Krásného jubilea se dnes dožívá zasloužilý hasič Jiří Beneš

Dnes 24. dubna v den svého svátku oslaví i krásné jubileum 60.narozenin Jiří Beneš ze Satalic. Většinu svého života zasvětil hasičům, ať již dobrovolným, tak i profesionálním. Jeho kariéra se začala rýsovat v roce 1957, kdy nastoupil ve svých 9 letech jako mladý požárník u SPO Koloděje.

V roce 1963 následovalo řádné členství v tehdejším SPO ČSSR. V roce 1969 byl zvolen většinou hlasů jako velitel jednotky Koloděje, která dříve spadala pod Prahu východ. V roce 1973 byl zvolen referentem v ZO Satalice. Následně na to, byl roku 1976 určen trenérem na Mistrovství republiky, které se konalo v Plzni.

Téhož roku došlo i ke splnění jeho velkého snu – dostal se k profesionálním hasičům a to k dříve SPO Praha. Od roku 1976 až do roku 1982 dělal velitele družstva na stanici HS 10 Satalice, odkud byl převelen na Holešovickou stanici jako velitel čety, kde strávil v této funkci 8 let. Odtud se vrátil zpět na Satalickou stanici jako její velitel. V této funkci vydržel 2 roky a pak se na vlastní žádost vrátil zpět mezi mokré hasiče jako obyčejný maník. Po takto strávených dvou letech přešel na ještě starou smíchovskou stanici jako velitel družstva, kde působil 7 let. Po té nemohl ze zdravotních důvodů dál zůstat na výjezdu a byl přesunut na stanici číslo 6 – Krč do hadicového oddělení, kde po šesti letech završil zbytek své profesionální hasičské kariéry.

Mimo to je od roku 1981 velitelem SDH Satalice, dále od roku 1986 je člen odborné rady velitelů a od roku 2005 člen výkonného výboru SDH hl. města Prahy.
I díky němu je dnes SDH hl.města Prahy na takové úrovni. V rodině Benešů se tato tradice prakticky dědí z pokolení na pokolení. Již jeho otec byl u hasičů a nyní i jeho syn Jiří je strojníkem u HZS hl. města Prahy .

Položili jsme mu 7 otázek na které se nám pokusil odpovědět

1. Nejhorší zásah
- mezi své nejhorší zásahy a že jich za svojí kariéru nebylo málo zařadil na první místo a to bez většího přemýšlení zásah v areálu Mitasky. Při něm hořela střecha, na které bylo spousta sazí z výroby gum. Zásah byl prováděn po hořící střeše, přičemž jednotky zasahovaly i zevnitř, kdy ze spodu prolejvaly hořící střechu, po které hasiči chodili.

2. Nejkurióznější zásah
- kuriózních zásahů bylo také dost, ale na jeden zajímavý si vzpomněl také. Z dnešního pohledu to není nic až tak neobvyklého, ale na tu dobu to bylo zajímavé. Jednalo se o malé asi půl roční kotě, které bylo zapadlé v okapu zhruba 5 metrů nad zemí. Při zásahu bylo nutné rozebrat okap a kotě opatrně vyndat – což se nakonec podařilo.

3. Srovnání nástupního kurzu
- těžko se dá srovnávat dnešní kurz s tím co jsem zažil, vzhledem k tomu, že za nás byl třeba dýchací přístroj tzv. CH 46, který se z dnešním nedá vůbec srovnat. To samé se týkalo hadic – práce s konopnými hadicemi se nedá srovnávat.

4. Zajímavá technika na které sloužil
- za těch 51 let co se věnuji hasičině jsem ozkoušel mnoho techniky od Zilů, Trambusů, RN až po nejmodernější techniku. Jako na nejoblíbenější vzpomíná na AZ 52 Mercedes Benz.

5. Dnešní srovnání hasičů
- za tu dobu od mého nástupu se hodně změnilo. Dříve hasiči spolu více drželi při sobě a to i mimo práci, většinou se sházeli s celými rodinami. Což bylo dáno hlavně tím, že na stanici sloužilo mnohem méně lidí a všichni se znali. V dnešní době se lidé často točí po stanicích a proto se moc neznají.

6. Blízko smrti
- na tuto otázku se hledalo těžko odpověď, protože to bylo více zásahů, kdy si sáhnul na dno svých sil. Každopádně jako černou vzpomínku má zásah v pražských Bohnicích, kdy došlo k prasknutí parovodního potrubí a následnému opaření zasahujících hasičů včetně jeho.

7. Stalo se ti někdy, že by ti osobně někdo poděkoval za záchranu života?
- osobně se mi to nestalo, ale párkrát nám přišel dopis s poděkováním. Na jeden si vzpomínám. Děkovali nám rodiče syna, který měl dopravní nehodu na motorce a díky našemu včasnému zásahu přežil.



Za redakci Požárů.cz mu přejeme hodně zdraví a štěstí.



-swo-