Repase vozidel CAS 32 Tatra 148

Vzhledem k potřebám udržovat v terénu nepřekonatelné CAS-32 T148 neustále akceschopné se v posledních deseti letech objevila řada zajímavých repasí, třeba Vám následující článek pomůže při výběru nástavbáře, poskytne inspiraci nebo třeba něčím překvapí.

Repasemi se zabývají jak výrobci nástaveb, tak sbory, které si nemohou jejich služby finančně dovolit, případně mají natolik schopné členy, že si provedli většinu prací sami. V závěru článku najdete také několik zahraničních hasičských stoosmačtyřicítek.

Úplně nejdřív ale něco o samotné CAS-32 na podvozku T148 PP5. Cisterna byla původně vyvinuta podle požadavku správy letišť jako cisterna pro rychlý zásah na letištích, výchozím podvozkem bylo bezrámové šasí T138 PP5. První kusy měly ještě dveře otevírané proti směru jízdy a nástavba svým profilováním připomínala původní provedení CAS-16 Š706 RTH, tedy se „schody“ po stranách nástavby, posádka byla stanovena na 6 (!!) hasičů. Dodnes je dochován pravděpodobně jediný takový kus. Pro své výborné terénní vlastnosti a dobré parametry nástavby se stoosmatřicítky velmi rychle rozšířily i k tehdejším Veřejným požárním útvarům. Nástavba byla prakticky jen s kosmetickými změnami převzata i pro modernizovaný typ Tatra 148, takové vozy potkáváme dodnes. Samotná nástavba sestávala z tvarově složité nádrže, kolem které byl postaven ocelový skelet onýtovaný ocelovými plechy. Čerpadlo bylo osazeno přímo za převodovkou, sání, výtlaky a ovládání byly vyvedeny po obou stranách nástavby za kabinou, horní plošina byla přístupná přes plošinku v zadní části nástavby, po jejíž obou stranách byly za svinovací plachtou uložené věcné prostředky (hadice, armatury). Všechny CAS-32 byly vybaveny dvěma lafetami namontovanými za sebou v podélné ose vozidla. CAS-32 na podvozcích T148 byly dodávány ve dvou provedeních – civilní s kulatým nárazníkem a osmiválcovým naftovým motorem T2–928.1 a vojenská pro Vojenské hasičské jednotky a jednotky Civilní obrany. Ta se od civilního provedení liší na první pohled hranatým odolným nárazníkem s předním tažným závěsem, menšími utěsněnými kulatými blinkry, světly s omezovači světelného kužele a kulatým odklápěcím poklopem na střeše kabiny. Další podstatný rozdíl najdeme pod kapotou, kde se skrývá vícepalivový osmiválec T2–928–17E, umožňující nejen spalování nafty, ale mj.i petroleje, benzinu, kerosinu a v omezené míře i alkoholů nebo dalších kapalných uhlovodíků. Dále jsou všechny pomocné agregáty (startér, dynamo, filtry…) zodolněné proti průniku vody až do průjezdní výšky 100 cm.

Nejprve se budu zabývat „továrními“ přestavbami, aby mě nikdo neobvinil z nadržování, budu postupovat abecedně podle názvu firmy. Nebudu zmiňovat modernizace, kdy je na vozidlech provedena jen GO, změny jsou spíše kosmetické, jedinou zásadní bývá zakrytí zadního schodu nově vytvořenou skříní s výklopnými dveřmi. Takové repase provádí téměř všichni výrobci, nebudu se tedy o nich jednotlivě rozepisovat.

Začnu firmou Hateco Pečky. Tam šli cestou kompletní stavby nové nástavby, která je hranatá, s nádrží bez bočního oplechování s podélnými prolisy, její objem se zvýšil na 7000 l, pěnidlo je pouze v kanystrech. U těchto repasí mě velmi zaujal extrémně sofistikovaný ovládací panel čerpadla a výtlaky posunuté do spodní strany skříně, takže je vytvořen nadstandardní prostor pro uložení vybavení (toto řešení je použito u posledních několika kusů). Takováto vozidla můžete vidět u dobráků mj.v Brně-Husovicích, Klatovech-Lubech, Sušici nebo Jaromeřicích nad Rokytnou a u HZSP Biocel Paskov.

