Velké pražské ohně – Staroměstské mlýny

Praha se vždy považovala za centrum odporu proti jakékoliv diktatuře. Dějiny nás o tom neustále podávají svědectví. Tak bylo i v červnu roku 1848.

Celá Evropa se toho roku zmítala v revoluci. V únoru se revoltovalo v Paříži, Praha přišla na řadu v červnu. Možná, že by nedošlo k takovým koncům, jak to nakonec dopadlo, kdyby…

Zase to nešťastné kdyby. Proti bouřícímu se obyvatelstvu vystoupil velmi tvrdě velitel pražské posádky hrabě Alfred Windischgrätz.

Měl k tomu důvod. Jeho žena se nacházela na generálním velitelství, které se tehdy nacházelo v rohovém domě s podloubím na začátku Celetné ulice, bereme-li to od Prašné brány. Z protějšího domu vyšla rána a zabila hraběcí manželku. To pana generála rozpálilo a začal jednat.

Z letenské stráně začaly na Prahu dopadat dělové náboje, způsobující značné škody a požáry. Očití svědkové potvrzují, že granáty dopadaly až na Koňský trh, což je dnešní Václavské náměstí.. Generál a jeho artilerie si vybrali pro začátek za cíl část Starého Města poblíž Karlova mostu. A dělostřelci se " činili ".

Hned po prvních výstřelech začaly hořet Staroměstské mlýny, dnes bychom je hledali poblíž Novotného lávky. V okamžiku byly mlýny v plamenech. Co začaly granáty, to dokončilo vybuchující zrní, kterého byly ve mlýně značné zásoby. Případní odvážlivci byli absolutně bez šance požár udolat. Nebylo čím. Poblíž mlýnů stala stála vodárna. Ta po třetí ráně začala hořet a než se kdo nadál, bylo po věži i vodárně. Tak vzala za své již potřetí.

Poprvé od Švédů v roce 1648, o sto a osm let později zase pro změnu vodárně zatopili Prusové, tentokrát to byl generál Windischgrätz. A udělal to důkladně.

Přesto, že bylo místo kolem mlýnů a vodárny ostřelováno ze všech hlavní, našli se stateční ochránci a přispěchali na pomoc. Tiskaři z Anenského náměstí. Snažili se zabránit rozšíření požáru tak, aby nebyla ohroženo novinářské centrum Karla Havlíčka Borovského, známého to novináře. Vyhořely Karlovy lázně a okolní domy, kupodivu, byt Karla Havlíčka byl pohromy ušetřen. Ovšem, valná část novinářského střediska padla plamenům za oběť.

Vraťme se zpět k mlýnům. Když po několika dnech uhasl oheň a vychladly trosky, mnoho obyvatel přicházelo ke mlýnům a brali si na památku spečenou mouku, popraskané zrní. Daleko horší ale bylo zásobování vody. Vodárna zničena, což mělo za následek, že celá část Prahy byla bez vody. Při vší smůle jedno malé štěstíčko. V době kanonády bylo v ohrožené oblasti absolutní bezvětří. Tak se ohně odehrávaly pouze v zasažených objektech. Nedošlo, naštěstí, k rozšíření. Alespoň malá útěcha.

Po potlačení revoluce a nastolení pořádku se pan generál odebral do Uher, kde to vypadalo s revolucí naprosto stejně. Ale o tom náš článek nepíše nic, informace chybí.

Zdroj: HZS hl.m.Prahy
Autor: npor.Milan Krchov