Zámek v plamenech

Ve čtvrtek 30. ledna večer vypukl mohutný požár zámku v Zahrádkách u České Lípy. V plamenech byla historická budova, po Bílé hoře spojená s Valdštejnem, později s českou větví šlechtického rodu Kouniců a v posledních desetiletích s Karlovou Univerzitou.

Požár vzbudil mimořádnou pozornost médií, odborné i laické veřejnosti. Vynořilo se, jak už to v Čechách bývá, mnoho úsudků, odsudků a moudře se tvářících rad, co hasiči udělat měli a naopak v žádném případě udělat neměli.
Jak to, že „neotevřeli“ střechu objektu, „přece použiji rozbrušovací agregáty a je to“, radili teoretici. Jak to, že nepovolali víc jednotek dobrovolných hasičů, rozčilovali se jiní. „Vázne dodávka vody“, volal na operační středisko už v průběhu zásahu jeden okresní policejní činitel. „Proč jste nepoužili termokameru…“ (Kde by ji v České Lípě vzali?)
To se to radí. Hlavně těm, kteří sami nemusejí o ničem rozhodovat a nic riskovat. Pojďme se raději podívat k hasičům z českolipského HZS a jejich kolegům z jednotek SDH na okrese, kteří si s požárem zámku v Zahrádkách museli poradit. Na nich byla odpovědnost, oni podstupovali riziko.

* „… hoří nám zámek…“

Operační středisko HZS Česká Lípa, čtvrtek 30. 1. 2003:
20.12 hod – volá operační středisko HZS Liberec (všechna volání mobilním telefonem z celého kraje jsou svedena tam)- „… volal nás někdo ze Zahrádek, že tam hoří zámek…“ Do končícího hovoru z Liberce přímo vpadá další, tentokrát z pevné linky. Velmi rozrušený ženský hlas – „…hoří nám zámek… tady v Zahrádkách… ale on hoří hodně…“
20.14 hod – vyjíždí až na jednoho muže celá směna „A“ z CPS, 2 CAS a velitelský vůz, 1+8.
O minutu později jsou zvednuty jednotky SDH Česká Lípa (JPO III) a Nový Bor (JPO II).

* Rudá záře nad Kladnem

Přes den chvílemi padal sníh, na slunci tál a večer všechno umrzlo. Je klasická ledovka. Výpadovka z Lípy na Mladou Boleslav a Prahu je plná děr, v serpentinách klesání k Zahrádkám se nedá moc šlapat na plyn ani za sucha, což varovně připomínají křížky po stranách cesty.
Ve 20.22 hod jsou hasičská vozidla na vrcholu stoupání nad Českou Lípu u osady Ramše. Velitel výjezdu vidí směrem k Zahrádkám rčervené odlesky na obloze, v hasičské hantýrce se tomu říká „rudá záře nad Kladnem“ a značí to velký oheň. Vysílačkou si proto říká o výškovou techniku.
Ve 20.26 hod přijíždějí hasiči na místo požáru, probíhá první vizuální průzkum. Žádné okno zámku „nesvítí“, uvnitř tedy zatím nehoří, ale pod levou čelní i boční stranou se prodírají jazyky plamenů.
Třípodlažní zámek má půdorys uzavřeného obdélníku s vnitřním nádvořím, do kterého je jediný vstup průjezdem z čelní strany. Podle informace od místního údržbáře, který spolu s recepční prázdného zámeckého hotelu (ta telefonovala na operační středisko) čekal na hasiče při příjezdu venku, je jediný vstup na půdu schodištěm z nádvoří naproti průjezdu
Tudy vedou hasiči první útok proudem C v dýchacích přístrojích, v záloze byl rozvinován proud B, rozdělovač atd. Ví, že u vstupu na půdu je požární hydrant, napojují se na něj, otevírají dveře…

