebezpečím pro lidstvo požár. Toto de facto přetrvalo až téměř do poloviny dvacátého století. Bylo to dáno dvěma důvody. Stavebním materiálem bylo dlouhou dobu téměř výhradně dřevo, co s ním oheň dokáže udělat, to si jistě každý dobře dovede představit. Druhý důvod byl v naprosto nedostačujícím požárním vybavení tehdejších hasičských sborů.

Požár, o kterém je tento článek, se udál v roce 1871 a ne náhodou je v dnešní literatuře nazván ,, The Great Chicago Fire,, . Co je o něm známo? Začněme tedy od jeho úplného počátku. Dle dobových informací vypukl v neděli 8. října roku 1871 kolem deváté hodiny večer ve stodole hospodářského stavení rodiny Patricka a Catherine O'Learyových, bydlících na adrese 137 DeKoven Street, Chicago West Side. Od čeho však začalo hořet, to se nikdy nepodařilo i přes velké vyšetřování, do kterého bylo tehdy zapojeno skoro 2000 policistů a požárních inspektorů, zjistit. Během vyšetřování bylo vyslechnuto mnoho desítek lidí a to včetně rodiny O'Learyových, avšak ani to nepomohla a tak příčina vzniku požáru nebyla přesně stanovena. Vyšetřovací komise uvedla dvě možnosti : vylétnutí jiskry z komína některé z budov a jejímu následnému dopadu na hořlavý materiál, který se díky velkému větru vznítil, nebo úmyslné zapálení resp. lidský faktor. Dobová legenda uvádí, že oheň vznikl tím, že jedna z ve stodole chovaných krav, údajně převrhla petrolejovou lampu a od té došlo ke vznícení slámy a následně celého hospodářského stavení. Tato příčina však nikdy nebyla oficiálně potvrzena a k potrestání rodiny O'Learyových nedošlo. Když se nad touto legendou zamyslíme, není však jako možná příčina požáru nikterak nereálná… Později se však ukázalo, že byl opravdu požár založen úmyslně. Přiznal se k tomu jistý Daniel “Pegleg” Sullivan.

Tak tedy k samotnému požáru. Tehdejší město Chicago mělo necelých půl milionu obyvatel. Ulice, chodníky a většina jeho budov byla ze dřeva. Seno a sláma byla uvnitř každé stodoly. Pochopitelně se všude svítilo za pomoci svíček a olejových lamp, což později velmi ovlivnilo samotný obrovský požár. Hasičský sbor Chicaga v průměru vyjížděl denně ke dvěma požárům. V roce 1871 hořelo procentuálně mnohem více, než v jiných letech. Bylo to dáno horkým a suchým létem, které hasičům vzalo hodně sil. Den před osudným požárem měl chicagský hasičský sbor napilno, v sobotu 7. října totiž hasil obrovský požár, při kterém lehlo popelem mnoho domů, přesněji řečeno čtyři městské bloky. Hašení trvalo 16 hodin a požárníci byli díky tomu v neděli velmi vyčerpaní. Tento oheň také o dost snížil zásoby požární vody. V neděli 8. října vypukl další požár, nikdo netušil, že se bude později nazývat ,, The Great Chicago Fire,, .

