Skandinávské listy – 3/2008

Skandinávské listy přináší zprávy ze života hasičů a záchranářů ze Skandinávie – Švédska, Norska a Dánska – a příležitostně i Finska a Islandu. Jejich cílem je zprostředkovat dění, zkušenosti, novinky, a aktuální témata ze života Skandinávských hasičů a záchranářů ve formě kratších zpráv. Tématy tohoto čísla jsou: (1) Koncepce BAS a systém pořizování mobilní hasičské techniky ve Švédsku, (2) Digitální rádiové systémy – Finsko, (3) Průzkumná skupina, hasič v nouzi – techniky lokalizace, (4) Skandinávské metropole a jejich HZS, a (5) CAS v plamenech … a během zásahu.

Koncepce BAS a systém pořizování mobilní hasičské techniky ve Švédsku

Vznik koncepce hasičských vozidel známé pod názvem BAS se datuje rokem 1984. Koncepce vznikla ve spolupráci Státního úřadu PO (Swedish Rescue Services Agency) a Sdružení obcí a krajů (Swedish Association of Local Authorities and Regions). Cílem této koncepce je kontinuálně vyvíjet hasičské zásahové automobily s ohledem na technický a metodicko-taktický vývoj. Vývoj vozidel probíhá v rámci tzv. programů. V současné době běží pět BAS-programů. Program BAS-I je CAS, jež má min. 3000 l vody a 400 l pěny. BAS-II vozí min. 1000 l vody a 100 l pěny a má hmotnost do 7 t. BAS-III je v podstatě BAS-I avšak s pohonem 4×4. BAS-IV má min. 5500 l vody a 400 l pěny. BAS-V je nejnovější program, který se zaměřuje na RZA do 3,5 t. Součástí koncepce BAS je i národní program obnovy hasičské techniky, jež má za cíl zjednodušit proceduru a adminstrativu pořizování nových vozidel. V rámci tohoto programu je každé dva roky vypsáno výběrové řízení na podvozky a nástavby vozidel BAS, v němž musí potenciální dodavatele splnit řadu náročných podmínek. Vybraní výrobci, jež splnili tyto podmínky se stávají výhradními dodavateli nástaveb a podvozků pro švédské HZS po dobu dvou let. Součástí tohoto řízení je i smlouva, jež obsahuje pevně stanovené ceny podvozků, nástaveb, výbavy a příslušenství pro dané období. Švédské HZS tak vůbec nemusí vypisovat výběrová řízení na nové CAS, ale pouze objednávají z katalogů. V rámci programu BAS bylo švédským HZS k dnešnímu dni takovýmto způsobem dodáno více jak 570 vozidel. Díky takovému objemu – nejen nová vozidla, ale i servis a repase – jsou dohodnuté ceny pro HZS velmi výhodné. Například Scania P340 HHA s plastovou BAS-I nástavbou stojí dle současného ceníku 5 mil. Kč (v ceně je zahrnuto čerpadlo 3000 l/min, elektrocentrála 7 kw, naviják 5,4 t a osvětlovací stožár 2× 1000 W). Obdobný systém se používá např. i ve Velké Británii. V současné době jsou to švédští nástavbáři Sala Brand a Autokaross a výrobci podvozků Scania a Volvo, jež jsou dodavateli pro tento rok. Mnohé možná překvapí úplná absence zahraničních výrobců nástaveb. Důvodem jsou náročné požadavky na BAS vozidla. Oproti např. českým normám jsou BAS specifikace mnohem více zaměřeny na funkčnost vozidel, jež musí výrobci prokázat v různých testech. Jako příklad lze uvést některé ze specifikací, jež CAS typu BAS-I musí splnit. CAS musí být schopna provozu po dobu 25-ti let. Minimální max. rychlost CAS musí být 110 km/h s min. zrychlením z 0 na 50 km/h do 13 s a z 0 na 85 km/h do 35 s. CAS musí být schopna plného provozu v teplotním rozmezí od –30 do +40 °C. Teplota uvnitř nástavby nesmí klesnout pod +2 °C při venkovní teplotě –30 °C. Provozní kapaliny musí stačit pro minimálně 8 hodin plného provozu bez potřeby jejich doplnění. Úroveň hluku nesmí překročit 85 dBA ve vzdálenosti 2 m od CAS při plném výkonu čerpadla. Hasičské družstvo musí být schopno nastoupit, usadit se, připoutat se a řidič uvést vozdilo do pohybu do max. 10 s. Konstrukce nástavby musí být taková, aby umožnila dvoučlenné posádce započít hašení s 25 m dlouhou 38 mm hadicí (netýká se vysokotlaku) do 25 s. Denní kontrola vybavení nesmí trvat déle než 5 min. Periodická kontrola nesmí trvat déle než 60 min.

