Domácí renovace automobilu CAS 32 proběhla u hasičů v Ludgeřovicích

Jednotka sboru dobrovolných hasičů Ludgeřovice (Moravskoslezský kraj, JPO 5) v domácích podmínkách zrenovovala svůj ,,nový" prvovýjezdový vůz CAS 32 na podvozku Tatra 815, který jim obec zakoupila.

Jednotka byla kvůli korozi a nefunkčnosti nucena předat k ekologické likvidaci svého dlouholetého společníka, CAS Škodu 706. Začalo vyjednávání s obcí o nákupu techniky nové. Bohužel ceny na trhu značně přesahovaly finanční možnosti obce. Jediným způsobem, jak opět vlastnit cisternu, byla koupě cisterny starší a následné vlastní úpravy. Byly prohledány veškeré dostupné inzeráty, až se na internetu podařilo najít podnik, který nabízel k prodeji právě T815. Takřka v okamžiku vyjeli naši strojníci vozidlo odzkoušet a zjistit jeho reálný stav. Vozidlo shledali přijatelným a protože námitky neměli ani zastupitelé, mohla obec dne 1. září 2006 vítat nejen nové školáky ve své škole, ale také nově přijíždějící CAS.

Prvotní nutností bylo přehlášení vozidla, přiřazení volacího znaku a zaškolení řidičů strojníků. Zakoupil se vzduchový kompresor, na který jednotka vozidlo napojila, provedla se výměna stávající radiostanice za novou Motorolu GM 360 a to včetně propojení do místa čerpadla, odkud je taktéž možnost vysílat a přijímat. Na doporučení spojového technika HZS byla zakoupena nová anténa a upravena její délka. Místo montáže se však ještě nechala v obalu, na řadu totiž přišla nejhorší pasáž změn – lakování. Veškeré možné prvky jako boční žebřík, část lafety, poklice atd., se demontovaly pryč. Ty prvky, které nešly nebo se nemusely odebrat, se provizorně zakrývaly. Rovněž se strhly dosavadní polepy vozu. Protože žádný z nás členů není natěrač ani lakýrník a protože nástřik byl prováděn v garáži, měli jsme z této akce docela obavy. Nejprve se vůz očistil smirkovým papírem (to jsme nadávali, proč zrovna dlouhá 815). Určitá místa se také kytovala. Postupně se nanesla jak červená IC 313, tak klasická bílá řady RAL. Původní zábradlí na voze se předělalo na bílo, stejně tak poklice kol. Další barvy zůstaly zachovány. Finální tečkou za touto akcí pak bylo konečné umytí vozu, po kterém jsme si řekli, že lakovat už nikdy. Následovala zpětná montáž prvků a dotření některých špatně přístupných míst. Strhané polepy bylo nutné nahradit novými. Jeden ze členů jednotky vyhotovil pomocí kreslícího programu náš znak SDH a tím se naplánovala zakázka výroby nápisů v grafickém studiu. Samotné lepení na vůz se konalo opět v režii jednotky. Kromě standardních nápisů „Hasiči Ludgeřovice“ se do zadní částí vozu umístil nápis „CAS 32 T815“ a na přední dveře kabiny již zmíněné kulaté znaky SDH.

Další pro nás klíčovou změnou byla výměna klasického stávajícího světelného a zvukového výstražného zařízení. Bylo rozhodnuto v důsledku rozměrů a tonáže vozu vyměnit stávající nevýrazné rotační majáky za stroboskopické. Velkou váhu na tomto projektu měl člen jednotky, který pracuje u firmy zabývající se mimo jiné i touto problematikou. Byli jsme ale opět limitováni cenou. Nakonec jsme osadili přední masku zábleskovou sadou 2RA – S, jako hlavní majáky použili 2× Maják Aeromax Strobe Blue, zadní maják pak Strobe Blue a dále 5-ti tónová Siréna 7109 GB 17T s příslušenstvím (většinou se jedná o katalogové značení). O naše světla a zvuk se tedy postaraly firmy Britax a Premier Hazard. Následně byla zakoupena sada famfár a další člen jednotky, tentokráte majitel spediční firmy, věnoval 4× dálkové světlomety Britax. Bylo tedy rozhodnuto postavit jakousi rampu, na niž by byly všechny zakoupené prvky instalovány. Problém byl ovšem, kde takovou rampu sehnat. Odpověď následovala opět okamžitě. Musí se vyrobit, když na trhu žádnou nenajdeme. Toto zastřešil otec jednoho z našich strojníků, který udělal s klasickým autogenem hotové zázraky. Takřka na koleni nám masivní trubku ohnul do nevídaných tvarů. Následné železné úchyty ke střeše i úchyty jednotlivých prvků už si dovedla jednotka vyhotovit a přivařit sama. Vozidlo však stále nebylo odhlášeno z výjezdu, proto vývoj pokračoval v etapách tak, aby vždy vozidlo blikalo i houkalo. Nejprve tedy světla do masky, pak výměna zadního majáku. Následovala stavba rampy a napojení světel, famfár a majáků. Poté bylo možno konečně starý hlavní maják sundat, na jeho místo umístit nový reproduktor a zkrátit železnou ochranu na ním do patřičných rozměrů. Velkým finále byla pak montáž nové ovládací skřínky, na kterou se vše přepojilo. Na toto už jsme si sami netroufli a pro jistotu oslovili zkušeného autoelektrikáře, kterému jsme jen asistovali.