Bylo krátce před devátou hodinou večerní, když si noční hlídač Správní a soudní budovy všiml kouře, který vystupoval ze stodoly rodiny O'Learyových. Jak už to u takových případů bývá, nevěnoval mu ze začátku žádnou pozornost, neboť si myslel, že je to kouř z předešlého ohně. Nakonec si vše uvědomil, ale to už bylo stejně pozdě. Vyslal poslíčka se vzkazem na nejbližší požární stanici, ke vší smůle běžel k jiné, více než míli vzdálené…Když sbor dorazil na místo, bylo téměř hned jasné, že na tento požár nestačí. Jihozápadní vítr, který v osudný den vanul velkou rychlostí, jej během okamžiku rozšířil na mnoho dalších budov. Do hašení se brzy zapojilo kromě všech chicagských hasičů také velké množství obyvatel města. V půl jedenácté večer bylo jisté, že požár nezvladatelný. Šířil se velkou rychlostí směrem na centrum města. Mimo jiné objekty a budovy zachvátil i plynárnu. Po několika hodinách, kdy se nedařilo požáru zabránit v jeho postupu městem, natož ho uhasit, bylo zřejmé, že takový oheň Chicago nezažilo. Ve čtyři hodiny ráno požár zachvátil centrum města, kde stačil zničit všechny budovy a stále se rozšiřoval dál. Přeskočil i na druhý břeh řeky Chicago River. Na té nadělal také velké škody, protože lodě na ní kotvené, no jaký materiál se použil k jejich stavbě? Ano, dřevo… Díky větru, který plameny přenášel, shořelo i několik plujících lodí. Řeka, tedy její hladina díky mastným tukům a rozlitým olejům hořela taky. Vzduch byl plný kouře a jisker, dle dobových citací to vypadalo jako červený déšť či rudá chumelenice. V tu chvílí bylo plameny zachváceno mnoho městských bloků. S požárem, který v sobotu zlikvidoval čtyři bloky, se to nedalo ani v nejmenším srovnat. Po půlnoci se mnoho budov zřítilo k zemi a oheň se šířil dál. V ruiny bylo proměněno během okamžiku spousta objektů jako např. velké hotely Palmer House, Tremont a Sherman. Popelem lehl také obrovský obchodní dům Marshall Field, spolu s ním další stovky obchodů. Před druhou hodinou ranní požár dosáhl Správní a soudí budovu. Ano, to je ta, ze které byl oheň poprvé spatřen. V ní se nacházela i věznice. Když se k ní blížil oheň, vězni začali panicky křičet a třást mřížemi jejich cel. Krátce poté, co cely začal naplňovat hustý dým, byli z nich vězni vypuštěni. Většina z nich měla povoleno jednoduše uprchnout před plameny, jen těžcí zločinci byli spoutáni a odvezeni do jiné káznice. Chvíli po druhé hodině se ozval zvon Správní a soudní budovy naposled, a to když se hořící budova s rachotem zřítila k zemi. Nedlouho poté požár zachvátil i sousední oblasti. Shořelo nádraží společností Louis a Pittsburg & Fort Wayne Railroads. Hořel pivovar, stáje, sklady a začínala plát i luxusní městská část, tvořená ulicemi Cass, Huron, Ontario, Rush a Dearborn Street. Bydlelo zde opravdu vybrané obyvatelstvo města. De facto jen nejstarší a nejprominentnější rodiny Chicaga. Za pár hodin z jejich honosných sídel nezbylo nic než rozvaliny. Před třetí hodinou ranní přestala fungovat velká vodárna na Pine Street. Čerpadla neunesla zátěž a přestala pracovat. K této vodárně se váže legenda o její statečné obsluze. Dle ní je vodárna dodnes navštěvována duchem muže – městského vodárenského dělníka, který při velkém chicagském požáru nepřestal do poslední chvíle čerpat vodu a dodávat jí hasičům až do doby, než jeho život pohltil oheň. Na vodárně se požárem propadla střecha.

S přibývajícím časem nebyly plameny to jediné, s čím se muselo obyvatelstvo Chicaga potýkat. V časných ranních hodinách začalo ve městě rabování a pouliční násilí. Hostinští a barmani v pošetilé snaze zachránit alespoň nějaký majetek a hodnoty, začali vyvalovat sudy whisky na ulice. Nedlouho poté se ulicemi začalo ploužit a belhat velké množství mužů, žen i dětí v různém stádiu opilosti, netušíc, jaké nebezpečí jim vůbec ještě hrozí. Začalo se loupit v opuštěných obchodech, prostě rabování se vším všudy. Když se oheň blížil k rabujícím, ti hned začali za běhu svůj lup odhazovat, ve snaze zachránit si holý život. Zraněných bylo mnoho. Pozdější historky o lynčování a zabíjení zlodějů se nepotvrdily. Větší nebezpečí, než lupiči a zloději však bylo velké množství zoufalých lidí, kteří za pomoci nejrůznějších vozidel a vozíků, ve snaze záchrany osobního majetku ( nezřídka kdy byl naložen nábytek a podobné věci ) začalo najíždět do unikajícího davu. Opět mnoho zraněných. Panoval neskutečný chaos, ale je to pochopitelné. Zapsané vzpomínky obyvatel Chicaga hovoří o děsivých uličních tlačenicích, ušlapaných lidech, dětech, zoufale hledající své rodiče, panice bohatých městských dam, nesoucích si s sebou veškeré klenoty, ženy přistěhovalců s matracemi na hlavách, běžíc do neznáma, polonahé oplzlé prostitutky z Wells a Clark Streets…lidi, nesoucí nemocné, zmrzačené a jinak nemohoucí na rozpadávajících se židlích, provizorních lehátkách. Na mrtvé se nedostávalo rakví, tudíž jich mnoho bylo transportováno zabalených jen tak v prostěradlech. To si dnes nikdo nedokáže vůbec představit.

