Jakub Morávek navštívil hasiče v Japonsku, jsou špičkově vybavení a perfektně vycvičení

Videa, na kterých japonští hasiči provádějí robotický požární útok na povely, spouštějí se ve dvou z věže na lanech či projíždějí městem na výjezd za neustálého mluvení velitele do reproduktoru jsou nejčastějším obrázkem jak tyto naše japonské kolegy známe. A ačkoli se to zdá mnohdy neuvěřitelné, realita je přesně taková.

Veškerou činnost zde hlasitě komentují, mnohdy jsou slyšet jen povely a hlášení splněného úkolu. Japonská hasičská auta se nám mohou zdát velikostí spíše jako určená pro mladé hasiče než pro skutečný výjezd a některé hi-tech vybavení, jako např. elektrický vozík na hadice bychom tu normálně nehledali.

I tak se tu však na druhou stranu najdou stanice, kde se musí při výjezdu manuálně otevírat těžká garážová vrata a nebo kde hasiči chodí pří výjezdu jednotky zastavovat dopravu na ulici s terčíkem v ruce. Zkrátka vše to, co jsme na videích či fotkách viděli a nechápali v Japonsku opravdu funguje – a dovolím si říct, že funguje velice dobře.

Dnes slouží v Japonsku okolo milionu hasičů, jak profesionálních, tak dobrovolných. Ve velkých městech jsou samozřejmostí profesionální sbory s více stanicemi, na kterých je vždy pouze několik vozidel a tyto doplňují centrální stanice se speciální technikou jako jsou AZ, PPLA, VEA apod.

Sbory dobrovolných hasičů působí skoro v každém městě v zemi a můžou se pochlubit vynikající mobilizační a reakční schopností v případě mimořadné události. Každý člen sboru dobrovolných hasičů má své vlastní pravidelné zaměstnání, ale ve dne či v noci je připraven chránit své vlastní město vzhledem k jejich hluboce zakořeněné oddanosti k rodnému městu a zemi.

Na rozdíl od nás zde není nejmenší problém s uvolňováním hasičů na výjezdy v době zaměstnání a díky japonskému charakteru tu každý dobře chápe, co znamená služba městu či vlasti.

Japonsko je zemí, kterou každoročně postihuje několik zemětřesení, tsunami, velkých lesních požárů a dalších přírodních katastrof a tak je k ochraně životů, zdraví a majetku obyvatel zapotřebí enormní množství sil a prostředků, které by dokázali tyto mimořádné události likvidovat.

Hasiči jsou tu v mnohém inspirováni USA, kteří zemi po 2. sv. pomohli dostat na vrchol, kde nyní je. Důkazem toho je např. dislokace vozidel záchranné služby na hasičských stanicích a jejich obsluha hasiči-paramediky.

Ambulance jsou tak de facto na každé i menší stanici a hasiči se na nich každou směnu střídají. Všichni nemají kurzy a zkoušky na to být paramedikem, ale většina z nich se střídá a jednu směnu jezdí na CAS jako hasič a druhou jako řidič-záchranář nebo paramedik na ambulanci.

Další americkou specialitou, kterou najdeme v Japonsku, jsou čerpadla umístěná hned za kabinou cisterny a lze je obsluhovat z obou stran (jako u nás v případě T148). V zadní roletě místo čerpadla bývá technické zařízení jako pily a rozbušovačky a nebo častěji výše zmíněný elektrovozík na hadice.

Odlišné jsou spojky na hadice, které se do sebe zacvaknou v jakékoli poloze a k jejich rozpojení je třeba zatlačit proti proudnici na kruhový prstenec podél jejich obvodu.

Ve vozidlech mají připravené hadice na rychlý útok složené do harmoniky. Jiné jsou také savice, které byly většinou již připojené v zadní části vozidla a strojník tak okamžitě po příjezdu na místo může začít čerpat vodu, aniž by musel složitě sestavovat přívodní vedení.

Vzhledem k velikosti japonských měst a uliček jsou také japonská zásahová vozidla malá a cisterny nevozí více než 900–1500 l vody. Je to dáno 100% funkčností hydrantů ve městech, které najdeme prakticky na každém kroku a vydatností vodních zdrojů na venkově, kde vždy přijíždějí na pomoc také dobrovolní hasiči.

Spíše než kyvadlová doprava vody se tu při větším zásahu používá dálková doprava vody hadicemi a proto mají také ony elektrické vozíky. Dýchací technika je standardní, zajímavostí jsou 2 typy helem – stříbrné pro požáry a bílé s brýlemi na technické zásahy. Hasiči, kteří slouží na výškové technice, nosí oranžové lezecké uniformy a všichni ostatní klasické modré staniční oděvy.

Šedivé a bílé uniformy nosí hasiči, kteří vykonávají zdravotní službu na ambulancích. Černé uniformy jsou určeny pro nejvyšší velitele a hasiče-specialisty. Zásahové obleky do požárů mají pískovou barvu.

Všechna vozidla jsou vybavena navigací, do které se data posílají přímo z operačního střediska, takže strojník po nasednutí do vozidla může hned vyrazit na místo určení. Tísňová linka na hasiče má číslo 119.

Hasičský sbor města Tokia

Vznikl 7. března 1948 a je zodpovědný za požární ochranu největší městské aglomerace na světě a můžeme tedy říct, že se zároveň jedná o největší městský hasičský sbor. Pokrývá 23 městských částí a území západního Tokia a poskytuje pomoc v případě požárů, biologických, chemických a radioaktivních ohrožení, stejně jako při zemětřesení nebo záplavách.

Zajišťuje také zdravotnickou službu na území aglomerace a organizačně spadá přímo pod město Tokio, nikoli jako u nás pod vládu či MV. Celkově se na výkonu služby podílí 206 menších stanic a 80 centrálních stanic, které jsou rozdělené do 3 oblastních divizí.

Ve stanicích najdeme 488 CAS, 27 TA, 231 ambulancí, 48 PPLA, 86 AZ, 93 VEA a kromě toho také 9 lodí, 6 helikoptér a 20 motocyklů. Až do reorganizace v roce 1948 byli hasiči součástí městského policejního sboru.

Hasičské muzeum Tokio

Jedno z nejlepších a největších hasičských muzeí, které jsem navštívil, sídlí v 10patrové budově a jeho součástí je funkční hasičská stanice Tokio – Yotsuya. Muzeum má velkou sbírku historických protipožárních přístrojů a zobrazuje historii hašení od 17. století.

Určeno je hlavně dětem, které si zde mohou vlézt do dvou vrtulníků, sanitky a v kabině hasičské cisterny si mohou pustit maják i sirénu. Na velkém modelu města je k vidění scénka ukazující událost od vzniku požáru, přes jeho nahlášení až po výjezd vozidel k místu události, viz video.

K vidění jsou samozřejmě také soudobé i historické uniformy a vybavení, které hasiči ke své činnosti používali nebo stále používají. Nechybí ani obchod s hasičskými suvenýry a vyhlídková plošina na střeše muzea.

Navštívené stanice:

• Tokio – Nippori
• Kanazawa
• Takayama
• Matsumoto
• Kawaguchiko
• Kamakura
• Tokio – Shibuya
• Tokio – Yotsuya
• Tokio – Marunouchi