Dalším vývojem jsou pak už různé detaily, kterých se ale také udělal pořádný počet. Všechny si je už snad ani nepamatuji. Měnily se hlavní zrcátka, montovaly se poziční světla a to i po bocích, dále mlhová světla, měnily se poškozené díly. Kompletně se sundalo čerpadlo a rozebralo, protože nepodávalo odpovídající výkon. Znovu se přetěsnilo a zpět nasazovalo, což díky váze byla práce příšerná. Spojila se 4 vrchní dálková světla a famfáry, takže při zatáhnutí za přídavné táhlo Tatra troubí i blikne zároveň. Vyměnily se komplet všechny pneu za ty, které vídáte na Tatrách vojenských. Dále na řadu přišlo opět svařování, v oblasti zadního majáku se instalovala přídavná oranžová alej, která se ovládá ze zadní skříně (čerpadlo).

Poslední větší práce byla výroba a montáž úložných prostor. Začali jsem výrobou 2 boxů na střechu nástavby. To umožnilo přesun méně užívané výbavy z bočních skříní. Také se zlepšila přehlednost a uložení věcí, které již na střeše byly. Výbava bočních skříní se tak již nemusí řešit stylem „co kde vejde“. Jednotlivě jsou standardně rozděleny. Přední u velitele obsahuje výbavu pro zdolání požárů, zadní naopak rychlý zásah a doplňování vody ze zdrojů. Přední u řidiče je vybavena především na technické zásahy a poskytuje technické zázemí. Zadní je koncipována pro účely vyproštění, páčení, předlékářské pomoci. Jediným méně přebudovaným místem je skříň čerpadla, kde se v rámci této etapy pouze přidal box krátkých „B“ hadic, pro obvyklé čerpání z hydrantu. Úložné prostory se budou dále vybavovat podle zakoupené výbavy. Proto jsme nechali některé místa zatím volná.

Přes všechny tyto práce ale musím zdůraznit, že „ladění“ naší CAS není ještě hotovo. Chceme vyhotovit osvětlení okolo celého vozu pro lepší osvětlení při zásahu v noci. Inovací musí projít elektrika v panelu ovládaní čerpadla. Další člen se nabídl, že se pokusí ve své firmě udělat osazení naší CAS roletami. Také v kabině je třeba zlepšit úložné prostory. Zkrátka práce je ještě mnoho a i letos tedy nebudeme zahálet.

Celkově bylo při plnění vytyčených cílů využito hodně možností každého člena. Ať už budeme hovořit o času, jeho profesi, zručnosti či kontaktech. Cílem článku není jen představit svou práci, ale nabídnout i něco k zamyšlení. V republice je mnoho sboru, kteří se stejně urputně starají o techniku, takže já jsem popsal jen práci jedné z nich. Výsledkem totiž zdaleka není jen obnovená sláva vozu. Společná práce na společném díle dokázala jednotku semknout, každý pomáhal, kdy mohl. Práce spojila mladé i staré, vytvořila ještě větší pouta. K vozu se členové chovají úplně jinak, než kdyby ho jen tak dostali. Ví, kolik dřiny v něm vězí. Také zřizovatel jednotky se pak na vás dívá jiným pohledem, když cokoli objednáte, jste schopni sami instalovat a máte o techniku zájem. Při montáži samotné zase lidé obyvatelé chodí okolo a koukají na vaši snahu. Děti, které se poflakují okolo, si pamatují, co děláte a i to je přivádí do kolektivu mladých hasičů. Ty děti, které už tam chodí, vás nemají za povaleče z hospody, jak to slyší od starších generacích. Žádná škatulka JPO 5 rovná se podřadní hasiči. Hasiči jsou jedině aktivní, nebo neaktivní. Zdaleka se tedy nejedná jen o vizuální renovaci vozu a chválím každý sbor, který se do něčeho takového pustí.

Tatra rulezzz!!!

Průřez inovací je zachycen také na videu ZDE


Pro Požáry.cz David Lange, www.hasici-ludgerovice.wz.cz

-wap-