Další firmou je Komet Pečky. Její podoba „radikální“ přestavby je následující: Je sice zachován oblý tvar boků, ale zadní část je jakoby „useknutá“, zadek vozidla je kolmý a nově vytvořená zadní skříň je přístupná roletami zezadu a po obou stranách. Přední skříně jsou taktéž zakryty roletami, přístup na horní plošinu je po žebříku na pravé straně nástavby, stejně tak je tomu u výše zmíněné méně radikální přestavby. Příkladem radikálnější přestavby je mj.vozidlo JSDH Nová Paka nebo Kamenice-Těptín.

Ač se nejedná o tradičního hasičského nástavbáře, velmi zajímavou repasi provedl pro tamní hasiče kaznějovský dealer Tatry Auto Pašek. Je to opět něco jiného, opět je zachován kulatý tvar boků, zadek auta je kolmo useknutý, ale nově vytvořená zadní skříň je přístupná pouze roletami z obou stran, nemá zadní dveře/roletu, vybavení v ní je uloženo na výsuvných platech.

HZS Brno si nechal v roce 2006 zrepasovat dvě T148 u polského výrobce Sczesniak. Je to opět hranatá „krabice“ s bočními podélnými prolisy, všechny skříně jsou kryty roletami, vyměněna je i lafeta, mírně sofistikováno je i ovládání čerpadla.

Další, opět hranaté nástavby staví i Sehat Poříčany a to hned ve dvou odlišných verzích. První využívá jako materiál ocel, její vzhled je navenek obdobný jako u provedení firmy Hateco, umístění čerpadla je standardní. Druhá verze je méně konvenční, jako materiál je zvolen plast, vozidlo má navíc čerpadlo osazené nikoli hned za převodovkou, ale v zadní skříni vozidla. Ocelovou repasi najdete u HZS Vsetín (alespoň tam bývala) a plastovou u JSDH Hořice.

Dalšího výrobce také netřeba představovat, je jím THT Polička, která nástavbu pojala také jako hranatou krabici, nádrž je však klasická a nástavba je oplechovaná tak, jak je tomu u CAS-32 T815, což stoosmačtyřicítce příliš esteticky neprospívá. Skříně jsou opět kryty roletami, zadní pak výklopnými dveřmi nebo roletou. Najdete je mj. u HZSP Mittal Steel Ostrava, ČD Nymburk a UNL, nebo HZS Hustopeče.

Poslední tovární, a poměrně zásadní repasí, kterou chci zmínit, je provedení pražské firmy Vestaauto pro podnikové hasiče v papírnách Štětí (dnes Mondi packaging), kde požární ochranu zajišťuje firma Pedus service Praha. Tentokrát jsou zachovány kulaté boky, zadní část je useknutá, ale je zachována úzká průchozí plošinka na nástavbu, po jejích stranách jsou dvě skříně kryté roletami přístupné trochu nezvykle zezadu, což však vozidlu vůbec neubírá.

Další kapitolou, kterou jsem v úvodu zmínil jsou domácí repase a přestavby provedené svépomocí samotnými hasiči, kteří se kvalitou dílenského provedení často mohou rovnat i odborným firmám.

Navenek trochu neohrabaně, ale velmi kvalitně, odolně a funkčně přestavěná je CASka JSDH Města Albrechtice nedaleko Krnova. Tamní hasiči kolem původní nádrže postavili novou karoserii s množstvím úložných prostor, zejména obrovská zadní skříň stojí za zmínku, je v ní mj. i velká vojenská 6 kW elektrocentrála. Vzhledem k množství lesů v okolí jsou na zadních nápravách namontovány opravdu terénní pneumatiky se šípovým vzorkem. Krom této CAS-32 disponují albrechtičtí ještě dvěma původně palivovými cisternami T148, první o objemu nádrže 13000 l a druhá 15000 l.

Velmi zdařilou přestavbu představuje také původně vojenská verze CAS-32 z Lysé nad Labem, je mediálně vcelku známá, proto se o ní nebudu příliš rozepisovat, prohlédněte si fotografie.