Swedish Rescue Services Agency, Sirenen 8/2007.

Digitální rádiové systémy – Finsko

Finsko se stalo první zemí na světě, která vybudovala pro své záchranné složky celonárodní digitální rádiovou síť na technologiích Tetra. Finska Tetra síť se nazývá Virve, a její výstavba začala v roce 1997. Dodavatelem technologií byla firma Nokia (v současné době vlastní původní Tetra-divizi Nokie firma EADS). Síť byla uvedena do provozu v roce 2002. Služby sítě Virve umožňují různé typy skupinové a individuální komunikace, jež jsou standartní pro tento typ sítí, jako např. skupinové kanály, konferenční hovory, projení do veřejné tel. sítě, DIR, apod. Síť rovněž podporuje datové služby. Mezi tyto služby patří např. textové zprávy typu SMS, sledování pozice a stavu jednotek/uživatelů, a WAP služby (7.2 kbps). Výstavba sítě Virve byla následovaná restrukturalizací operačního řízení, což umožnilo skutečné využití předností, jež digitální trunkové sítě nabízejí. V rámci této restrukturalizace došlo ke zredukování původních 160 TCTV/OPIS na 15 center. Tyto centra pracují na principu přijmi-vyšli (tak jako např. CTV Ostrava), kdy „univerzální“ operátoři obsluhují všechny tři složky (policie, HZS, ZZS). Operátoři, tak mají možnost dynamicky vytvářet hovorové skupiny dle aktuální potřeby a to napříč jednotlivými organizacemi a geografickými oblastmi. Uživatele se mohou zároveň účastnit komunikace ve více skupinách. Uživatele mohou zadat stupeň důležitosti jednotlivým skupinan, kdy probíhající komunikace ve skupině s vyšším stupněm důležitosti má prioritu před ostatními skupinami. Další Finskou „perličkou“ je používání Tetra terminálů v DIR módu při zásazích v DT ve vnitřních prostorách (tzv. „smoke-diving groups“). Tak jako většinu zemí, jež se rozhodly pro tento typ technologií, i Finsko trápí problém s financováním provozu sítě. Vysoké provozní náklady vedly, tak jako v případě Švédska, k rozšíření okruhu uživatelů na přibližně 20 organizací pracujících v oblasti bezpečnosti a ochrany. Uživatelské poplatky tak díky tomu odpovídají v současné době 10.000,– Kč/terminál a rok. I přes tento krok využívá v současné době síť okolo 30.000 uživatelů oproti plánovaným 100.000. Nejvíce váhající skupinou uživatelů jsou ZZS a sociální služby, které se dožadují dalších typů služeb, jež by více odpovídali jejich komunikačním potřebám.

Finish Ministry of Interior, Ny Teknik, State Security Networks Ltd.

