Bez spojení není velení 7.2

Protože jsou takto odolné radiostanice obvykle poměrně dosti nákladné, bývají někdy používány i méně odolné typy. Zde potom pomůže dodržování několika základních pravidel, aktivní uživatelé z řad záchranářů je jistě dobře znají (nebo by alespoň měli).

Pokračování:

1) Radiostanice (telefon, pager) by neměla být vystavena přímému působení nízké teploty. To nakonec, vzhledem k akumulátorům, platí i pro ty nejodolnější výrobky. Ideální je proto mít ji někde v teple pod bundou (venkovní kapsa pomůže jen málo), například ve spolehlivém pouzdře na opasku nebo na popruhu na krku. Je ale nutno mít nastavenou maximální hlasitost reprodukce, aby bylo pod oblečením něco slyšet a v případě komunikace je vysílačka hůře dostupná, někdy je nutné rozepínat bundu, což je ne vždy žádoucí. Ideální je proto mít k radiostanici externí mikrofon se zabudovaným reproduktorem. Ten bývá obvykle proti mrazu i vlhkosti imunní. Když už budete vysílačku nebo telefon muset držet v ruce, pamatujte, že k ovládání je obvykle potřeba sundat aspoň jednu rukavici a ze zmrzlých rukou cokoliv velmi rádo padá na zem. Některé starší typy radiostanic měly kovová těla, pozor na spáleniny při uchopení nechráněnou rukou v silném mrazu. Pokud tedy plánujete mít radiostanici v kapse a při provozu ji držet v ruce, je nanejvýš vhodné použít nějaké stálé pouzdro, pokud jej výrobce nabízí. Příkladů pro ilustraci najdeme spoustu v příslušenství pro mobilní telefony. Mělo by umožňovat ovládání všech funkcí, proto musí být před případnou klávesnicí a displejem průhledné. Chrání částečně proti vodě a proti nárazu a znečištění. Existují i finančně dostupná vodotěsná pouzdra přímo pro přenosné radiostanice různých velikostí, pro mobilní telefony, PDA, fotoaparáty apod. Pozor také na gumové a plastové součásti radiostanice a příslušenství, při dlouhodobém působení nízké teploty může snáze dojít k jejich mechanickému poškození.

2) Umístění radiostanice na opasku nebo na popruhu na těle sebou přináší jedno závažné omezení – blízkost těla způsobuje rozladění antény a tím i snížení dosahu radiostanice. Nejlepší umístění radiostanice při pevném nošení je takové, aby anténa byla mimo tělo – ideální pro představu je třeba umístění radiostanice na pleci, kdy anténa vyčuhuje nad rameno. Podobná řešení, ale již speciálně připravená, jsou k vidění například u některých policejních sborů ve světě. Při použití externího mikrofonu může být na popruhu od batohu umístěno vhodné pouzdro, které chrání radiostanici alespoň proti vodě a mrazivému větru a přitom dosah je stejný, jako když radiostanici držíme v ruce. Při umístění na těle pod oděvem je nutno počítat se sníženým dosahem, obvykle platí, že čím je použitý kmitočet nižší (a radiová vlna delší), tím je útlum větší.

3) Při používání přenosné radiostanice – a zejména v zimním období – je potřeba sebou mít minimálně jednu plně nabitou náhradní baterii. Mějte na paměti, že nízká teplota způsobuje zvýšení odporu elektrolytů a snižuje kapacitu baterie. Záleží rovněž na typu použitých článků – v současné době asi nejčastěji používané velkokapacitní Ni-MH články v bateriích jsou na nízkou teplotu zrovna dosti citlivé a jejich kapacita se snižuje rychleji, než u typově starších Ni-Cd článků. V poslední době se i u profi zařízení objevují relativně moderní velkokapacitní lithiové akumulátory, které je možno nabíjet i v ne zcela vybitém stavu, jsou ale velmi choulostivé na přílišné vybití, přebíjení a nabíjecí proces vůbec. Technologie jejich výroby se ale stále vylepšuje. Osobně v zimě zatím používám akupacky s osvědčenými Ni-Cd články, i když jejich základní kapacita není tak vysoká, jako u článků Ni-MH. Ale dobře snášejí velké vybíjecí i nabíjecí proudy (při použití procesorem řízených hodinových nabíječů). Náhradní baterii je při nošení nutno ochránit před stykem s jinými vodivými předměty, aby nedošlo ke zkratu na kontaktech pro nabíjení. Pamatujte, že i baterie mimo vysílačku se v mrazu samovybíjí rychleji, než za pokojové teploty, tudíž i náhradní baterii je vhodné mít někde pod oděvem v teple a suchu.

Pamatujte rovněž, že po návratu je třeba vybitou baterii nechat ohřát na pokojovou teplotu a pak ji teprve začít nabíjet. Rovněž nabíjecí proces by měl pokud možno probíhat za podmínek, stanovených výrobcem. Nejlépe tedy v obvyklé pokojové teplotě, alespoň v rozmezí 15 – 30°C. V opačném případě hrozí nestandardní průběh nabíjecího procesu a pokles kapacity v dalším cyklu. Také je dobře vědět, že i při skladování náhradních akumulátorů dochází k samovybíjení a to až zhruba o třetinu kapacity za měsíc, při vysokých nebo velmi nízkých teplotách je pokles ještě vyšší.

Pokračování příště.

Předchoží části najdete v rubrice Represe.

Ilustrační foto: Pragokom.cz


Pro Požáry.cz Ruská Vlaštovka


-wap-