Terénní cisterna ASC 16/3,5 na podvozku Praga V3S, který slaví 60 let

Jako vzpomínku na naše zřejmě nejznámější terénní hasičské vozidlo, jehož sériové šasi poprvé vyjelo 2. dubna 1953, tedy před 60 lety, vám přinášíme článek o cisterně, v originálu o automobilové stříkačce cisternové s označením ASC 16/3,5 na podvozku Praga V3S.

Článek byl na webu vydán v původní podobě dne 28. května 2008.

Hasičský automobil, který je dnes stále označován jako CAS 16, vznikl na rýsovacích prknech národního podniku Továrna na hasící zařízení ve Vysokém Mýtě již v první polovině padesátých let minulého století.

Podvozek, na kterém byla požární nástavba postavena, je legendou našeho automobilového průmyslu, tedy známa Praga V3S, kterou nezastavil žádný terén. Nikoliv neopodstatněně se o ní stále traduje toto dá se říct přísloví: Tam kde neprojede „vejtřaska“, neprojede nic.

Podvozek tohoto terénního nákladního automobilu vznikal od srpna roku 1951 v konstrukční kanceláři firmy Praga, jejíž továrna sídlila ve Vysočanech, to celé z velké části na popud vedení armády z důvodu potřeby nového středního nákladního automobilu.

Na vývoji pracoval konstrukční tým, který vedl Ing. Lanc. Z dalších spolupracovníků jmenujme např. konstruktéra Šplíchala, konstruktéra Ing. Kvapila a Ing. Korbela z Ústavu pro vývoj motorových vozidel. Za zhruba půl roku (ano, tak opravdu brzy), přesněji v únoru 1952 vyjel první prototyp vozu k představení zástupcům vojska.

Další kusy opustily linku během následujících dvou měsíců. Co čert nechtěl, při zkouškách jeden z nich shořel. Vina de facto padla na konstrukční tým, jenž byl ihned ministerstvem průmyslu rozpuštěn, a vedení automobilky Praga sestavilo ihned tým nový.

Vedl jej konstruktér Šplíchal společně s Ing. Trpkošem, Ing. Maderem, Ing. Kuklou a mimo jiné také třeba s konstruktérem Markem. Po roce práce se tak konečně rozjela sériová výroba třínápravového vozidla, které neslo označení Praga V3S.

Automobil Praga V3S byl osazen hnacím agregátem Tatra, odvozeném z motoru pro typ 111. Jedná se o řadový, vzduchem chlazený šestiválec Tatra 912. Motor má dvě vačky a klikovku, uloženou ve valivých ložiscích. Kompresní poměr 16, 4:1 mu umožňuje výkon až 98 koní/72 kW při 2100 ot/min.

Dále je na voze suchá, jednokotoučová spojka s mechanickým ovládání s čtyřstupňovou převodovkou bez synchronů a dvoustupňovou přídavnou převodovkou s mezinápravovou rozvodovkou. Hlavní převodovka je po úpravě schopna zajišťovat pohon pro přídavná zařízení – naviják, čerpadlo, jeřábové nástavby apod.

Protože se jedná o automobil s předpokladem jeho používání zejména ve složitém terénu, nejsou jízdní vlastnosti na klasických komunikacích ideální. Max. rychlost pragovky je 60 km/h. Některé prameny uvádějí i rychlost vyšší, u hasičské verze je jen 50 km/h. Ovšem v terénu je tento handicap zcela nepodstatný.

Rám vozu je nýtovaný obdélníkový z „U“ profilů. Jeho konstrukce je dostatečně dimenzována pro provoz v extrémních terénních podmínkách. Nápravy vozu jsou zavěšeny a podélně uložených půleliptických pérech, pření náprava má navíc pákový hydraulický tlumič. Všechny tři nápravy jsou zároveň i hnací.

Řízení má šnekový převod a kladku. Brzdy z níž provozní je vzduchotlaková, působící na všech šest kol, mechanická, resp. převodová slouží jako parkovací.

Tolik tedy k podvozku. Jeho primární určení pro potřeby armády sebou přineslo celou škálu nástaveb, z nich je zřejmě nejznámější klasika, tedy valník s plachtou a sklopnými lavicemi pro přepravu vojáků a materiálů. Z dalších rozšířených je to skříň, sloužící např. jako pojízdná automobilová dílna (tzv. PAD), dále spojový vůz, laboratoř atd.

