Bez spojení není velení 7.1 aneb živly útočí

Po delší odmlce vám přinášíme již sedmé pokračování seriálu o radiostanicích od našeho vysílačkového experta, tedy Ruské vlaštovky. V této části se dozvíte něco o používání radiostanic v extrémních povětrnostních podmínkách.

Letošní zima nás v samém začátku opětovně přesvědčila o tom, že je nutno i v našich krajích počítat s mrazy a sněhovými přívaly. Čím je ale počasí extrémnější, tím více je nutno počítat s výskytem mimořádných událostí a s nasazením záchranných složek. Záchranáři, policisté, hasiči – ale i mnozí další se však i za extrémních povětrnostních podmínek potřebují navzájem domluvit, přičemž takovéto podmínky ale vůbec nejsou příznivé pro používání radiokomunikační techniky všeho druhu.

Největším nepřítelem je nízká teplota a vysoká vzdušná vlhkost, potažmo přímý kontakt používaného terminálu (ať už je to radiostanice či mobilní telefon) s vodou v pevném či kapalném skupenství. Nízká teplota může kupříkladu způsobit změnu parametrů součástek a obvodů terminálu, snížení čitelnosti displeje, disfunkci ovládacích prvků vedoucí v extrémních případech až k mechanickému poškození plastových součástí, sníženou kapacitu akumulátorů a mnohé další nepříjemnosti. Může se proto klidně
přihodit, že uživatel není schopen se domluvit, protože vysílač či přijímač radiostanice „ujel“ z frekvence, na líném displeji jsou vidět podivné klikyháky (pokud není zevnitř na ochranném sklíčku jinovatka) a než se stačí uživatel vzpamatovat, terminál se z důvodu poklesu napětí na akumulátoru vypne. Voda, pokud se dostane dovnitř radiostanice (i když v tomto případě spíše do telefonu), způsobí obvykle zkrat, okamžitou nefunkčnost terminálu a následnou fatální oxidaci všeho, co jen uvnitř zoxidovat může. Výrobci tohle ale samozřejmě vědí a snaží se své výrobky na takovéto eventuality připravit. Co se týče mobilních telefonů, tam je situace trochu složitější, protože s málokterým z nich se pro takto těžké pracovní podmínky počítá. Proto pro ně platí dvojnásobně doporučení, ke kterým se dostaneme v dalších dílech.

A co radiostanice?

Radiostanice pro profi použití musí splňovat mnohé požadavky, které radiostanice pro jiné druhy provozu (hobby, radioamatérská činnost) nesplňují – nebo případně splňují, ale až v nejvyšších modelových řadách. Základem je pevné a odolné tělo, vyrobené obvykle z odolného polykarbonátu. Toto tělo skrývá pevný kovový odlitek, na kterém jsou připevněny desky se součástkami. Ovládací prvky jsou dostatečně kvalitní a robustní, displej je chráněn obvykle odolným sklíčkem a mírným zapuštěním do těla radiostanice, externí mikrofon u přenosných radiostanic k nim lze mnohdy přišroubovat. Osazení desek, stínění potřebných obvodů a součástek, vnitřní uspořádání a vůbec celková kvalita uvnitř bývá příkladná – kdo někdy viděl rozebranou třeba už legendární starou Motorolu GP300, dá mi jistě za pravdu. Veškeré otvory do těla radiostanice (vstup pro externí mikrofon, výstup pro externí reproduktor, případně konektory pro programování a napájení či dobíjení) bývají kryty minimálně gumovými záslepkami, v lepším případě jsou tyto krytky k tělu přišroubované. U levnějších typů je požadované minimum alespoň zvýšená odolnost pouzdra proti prachu, stříkající vodě a nárazu obvykle podle normy EIA RS 316B, krytí podle IP-54 nebo 55, dražší potom navíc splňují náročné podmínky amerických vojenských standardů MIL-STD-810. Ty existují v několika kategoriích, dělících se ještě na několik tříd dle použitých testovacích procedur a metod, spadá sem kupříkladu odolnost proti nízkému tlaku, nízkým a vysokým teplotám, proti rychlé změně teploty, slunečnímu záření, dešti, vlhkosti, slané mlze, prachu vibracím či nárazu. Lodní radiostanice musí ještě navíc odolávat i ponoření pod hladinu, alespoň do určité hloubky a po určitou dobu. Specifickou kategorií jsou pak radiostanice, určené pro použití ve výbušném prostředí. Je potom nasnadě, že radiostanice s certifikací MIL-STD-810 obstojí takřka za všech povětrnostních a provozních podmínek.

Pokračování příště.


Pro Požáry.cz Vrána – ruská vlaštovka

Zde máte odkazy na předešlé díly:

<a href=„https:/­/www.pozary.cz/cla­nek.asp?id_clan­ku=1476“ target=>Bez spojení není velení – 1
<a href=„https:/­/www.pozary.cz/cla­nek.asp?id_clan­ku=1515“ target=>Bez spojení není velení – 2
<a href=„https:/­/www.pozary.cz/cla­nek.asp?id_clan­ku=1574“ target=>Bez spojení není velení – 3 první část
<a href=„https:/­/www.pozary.cz/cla­nek.asp?id_clan­ku=1615“ target=>Bez spojení není velení – 3 druhá část
<a href=„https:/­/www.pozary.cz/cla­nek.asp?id_clan­ku=1823“ target=>Bez spojení není velení – 4 první část
<a href=„https:/­/www.pozary.cz/cla­nek.asp?id_clan­ku=1986“ target=>Bez spojení není velení – 4 druhá část
<a href=„https:/­/www.pozary.cz/cla­nek.asp?id_clan­ku=2458“ target=>Bez spojení není velení – 4 třetí část
<a href=„https:/­/www.pozary.cz/cla­nek.asp?id_clan­ku=3327“ target=>Bez spojení není velení – 5
<a href=„https:/­/www.pozary.cz/cla­nek.asp?id_clan­ku=4190“ target=>Bez spojení není velení – 6


-wap-