* Tepelná konzerva

…a dostávají se jen asi 2 metry za ně. Oheň sem ještě nepronikl, ale teplota už dosahuje zhruba 400 stupňů. Za zády jim hučí přivřenými půdními dveřmi přisávaný vzduch, oheň si z plných plic obstarává kyslík. Půda je plná nánosu prachu a objemného trámoví.
Hrozí reálné riziko přechodu do vysokoteplotního režimu požáru, explozivní hoření, uvědomuje si v těch okamžicích velitel zásahu, kpt. Bc. Václav Ehrlich. Oheň pak na čele svého postupu dokáže letět rychlostí až 80 m za vteřinu, kdo z hasičů a kam plamenům na půdě unikne?
Jak vyplyne z dalšího průzkumu, půda je po celém obvodu (přibližně 300 m) celistvá, nedělená žádnými přepážkami, natož přepážkami požárními, Tvoří jeden požární úsek.
Ne, vnitřkem to nepůjde. Musí se zvenku výškovou technikou.
Hasiči tedy zahájili požární útok z plošiny a žebříku. S žebříkem je problém, je dobrý pro evakuaci, ale méně šikovný pro zásah, kdy se musí natáčet. A hasič co nahoře stříká, musí slézt dolů a po natočení žebříku zase nahoru a vůbec… Všechno klouže, je velký mráz, voda mrzne, i ovládání lafetové proudnice zamrzlo, žebříky a plošiny se těžko ukotvují…
Hasiči se rozhodli zvenku „odříznout“ hořící půdu na obou stranách pomyslného „L“ (čelní a levá strana obdélníku). Střecha je celá měděná, krásná práce, ale pro hasiče velký problém, nepoznáte na ní, jak a kde je nejvíc rozpálená.
Střecha má tvar klasické mansardy. Hasiči se ji pokouší otevřít dynamickou silou vodních proudů. Ty sice měděné plechy nadzvedly, ale zvedají se celé mohutné kusy, navíc jsou dlouhými hřeby přibité k trámům. O něco později se vrchní díly střechy propadají dovnitř a měděné pláty kryjí oheň před hasicí látkami.
Mezitím co se jedni zabývají střechou, druzí provádějí průzkum uvnitř zámku. Stropy jsou dřevěné, podbité rákosem a nahozené hlinkou, jen první podlaží má klenbu. I ta se však v pozdějších fázích vývoje požáru na několika místech zřítila a jen šťastnou náhodou nepohřbila zasahující hasiče. Těžké hořící trámy z půdy propadávaly stropy až do prvního podlaží.
Vodu na hašení bylo třeba dopravovat z potoka s výškovým převýšením 40 metrů.
Řečeno slovy jednoho ze zasahujících hasičů oné noci – „zvnějšku je to problém a zevnitř se tam nedá vlézt“. Voda, kterou hasiči stříkali, stékala po plechu jako po obráceném trychtýři.
V podmínkách jen letmo načrtnutých v předcházejících řádcích se s ohněm pohlcujícím zámek té noci pralo 42 hasičů z HZS Česká Lípa a Liberec a z jednotek SDH Česká Lípa, Nový Bor, Doksy, Jestřebí, Holany, Stráž pod Ralskem, v záloze pro Českou Lípu byla připravena jednotka SDH Zákupy. Nad ránem přijížděli další, unavení odjížděli… Požár zámku trval tři dny…

* Hovoří hasičský pamětník

„V požární ochraně na Českolipsku dělám celý život, jakpak bych neznal zámek v Zahrádkách, to býval svého času dům hrůzy pro každého preventistu. Mám na mysli doby, kdy tu přebývali zahraniční studenti a učili se česky. Většinou pocházeli z dost exotických zemí a měli zvláštní návyky – mluvím samozřejmě pouze o požární problematice. Že jim nechutnala česká jídla a vařili si na pokojích, ačkoliv to bylo přísně zakázáno, budiž. Ale stalo např., že si jeden z nich rozdělal ohýnek uprostřed učebny a na varování ředitelky, že to přece nejde, odpověděl, že rozdělat oheň na parketách je v pořádku, ale stavba v pořádku není – ve stropě schází díra pro odvod kouře. A nebyl sám.Vidíte, a nic se nestalo. Pak studenti odešli, zámek byl zrekonstruován a teď tohle. Oheň prostě nikdy nespí.“

Čtyři stehy

Požár zničil velké kulturní hodnoty. Obec Zahrádky už vyhlásila sbírku na rekonstrukci své pamětihodnosti, která při dobré vůli a pokud se najdou finanční prostředky, může být obnovena. Nebyl by to první příklad, vzpomeňme na Národní divadlo.Oheň spolkl hodně. Vzal celou střechu a plameny úplně kolem dokola vylízaly horní patra. Voda promočila spodní podlaží. Nebýt však obětavosti hasičů, kteří v mrazu tři dny čelili bušícímu ohni, byly by škody ještě větší, pokud by celý zámek vůbec nelehl popelem. Při tak složitém, dlouhém a nebezpečném zásahu nikdo nezahynul a nikdo nebyl vážněji zraněn. A přitom nepochybně šlo o jeden z největších požárů poválečné historie Českolipska.
„Jen“ čtyři stehy zůstaly na památku na hlavě profesionálního hasiče npr. Ing. Karla Vacka. Propadl se o jedno patro dolů, přišel přitom o přilbu, kolem hlavy mu prolétl hořící trám. Dramatická epizoda ukazuje, že při méně opatrném zásahu by se dávaly všanc životy a zdraví hasičů. Hasiči svého kolegu odvezli do nemocnice, kde mu lékaři tržnou ránu sešili. Tak, jak se v dobách, kdy hokejoví brankáři ještě chytali bez masky, vracel ze střídačky s narychlo sešitou tváří od vystřeleného puku do své branky slavný československý gólman Josef Mikoláš, vrátil se na požářiště svým kolegům pomoci v boji s ohněm i Karel Vacek – syn poručíka Karla Vacka in memoriam, který v jiném českolipském požáru před několika lety tragicky zahynul.

VÁCLAV GEIKL