Průzkumná skupina, hasič v nouzi – metody lokalizace

Švédsko patří k průkopníkům invazního hašení vnitřním prostorem. Na švédské hasiče jsou proto kladeny vysoké požadavky jak ohledně fyzické kondice, tak i výcviku (napr. povinný „horký“ výcvik dvakrát do roka). Švédské úřady zároveň pravidelně provádějí různé studie, zabývající se jak problematikou účinku tepla na organizmus, tak i vyhodnocením používaných taktických postupů. Jedna z těchto studií se zaměřila na vyhodnocení technik lokalizace hasiče v nouzi. V rámci této studie, jež byla uskutečněna v roce 2002–2003, byly testovány čtyři různé metody lokalizace. První metoda byla akustická lokalizace za pomoci zvukového signálu vyslaného z tzv. PASS-systému (Personál Alert Safety System) a to ve dvou variantách: (a) PASS- systém vysílající pouze zvukový signál, a (b) PASS-systém vysílající zvukový signál a zároveň i radiový signál kontrolní jednotce mimo zásahový prostor. Druhou metodou byla vizuální lokalize za pomoci blikajícího světelného paprsku ze zařízení umístěného na výstroji hasiče. Třetí metodou bylo rádiové vyhledávání, kdy jednotka umístěna na výstroji hasiče vysílá radiový signál, jež je lokalizován pomoci vyhledávacího systému (v testu byl použít lavinový vyhledávací systém). Čtvrtou metodou byla vizuální lokalizace pomoci termokamery použité pátrací skupinou. Tyto čtyři různé metody byly vyhodnoceny ve třech testech: (1) hledání v prostoru na čas (jednodušší prostory, jedno podlaží, pátrání po jednom hasiči), (2) hledání v komplexních prostorách (rozsáhlé prostory, několik podlaží, pátrání po jednom i více hasičích), a (3) akční dosah metody a funkčnost ovládání použitých technických pomůcek. Výsledky testů ukázaly, že lokalizace hasiče za pomoci zvukového signálu (PASS-systém) je metoda, jež vede k nejrychlejší lokalizaci. Při vyhledávání bez jakékoliv podpory došlo k nalezení hasiče v průměru za 6 min a 44 s, a nejrychleji za 2 min a 52 s. V případě použití PASS-systému (verze s vyšší hlasitostí zvukového signálu) byl hasič v nouzi lokalizován v průměru za 22 s, a nejrychleji za 19 s. Rádiové vyhledávání bylo druhou nejrychlejší metodou. Zde byl průměrný čas lokalize 1 min a 23 s a nejrychlejší čas 58 s. Termokamera umožňuje rychlejší orientaci v prostorách a identifikaci překážek. Nepomáhá však k nalezení správného směru k hasiči v nouzi. Průměrný čas potřebný k nalezení hasiče s pomocí termokamery tak byl 5 min a 35 s. Akustická lokalizace (PASS-systém) se rovněž nejvíce osvědčila u komplexních prostor, kdy všechny pátrací skupiny zvolili optimální cestu k hasiči v nouzi. Při pátrání za pomoci radiového vyhledávání měly pátrací skupiny problém s určením patra (z-souřadnice). Tento způsob lokalizace rovněž vyžadoval aktivní pohyb pátrací skupiny v prohledávaných prostorách z důvodů potřeby příjmu signálu z více míst, aby byl správně vyhodnocen směr signálu. Vizuální lokalizace za pomoci blikajícího světelného paprsku se ukázala vhodná pouze jako doplněk k akustické a rádiové lokalizaci, neboť má krátký dosah a v určitých momentech dokonce může oslňovat pátrací skupinu. V testu akčního dosahu byl dosah akustické lokalizace (signál z PASS-systému byl slyšitelný na vzdálenost) ~50 m (test probíhal 20 m od běžícího motoru CAS a 3 m od běžící přetlakové ventilace). V případě kombinace PASS-systému s kontrolní jednotkou reagovala kontrolní jednotka na radiový signál ve vzdálenosti 75 m. Dosah radiového vyhledávacího systému nebyl testován. Závěrem autoři studie navrhují jako optimální pátrací metodu z hlediska rychlosti a bezpečnosti kombinaci akustického vyhledávání (PASS-systém) a termokamery.