Na tomto voze byla také raketomet, protiletadlový dvojkanón, letištní startovací vozidlo, jeřáb AD 080 a mnoho dalších provedení. V neposlední řadě i to hasičské, o kterém tento článek zejména je. Požární verze měla také několik odlišností od klasického podvozku.

Požární automobil na podvozku Praga V3S, který vyráběla Továrna na hasící zařízení ve Vysokém Mýtě od zhruba poloviny padesátých let minulého století byl označován zpočátku jako ASC 16/3,5, tedy automobilová stříkačka cisternová s čerpadlem o výkonu 1600 l/min a zásobou 3500 l vody.

Dle dobového tisku:

Jedná se o mohutně dimensovaný stroj pro nejtěžší požární úkoly. Použitý speciální podvozek umožňuje manévrování cisterny i mimo komunikace např. při lesních požárech.

Nástavba je složena z těchto hlavních částí: čerpadla a náhonu; vysávacího zařízení; řidičské kabiny; palubní desky; plošiny s lafetovou proudnicí; držáků hadic a pěnových proudnic; nádrže na vodu; nádrže na pěnidlo a pevného přiměšovače; skříní s příslušenstvím; kabiny pro mužstvo.

Vybavení vozu lafetovou proudnicí zvýšilo jeho pohotovost. Tato výhoda se uplatňuje při letištní službě a vůbec při hašení objektů, jež lze objíždět. Umístění lafety na můstku skříně umožňuje její pohodlnou obsluhu.

ASC 16/3,5 Praga V3S obsluhuje pětičlenné požární družstvo, které je složeno z velitele vozu, strojníka a třech požárníků. Strojník s velitelem mají své místo v řidičské kabině, trojice požárníků se dopravuje k zásahu v zadní kabině pro mužstvo. Povely mužstvu vydává velitel elektrickými světelnými signály z řidičské kabiny.

Protože je podvozek Praga V3S terénní, musí být také upevnění cisterny a ostatního zařízení nástavby pružné (elastické). Čerpadlo je poháněno motorem automobilu pomocí náhonu od přední části klikového hřídele.

Mezi budkou řidiče a nádrží je umístěno čerpadlo a potrubí, které je chráněno skříní, na níž je usazena lafetová proudnice. Po obou stranách nádrže jsou nad blatníky skříně pro příslušenství. Cisternová stříkačka jako celek musí vyhovovat podmínkám pro provoz vozidel na silnicích.

Tolik o cisterně tedy praví upravený výňatek z knihy Požární stroje a zařízení, kterou vydalo nakladatelství SNTL (Státní nakladatelství technické literatury) v šedesátých letech dvacátého století. Mimo jiné – těchto knih vyšlo několik v různých edicích.

Samotná pragovka v požární verzi byla poměrně rozšířeným zásahovým vozidlem, které bylo na svojí dobu i poměrně dobře vybaveno. Skříně na příslušenství, to je kapitola sama pro sebe. Tehdy konstruktéry napadlo je rozdělit dle potřeb.

Tedy na levé straně za řidičem bude příslušenství k vozidlu a nářadí, na pravé straně pak čistě požární vybavení. Tak tomu opravdu bylo. Nalevo strojník našel veškeré potřebné nářadí a drobné náhradní díly k vozu (lano, řetězy, reflektor, hever apod.), další nářadí pak bylo uloženo v kabině pod sedačkou spolujezdce. Vpravo bylo pouze požární příslušenství (hadice, proudnice, sací koš atd.).

Další dvojice skříní na vybavení byla po stranách kabiny mužstva. Vlevo v ní byly ruční zádové stříkačky, vpravo pak hadice v kotoučích. Po obou stranách vozu byly na skříních s vybavením umístěny savice a také po dvojicích nastavovací žebříky.

Jednostupňové, vysokotlaké, odstředivé čerpadlo typu QD 1 s plynovou vývěvou bylo umístěno v prostoru mezi kabinou a nádrží na vodu. Jeho pohon byl zajištěn pomocí klikového hřídele z přední části motoru vozu.

Čerpadlo o průtoku 1600 l/min při tlaku 0,8 MPa a sací výšce 1,5 m mělo rozdvojená výtlačná hrdla B 75 po obou stranách ovládacích skříní, stejně tak i sací hrdla 110. Měřící budíky pak na ovládacím platu a i v kabině vozu.