Požár se podařilo uhasit po dvou dnech, tedy v úterý 10. října. A to z velké části díky dešti. Pršet začalo během úterního rána a během dně většina plamenů uhasla. Požár zasáhl těžko uvěřitelnou plochu o celkové rozloze 2124 akrů, tedy 8 595 523 m2 . Popelem lehlo 17 450 budov a objektů – např. 1600 obchodů, 100 továren a výrobních prostorů, 28 velkých hotelů atd. Toto území zahrnovalo celkem 120 km cest, 190 km chodníků, 2000 sloupů veřejného osvětlení. Hmotná škoda byla vyčíslena na cca $ 200 000 000 – de facto třetina města. Dalších mnoho desítek tisíc $ shořelo v bankách a v budově Federální pošty. Kromě peněz shořelo velké množství cenných věcí v Městském archívů, knihovně. Zmařeno bylo 300 lidských životů a raněných bylo na tisíce. Přes 90 000 tisíc obyvatel zůstalo díky požáru bez střechy nad hlavou.

Ze vzkvétajícího Chicaga se během několika hodin stalo jedno velké spáleniště. V prvních dnech po uhašení požáru se začala velmi rozmáhat kriminalita. Rabování dosáhlo obrovských rozměrů. Po městě ze začalo šířit, že lupiči a další zločinecké bandy vykrádají bankovní sejfy, sklepy a jiné prostory. Mnoho místních obchodníků a bankéřů proto muselo na místo povolat známou detektivní agenturu slavného Allana Pinkertona ( funguje dodnes ) ke hlídání svého majetku. Na udržení pořádku byla také povolána Federální armáda. O pár dní později vyhlásil starosta Chicaga, pan Roswell Mason stanné právo a nad jeho dodržováním pověřil vojáky se zbraněmi. Velitel vojsk ve městě, Phillip Sheridan, následně rekrutoval na 1000 dobrovolníků v rámci posil armády při střežení neshořelé části města. Tentýž muž také prosadil zákaz vycházení. Tyto skutky však neschvaloval guvernér státu Illinois, pan John M. Palmer. Považoval je za přehnané. Požadoval stažení vojska. Jeho přání však zůstalo nevyslyšeno, neboť starosta Mason, který byl v řádu Svobodných zednářů, byl velmi ovlivněn mocnou skupinou bohatých obchodníků, ba byl jí přímo ovládán, takže se vše konalo dle nich. I když požár byl pro město obrovskou pohromou, Chicago nebylo mrtvé, pouze otřesené a překvapené. Velmi brzy se započalo s jeho obnovou, která se z velké části povedla za zhruba tři roky od požáru. Město Chicago opět začalo vzkvétat, o čemž svědčí i fakt, že v něm byl postaven první mrakodrap, postavený na území USA.

A ještě zbývá několik zajímavostí na závěr. Ač to může znít jakkoliv neuvěřitelně, stavení rodiny Patricka a Catherine O'Learyových se požár úplně vyhnul, samozřejmě až na již zmíněnou stodolu. Na památku velkého požáru je na stejné adrese DeKoven Street, Chicago West Side, jako byla usedlost O'Learyových, v dnešní době hasičská akademie – Chicago Fire Academy. Původní stavení bylo zbouráno v roce 1956. A The Great Chicago Fire nebyl jediným velkým požárem, co město zasáhl. V roce 1903 uplynulo třicet dva let od devastujícího požáru, Obyvatelé Chicaga měli od těch dob panický strach z požáru a zdálo se, že městští radní, hasiči, architekti i stavební společnosti si vzali ponaučení a dělají skutečně vše pro to, aby se podobná katastrofa již nikdy neopakovala…Opak byl však krutou pravdou. Dne 30. prosince1903 vyhořelo Iroquois Theatre ( Irokézské indiánské divadlo ). Tedy měsíc po jeho otevření. Na tehdejší moderní stánek umění v Chicagu propagační materiály hrdě hlásaly, že budova je Absolutely Fireproof – dokonale ohnivzdorná! No, pravda to nebyla…

