Alžír očima hasičů

Nasazení českého SAR týmu v Alžírsku jak ho nafotili sami členové týmu.

27. května se po dnech namáhavé práce vrátil český SAR tým který pomáhal při zemětřesení v Alžíru. Jak tato práce vypadala se podívejte ve fotogalerii. Autory snímků jsou příslušníci této jednotky Petr Buřič a Karel Malina.

SAR tým HZS hl.m.Prahy

Křen Josef – velitel jednotky,
Lupták Roman – týlový technik,
Malina Karel – velitel družstva,
Fišer Radomír – záchranář,
Hrdina Pavel – záchranář,
Vedral Jaroslav – záchranář,
Kubeš Jiří – záchranář řidič,
Buřič Petr – záchranář řidič,
Pečený Pavel – záchranář zdravotník.

Pokud máte dotazy na členy jednotky pište na E-mail. Zeptáme se za Vás.




Naši záchranáři se vrátili ze záchranářské mise v Alžírsku.
Na vracejících se hasičích bylo vidět, že si sáhli na dno sil. Maximální nasazení bylo znát i na únavě jejich psů.

„Jsem strašně rád, že se všichni členové alžírské mise vrátili v pořádku“, hodnotil situaci po návratu záchranářů ředitel HZS hl. města Prahy plk. Bc. Dalibor Gosman. „Prvořadě, jsou to hasiči, kteří jsou předurčeni na záchranu lidí u nás, jsem hrdý na to, že umějí naší republiku reprezentovat i v zahraničí.“

Karel Malina člen mise nám poskytl první rozhovor po příletu do ČR.
Nejprve poděkování za výbornou reprezentaci našeho hasičského povolání.

Jak se Vám spolupracovalo s místním obyvatelstvem a úřady?
Naše komunikace s úřady i místním obyvatelstvem probíhala díky našemu konzulátu a jeho pracovníkům bez problému. Zde bych chtěl vyzdvihnout skvělou práci našich konzulů v Alžírsku.

Přestože ze začátku nám samotní obyvatelé komplikovali záchranářské práce. Jednoduše nám chtěl každý pomáhat, což samozřejmě nevyhovuje psům, ale postupně řízení dobrovolníků převzal místní obyvatel s autoritou.

Co ostatní zahraniční týmy setkali jste se s nimi?
V oblasti ve které jsme pracovali jsme byli tuším prvním zahraničním týmem. Následně přijížděly týmy ze Švédska, Koree atd.
Jejich práci jsme sledovali, ale nebyl čas na dlouhé rozhovory.
Snad zajímavostí byla vytrvalost Korejců, kteří pracovali doslova na zvuk píšťalky, která se nesla z tábora Korejců.

Vzhledem k únavě jsme naše kolegy nechtěli dlouho zdržovat a tak jsme poděkovali za rozhovor.

Všeobecné informace:

Bezprostředně po ničivém zemětřesení v Alžírsku odletěla do severní Afriky skupina českých záchranářů. Záchranný tým, vedený kpt. Josefem Křenem, zasahoval ve složení devíti hasičů-záchranářů (členové týmu je zaměstnanci HZS Praha), tří kynologů a lékaře od ranních hodin 23. května 2003.

Místem zásahu se stalo město Bordj-Nenaiel asi 70 km od hlavního města a 15 km od epicentra zemětřesení.

Dobrá spolupráce ministerstev zahraničí, obrany a MV-generálního ředitelství HZS ČR umožnila rychlý postup, který přispěl k nálezu několika obětí ve čtyřech lokalitách. Celkem přijelo do Alžírska 39 týmů z 21 států. Česká republika byla v pořadí sedmou zemí. Přijeli sem mimo jiné i týmy z Japonska a Koreje.

Naši záchranáři s sebou vezli kameru s příslušenstvím pro vyhledávaní osob v sutinách, tři vycvičené psy, potřebná zařízení a ženijní nářadí.

Nářadí naši záchranáři nechali k dispozici svým alžírským kolegům. Jednalo se o součást humanitární pomoci, jejíž hlavní část tvořila zásilka zdravotnického materiálu, stanů a přikrývek v hodnotě jednoho miliónu korun. Pomoc byla, stejně jako záchranáři, dopravena na místo vojenským speciálem.

„Zaměřovali jsme se hlavně na vyhledávaní osob. Samotné vyprošťovací práce jsme nechávali na místních lidech, kteří měli snahu nám pomáhat i v první fázi, což nám naší práci trochu komplikovalo. Úkoly se nám díky vysoké morálce dařilo plnit. Bylo mi ctí, že jsem mohl této jednotce velet“, řekl po návratu na tiskové konferenci kpt. Josef Křen.

Další potíží bylo označení počtu hledaných osob. V prohledávaném průjezdu třípatrového supermarketu mělo být původně osm pohřešovaných lidí. Psovodi idetifikovali pouze dvě mrtvá těla. Také místní média informovala o počtu postižených různě. Údaje se lišily o stovky lidí.

Dalšími lokalitami, ve kterých čeští záchranáři vyhledávali oběti silného zemětřesení (5,61 – 5,8 stupňů Richterovy škály) byly obytné domy. Poslední objekt byl však velice nebezpečný. Hrozil zřícením. Domy v poškozené oblasti byly velmi poškozené a stav měst připomínal těžké bombardování.