Na pochozí plošině nad čerpadlem byla umístěna lafetová proudnice P5. Pod ní je na obou stranách hadice C 52 s pěnovou proudnicí P2 pro prvotní zásah.

Nádrže hasebních látek, resp. nádrž, je umístěna jako hlavní břemeno v zadní části podvozku. Vodní o objemu 3500 l, do ní je v její přední části vložena nádrž na 200 pěnidla.

Nádrž má pochopitelně stavoznak, který ukazoval při dosažení 3000 l, přepad fungoval při naplnění na 3400 l, výrobcem však bylo doporučeno plnit na 3000 l vody.

Tento skvělý pomocník do těžkého terénu měl pochopitelně i několik slabin.

Tou největší z nich byla zřejmě max. rychlost ASC 16/3,5 Praga V3S. Ta byla výrobcem stanovena na pouhých 50 km/h, což bylo vskutku málo na jízdu k zásahu.

Další z negací je malý rejd a také díky konstrukci požární nástavby snížení zadního nájezdového úhlu na 18°. Aby toho nebylo málo, hasiči nebyla nikdy doceněna zadní kabina mužstva.

Několikrát se stalo, že automobil vyjel k zásahu, budka se uvolnila i s osádkou trojice hasičů a spadla z vozu na silnici, kde zůstala ležet.

Strojník si toho třeba přes velký hluk motoru ani nevšiml a tak se velitel u zásahu divil, že na jeho světelné signály nikdo nereaguje. Hle, nemá totiž kdo.

Hasiči tou dobou leželi pomlácení v budce kdesi na cestě mezi požárem a základnou… Vážení kolegové, není to žádný žert. Opravdu se to několikrát stalo.

Jinak zásahový požární automobil ASC 16/3,5 Praga V3S, dnes označovaný jako CAS 16 byl vyroben dle dostupných informací v řádu několika set kusů a dodnes jej můžeme spatřit i mnoha jednotek dobrovolných hasičů a to i nejen v horských oblastech, kam byl původně předurčen.

Protože si pragovku vesměs každý hýčká, přinášíme vám ke stažení originální technický popis a návod k obsluze od výrobce THZ Vysoké Mýto a také popis a ovládání vozu dle knihy Požární stroje a zařízení. Věříme, že vám to pomůže např. při renovaci tohoto stroje.

Zřejmě nejhezčí ASC 16/3,5 zrenovovanou do původního stavu, kdy měla barevné provedení khaki a dvojici červených výstražných světel, udělal Pavel Šostok, který našemu serveru poskytl právě elektronickou podobu příručky a také fotografie vozu, za což mu patří velký dík!

Několik našich čtenářů mi do mailu po výzvě ohledně příručky navedlo právě na osobu pana Šostoka, i jim tímto děkuji. Jím renovovaná pragovka je umístěna v Praze u p. Příhody v Automuseu Praga ve Zbuzanech.

Dále originál příručka mi byla ve své papírové podobě poskytnuta členy jednotky Sboru dobrovolných hasičů Čechtice. Ti mají ve svém vozovém parku tento stroj, rovněž perfektně zrenovovaný, což můžete vidět ve fotogalerii. Pánové, i Vám díky!

Ve fotogalerie najdete pak tyto stroje od několika dalších jednotek SDH, i jim patří dík, že pragovku nehodí do šrotu a nadále jí provozují či provozovali. Krásně zrenovovanou ji měli například hasiči v Pozorce, ale teď čeká na návštěvníky ve zbirožském muzeu.

Mimo cisterny lze vidět u hasičů také další originální požární speciál na podvozku Praga V3S. Jedná se o plynový hasící automobil PLHA 1000, resp. SHA 1000.

Tento automobil byl vyroben v počtu několika kusů v šedesátých letech dvacátého století, jeho určení bylo jasné – hašení inertním plynem a to zejména na letištích či v petrochemickém průmyslu nebo elektrorozvodných závodech.

Požární nástavba byla klasické konstrukce, tedy roletové skříně. Asi poslední toto vozidlo je dodnes ve výjezdu bratislavských letištních hasičů. Mají ho ještě v Žilině, ale jako historický unikát.