Během představení se vzňal kus dekorace nad jevištěm, i přes včasné zpozorování požáru se ho nepodařilo včas uhasit. I přes uklidňování nastala panika, plameny po chvíli prošlehly na jeviště a z něj rovnou mezi sedadla. Zmatek završil výpadek elektřiny, po kterém se vnitřek divadla, až na světlo od plamenů, ponořil do tmy. Nastala nepředstavitelná tlačenice k východům. Paradoxně ti, kteří jich dosáhli v první řadě ( až na pár „šťastlivců“, kterým se podařilo utéci ještě před panikou ) se stali prvními oběťmi tragedie. Z nevysvětlitelných příčin byla totiž většina vstupních dveří zamčena, jiné měli zrezlé zámky a ani ostatní se nepodařilo zaměstnancům divadla zavčas odemknout, protože jejich zámky zamrzly v silných mrazech a sněhových chumelenicích, v Chicagu během zimy obvyklých. Tak bylo nechtěně vytvořeno „úzké hrdlo“ v únikových trasách. A tehdy zasáhla ještě jedna zdánlivě nepatrná maličkost, která ovlivnila naprosto rozhodujícím způsobem evakuaci osob. Když diváci na špičce zpanikařeného davu dorazili k těm několika málo odemčeným dveřím, ke své hrůze zjistili, že dveře se otevírají dovnitř. Za normálních okolností zcela nepodstatná drobnost. Nyní jim však do zad se valící masa lidí neposkytla dostatek času se zastavit, vzít za madlo dveří, udělat krok vzad a otevřít poslední překážku na cestě k záchraně. Dav zezadu umačkal a ušlapal nešťastníky vepředu. Později se zjistilo, že z 603 obětí jich jenom 200 uhořelo, zbytek byl usmrcen právě v těchto chvílích…

Rovněž se ukázalo, že mnohé únikové východy jsou nefunkční a žebříky byly beznadějně obalené ledem. Dělníkům pracujícím na vedlejším domě se podařilo natáhnout fošnu, po které se hrstce diváků podařilo utéci do bezpečí. Divadelní technici evakuovali účinkující, kteří byli uvězněni u stropu, malým jevištním výtahem až do chvíle, než zkrat způsobený požárem přerušil i tuto cestu. Padesátičlenná skupina divadelních zaměstnanců se zachránila otvorem, kterým se sypalo uhlí do kotelny… Chicagský hasičský sbor se dostavil na místo během chvíle a stejně tak rychle se podařilo dostat požár pod kontrolu – bohužel více než šesti stům lidí už nebylo pomoci.

V dřívějších dobách de facto neexistovalo město, který by nepostihl ničivý požár. Z chicagského příkladu si můžete sami udělat představu, jakým krutým vládcem oheň byl. Dnes se pochopitelně chová stejně, ale k jeho krocení jsou používány moderní hasební prostředky a hlavně stavební materiál jsou úplně jiné než tehdy používané snadno hořlavé dřevo. Ke zlepšení situace přispělo také mnoho protipožárních opatření, bezpečnostních předpisů a stavebních norem.

Při této příležitosti nelze nevzpomenout také kultovní hasičský film Backdraft ( Oheň ) … aneb stříkačka 17 Chicago Fire Departmentu…

Pozn. autora: Tento článek ač byl psán původně pro Požáry.cz, byl publikován v prvním a bohužel zároveň posledním čísle hasičského časopisu EXLIVE. Ne každý jej četl a tak vám ho nyní přinášíme i zde na webu Požáry.cz.

Článek vznikl dle informací a historických dokumentů chicagské univerzity, obrazy poskytl L.Kochanek. Text o požáru Irokézského indiánského divadla částečně převzatý od Petra Samohejla z www.m37.cz/CHICAGO.

-wap-