Také poměrně známá je vlastní GO Tatry 148 profesionálních hasičů z Opavy, změny se týkají opět zejména zadní části, kde vznikla namísto obvyklé plošiny nová skříň, také zde byla v minulosti prezentována.

Vcelku zásadní změnou prošla také Tatra SDH Dobřichovice, tamní hasiči se snažili využít co nejvíc prázdného prostoru, z tohoto pohledu nejvíce zaujmou „vykousnutí“ v bocích nástavby, kde je umístěno po dvou dílech nastavovacích žebříků z obou stran, zajímavě vypadá také chromovaný ochranný rám z Mitshubishi Pajero. U čerpadla byl vytvořen prostor pro uložení dýchacích přístrojů. Jedná se o klasickou CAS 32 na podvozku Tatra 148, která je vyrobená v roce 1980. V roce 2000 se uskutečnila svépomocí její repase a celkové předělání nástavby díky šikovným rukám členů SDH.

Naprosto zásadně pojali před časem rekonstrukci svojí Tatry hasiči na stanici HZSP ČD v Kralupech, kolem opravené původní nádrže sami postavili úplně novou hranatou nástavbu, která se pravděpodobně stala vzorem pro pozdější repase jednoho známého výrobce. Profesionálně provedená nástavba dodnes slouží ke spokojenosti hasičů, i když již byla od HZSP ČD vyřazena, odkoupil ji jeden SDH na Mladoboleslavsku.

Dobrovolní hasiči z Hřebče mají také klasickou CAS 32 na vojenském podvozku Tatra 148, která je po celkové renovaci a mírné úpravě nástavby. Tu provedli členové SDH svépomocí ve spolupráci s HZS Středočeského kraje PS Kladno. V nástavbě tak přibylo několik regálů. V nich jsou umístěny hadice a dýchací technika. Zadní část vozu je po úpravě zakapotována, čímž vznikl další úložný prostor pro příslušenství, konkrétně pro plovoucí čerpadlo a hadice. V současné době je na vozidle několik dalších úprav.

SDH Uhlířské Janovice dostal na konci roku 2003 dárek v podobě delimitované CAS 32 – Tatra 148 z vojenských zásob, splnilo se jejich přání mít právě toto vozidlo. V terénu, ve kterém se sbor zejména pohybuje – tedy kopce a lesy – je to zatím ničím nepřekonané auto. Také proto se dobrovolní hasiči z Uhlířských Janovic rozhodli, že Tatřičce věnují náležitou péči. Její rekonstrukce trvala sice celý rok 2004 a z 80 % si jí dělali zcela sami, ale myslím, že výsledek stojí za to. Kromě vybavení stanoveného vyhláškou patří k další výbavě např. elektrocentrála Honda 6500 F, osvětlovací stožár (pneumaticky ovládaný) 4 × 500 W, plovoucí čerpadlo KRAKEN, motorová pila Johnsered, rozbrušovací pila Partner, 3 x dýchací přístroj Dräger PA 54, sada páčidel, sekery, proudnice TurboJet apod.

Nevím, zda to lze nazvat repasí, ale zajímavou úpravu svých Tater provedli hasiči podniku Doly Nástup Tušimice. Vzhledem ke korozi oplechování nástavby byl celý skelet s plechy odstraněn, z nástavby zbyla jen nádrž a čerpací zařízení doplněné improvizovanou skříní na nejnutnější vybavení, vozidla tak sloužila i jako kropičky v areálu dolů.


Velmi zajímavě si tehdy ještě svou Tatru 148 přestavěli profesionální hasiči ze stanice Opava HZS MSK – článek o ní najde te zde, dnes již slouží dbrovolným hasičům..


-wob-, -wap-

Foto autor, Stanislav Červený, Václav Porkát, Petr Svoboda a archiv THT, internet

PS: Pokud vlastníte nějakou zajímavou repasi cisterny Tatra (nebo i jiného požárního vozu), dějte nám prosím vědět na pozary@pozary.cz a podělte se s našimi čtenáři – hasiči o svůj zázrak. Děkujeme, redakce.