U hasičů u nás a na Slovensku můžete také vidět porůznu upravené skříňové nástavby na voze Praga V3S. Např. SDH Zvíkovec má tento automobil uzpůsoben jako dopravní.

U HZS ČR a HaZZ SK (zejména jejich záchranná brigáda) jsou také bývalé odmořovací speciály na těchto podvozcích.

Původní TTD vozidla ASC 16/3,5 Praga V3S:

• Podvozek: speciální Praga V3S
• Motor: čtyřdobý, vzduchem chlazený šestiválec Tatra T-912 OHV – 7412
• Výkon: 98 koní/ 72 kW při 2100 ot/min
• Rozměry:
• Délka: 7020 mm
• Šířka: 2350 mm
• Výška: 2600 mm<
• Rozvor náprav: 3580 + 1120 mm
• Světlost při celkové hmotnosti vozu: 400 mm
• Poloměr zatáčky: 10 050 mm
• Nájezdový úhel přední: 72°
• Nájezdový úhel zadní: 18°
• Hmotnosti:
• Pohotovostní: 7900 kg
• Celková: 11 150 kg
• Zatížení přední nápravy: 2340 kg
• Zatížení zadní nápravy: 8810 kg
• Rychlosti vozidla:
• Maximální: 50 km/hod na silnici, 15 km/hod v terénu
• Osádka: 1+1+3
• Nádrž na vodu: 3500 l
• Nádrž na pěnidlo: 200 l
• Dostřik lafety P5: 18 m
• Výkon čerpadla: 1600 l/min při 0,8 MPa

U hasičů v Praze sloužila „vejtřaska“ ve vyprošťovací verzi, vidět byla v jednom z dílů slavného seriálu Sanitka, stejný kus stával dlouhá léta nedaleko Prahy, ale poté beze stopy zmizel neznámo kam. Mimo hasiče můžete tyto vozy v rámci IZS spatřit také u záchranných služeb jako týlové speciály.

Hasičské Pragy V3S nejezdí ovšem jen a pouze v naší republice či na Slovensku. Můžete je vidět i v sousedním Polsku, kde mají zcela jinou podobu než automobily CAS 16/ASC A6/3,5.

Jejich nástavby působí mírně krabicoidním dojmem, nicméně o jejich praktičnosti není žádný pochyb. Objemy nádrží hasebních látek, resp. vody jsou 5000 l, výkon požárního čerpadla je zpravidla 1000 l/min. Pěnidlo se vozí v kanystrech.

Jak je vidět, oblibu našla pragovka i jinde. Její vojenské verze jsou dodnes rozšířeny v mnoha armádách světa jako např. Kuba, Chorvatsko, Sýrie, Lybie a dalších.

Dle dostupných informací a to hned z několika zdrojů je měla ve svém vozovém parku i armáda sousedního Rakouska. Kdo by to byl řekl, že střední terénní automobil Praga V3S bude tak rozšířený a pro své skvělé jízdní vlastnosti oblíbený na celém světě, konstruktéři Lanc, resp. Šplíchal jistě ne.

Smutné je snad jen to, že po neuvěřitelných bezmála šedesáti letech od představení prototypu se za populární „vejtřasku“ dosud nenašla plnohodnotná náhrada.

V ČR je dosud registrováno několik tisíc kusů tohoto automobilu, který byl v průběhu let vyráběn také v několika továrnách (Avia, OZS, BAZ…). Velké množství řidičů, mající skupinu C, se v minulosti učilo jezdit právě na tomto vozidlu.

Za vznik článku, informace a fotografie je třeba poděkovat: Pavel Šostok, JSDH Čechtice, JSDH Pozorka, čtenáři našeho webu a spousta internetových stránek zabývajících se vozy Praga V3S a majitelé těchto cisteren z řad jednotek SDH + samozřejmě několik známým (Jirka Sucharda, Milan Dermek – www.hasicina.sk, www.strazacy.pl atd.) neznámých jedinců, co mi do mailu zaslalo další obrázky.

Věřím a doufám, že tento článek je přínosem pro majitele těchto CAS 16, právě pro ně byl vytvořen.

PS: Jako bonus se můžete podívat na video, kde uvidíte, co vše ,,vejda" dokáže. Jen musíte vydržet pomalu až do úplného konce (cca 7–8 min.), stojí to za to.