Lokalisering av nödställd rökdykare, <a>Sirenen 6/2003.

Skandinávské metropole a jejich HZS – Reykjavik, Stockholm a Helsinki

Pracovní skupina „Budoucnost pro hasiče“ (Future for Firefighters), složená z hasičů z Finska, Islandu a Švédska, a financovaná ze zdrojů EU, provedla velmi zajímavé porovnání HZS tři skandinávských zemí a jejich hlavních měst (Island – Reykjavik, Švédsko – Stockholm a Finsko – Helsinki). Zde je malé shrnutí. Jednou z porovnávaných kategorii byla délka v současnosti požadovaného vzdělání pro práci u HZS. Švédsko a Finsko vyžadují dvouleté vyšší odborné vzdělání; u islandských hasičů je vyžadován přibližně 15-ti týdenní kurz. Finsko a Island rovněž vyžadují, aby hasiči absolvovali zdravotnický kurz, tzv. „Emergency Medical Technician“ trénink. Švédsko a Island používají neformální formy vzdělávání během další kariéry hasičů, jež jsou často přizpůsobené místním potřebám. Finsko oproti tomu centrálně koordinuje formální vzdělávání hasičů v průběhy jejich kariéry. Islandská stanice typu JPOI musí vyjet do 90 s, švédská rovněž do 90 s a finská do 60 s. Minimální požadavky na plošné pokrytí na Islandu a ve Finsku jsou družstvo 1+3 do 20 min. Švédské předpisy vyžadují družstvo 1+4 avšak nekladou požadavky na dojezdový čas. HZS Reykjavik má za interní cíl první hasičské družstvo na místě události do 5 min a to ve složení 1+4; HZS Stockholm družstvo 1+6 do 7,5 min, a HZS Helsinki družstvo 1+3 do 6 min. Srovnání mezi těmito třemi HZS proběhlo rovněž na úrovni poplachových plánů. K dopravní nehodě (2 osobní vozidla, 2–3 osoby cestující ve vozidlech, dálnice, nedělní odpoledne, intenzívní doprava) vyjíždí HZS Reykjavik s 2× CAS, 2× RZP a 1× RZP/RLP (rendez-vouz). HZS a ZZS Stockholm vysílá ke stejné události 2× CAS, 2× AZ (jako „krycí“ vozidla), 1× RZP a eventuelně 1× RZP (rendez-vouz), a HZS Helsinki 3× CAS, 1× VEA, 2× RZP a 1× RLP/RZP (rendez-vouz).

Projekt Future for Firefighters – Kartläggning.

CAS v plamenech … a během zásahu

Noční zásah hasičů z HZS Lindesberg (Švédsko) při požáru školy v únoru tohoto roku nabral na dramatičnosti v okamžiku, kdy jedna ze zasahujících CAS začala hořet v průběhu hasebních prací. Jednalo se o první výjezdovou CAS stanice Guldsmedshyttan (typ Volvo B12M, „firebus“), jež znenadání začala hořet ve střední části, kde se nachází hydraulika a čerpadlo. Hasiči stojící v blízkosti slyšeli vycházet z útrob CAS zvláštní zvuky, načež se ozvala rána a z CAS vyšlehly plameny. Přestože zasahující jednotky začali téměř okamžitě hasit hořící vozidlo, došlo k jeho značnému poškození. Dle samotných zasahujících se jedna o zřejmou technickou závadu a vznícení vozidla nemá co do činění s požárem školy. Jedna se tak o velmi ojedinělou událost, neboť během posledních 25-ti let nebyl žádný podobný případ zaznamenán.

Dagens Nyheter, Nerikes Allehanda, LindeNytt.

Předchozí čísla:

2/2008 (jaro)

1/2008 (zima)

0/2007 (podzim)

Pro Požáry.cz Jirka Trnka

-swo-