Historie časopisu 150 HOŘÍ a jeho první číslo

Dnešním dnem vám začínáme přinášet seriál o časopisu 150

hoří. Postupně chceme v každém čísle najít ten nejzajímavější článek a zde ho zveřejnit. Časopis začal vycházet v lednu 1991 poté, co zanikl jeho předchůdce, tedy POŽÁRNÍ OCHRANA.

Dnešním dnem vám začínáme přinášet seriál o časopisu 150 hoří. Postupně chceme v každém čísle najít ten nejzajímavější článek a zde ho zveřejnit. Časopis začal vycházet v lednu 1991 poté, co zanikl jeho předchůdce, tedy POŽÁRNÍ OCHRANA, který vycházel dlouhou řadu let za dob totality a ještě i rok po ní.

Tehdy nový časopis 150 HOŘÍ začal ve svém prvním roce života vycházet v periodě osmi čísel ročně, postupem času se dostal do podoby měsíčníku, ve které setrval až do svého posledního čísla, tedy 12/2003, ročník XIII.

První číslo ,,stopadesátky" se po grafické a ani obsahové stránce výrazně nelišilo od předchozího časopisu Požární ochrana, toto se však postupem času změnilo a 150 HOŘÍ dostal výraznou a nezapomenutelnou podobu včetně nezbytných vnitřních příloh v podobě nejrůznějších vyhlášek a jiných důležitých předpisů a dalších věcí, týkajících se hasičů.

Časopis 150 HOŘÍ vycházel celých třináct let, pak byl nahrazen novou ,,stodvanáctkou„, ale to už je jiný příběh.

V dnešním článku najdete kromě celého původního časopisu také reprodukovaný přepis zajímavého případu, popsaného v historicky prvním čile 150. Tedy:



V železném zajetí

25.srpna 1990

Padesátiletý Bohumil Dunajský z Velkých Hamrů byl mezi čtyřmi prvními, kteří se již druhý den po nehodě vrátili z nemocnice. Reportérovi Mladé fronty Miloši Libasovi ukázal ještě zkrvavený na zádech roztržený svetr a podlitiny na těle. Jen pochroumané zápěstí měl ještě zavázané. ,,Jeli jsme s manželkou od babičky v Železné Brodě. Žena nastupovala do prvního vagónu a já jsem řekl, půjdeme do druhého, tam není takový randál. Povídali čemsi jak si uděláme králíka co nám dala babička a najednou přišel ohromný rachot a strašná rána. Utrhla se s námi sedačka a další nás přimáčkla. Když jsme se probrali, byli už skoro všichni z vlaku venku. Jen pod našimi sedačkami zůstali zabarikádováni muž a žena. Pomohli jsme je vytáhnout ven. První vagón hořel, ven z něj se dostali jen ti co seděli vzadu. Jedna žena měla silonovou halenku přiškvařenou k tělu. Asi třináctiletý kluk měl zase shořelé vlasy. Náš druhý vagón začal hořet asi po čtvrt hodině, když v něm už nikdo nebyl. Lidé leželi na náspu, všude byla spousta krve. Asi za dvacet minut přejely první sanitky a jedna mi odvezla do semilské nemocnice, společně se zakrvácenou ženou, děvčetem a nějakým dědou, který měl otevřenou zlomeninu“.

Peklo začalo po třinácté hodině, aneb tragédie u Černého mostu

„Říká se tu u Černého mostu„, uvádí Josef Sochor zaměstnanec tamní elektrárny. ,,Seděl jsem u oběda, přiběhl soused a oba jsme slyšeli tu ránu. Za malou chvíli začal z údolí Kamenice nad Jizerou stoupat černý kouř. Běžel jsem dolu podívat se co se stalo. První vůz motoráku byl již celý v plamenech, druhý teprve začínal hořet. Posledního člověka jsme odtud vytáhli mrtvého. Těm v prvním vagonu jsme už pomoc nemohli.“

Zrekapitulujme si tedy základní fakta: V sobotu 25. srpna vyjel ze Železného Brodu na Tanvald osobní motorový vlak číslo 6302, který má pravidelný odjezd 12:55 hod. Za první stanicí Spálov ( bez železniční služby), na kilometrovníku označeném číslicí 3,2 došlo k čelní srážce s manipulačním vlakem 86 543, který za sebou táhnul šest nákladních vagónů. Při tom nákladní vlak dotlačit motorák s jedním vagonem až na železniční most přes Kamenici.

I když hornatý terén z důvodu bezpečnosti zde dovoluje maximální rychlost 50km/hod byly následky srážky katastrofální. Lokomotiva motorového vlaku se doslova vyšplhala na kapotu nákladního lokotraktoru, došlo k proražení třistalitrové nádrže s naftou a celý motorový vagon osobního vlaku se ocitl v plamenech. Jedenáct osob uhořelo na místě jeden, jeden muž byl vytažen mrtev. Dvaatřicet osob bylo ošetřeno v nemocnici v Semilech, Tanvaldě a v Jablonci nad Nisou. Osobní vlak byl zcela zničen. Byla to jedna z největších a nejtragičtějších dopravních nehod, ke kterým došlo v severovýchodních Čechách za posledních více než třicet let.

Slovo velitele OÚ SBORU PO a jeho zástupce

„Tak my jsme se na místo nehody dostavili pozdě„, říká kpt. PO Jaroslav Krakovský, velitel okresního útvaru Sboru požární ochrany v Jablonci nad Nisou. "Ke srážce došlo několik vteřin po 13. hodině, vyrozuměni jsme byli operačním důstojníkem OO SNB ve 13:24 hod (!!!) a za šestnáct minut jsme již byli na místě nehody, vzdálenost jedenadvacet kilometrů. Před námi zde již byli požárníci ze Semil. Jako první od nás přijel technický automobil Tatra 613 s vyprošťovací technikou a vzápětí i zásahová jednotka. Společně s požárníky ze Semil, Velkých Hamrů a Železného Brodu jsme likvidovali požár druhého vagónu a následně prováděli ochlazování ohořelých zbytků vlakové soupravy. Součastně jsme utvořili z příslušníků OÚ a členů DVPS skupinu, která pomáhala vynášet raněné k sanitním vozům.“

„Kdybychom dostali zprávu o nehodě součastně v čase, kdy byla nahlášena na OÚNZ, mohli jsme zachránit aspoň druhý vagón" říká zástupce velitele okresního útvaru Sboru PO v Jablonci Jan Šefr.

Opožděně dostali zprávu i požárníci ze Železného Brodu. Dokonce o jedenáct minut později než v Jablonci. Cesta k místu nehody trvala plných sedm minut. Nebylo divu, ze Železného Brodu do Spálova vede úzká vozovka, z místa nehody odvážely houkající sanitky raněné do nemocnic a černý kouř za bezvětří stoupal vysoko vzhůru, takže k mostu přes Kamenici přivolal stovky zvědavců – pěších i na kolech.

Přesto požárníci svůj úkol splnili. „Když jsme ukončili záchranné a hasební práce na místě pověřili všechny členy DVPS ze Železného Brodu dohlídkou požářiště. Příslušníci OÚ a členové DVPS Velké Hamry utvořili rojnici, která třikrát za odpoledne hledala cestující, kteří nehodu přežili a v šoku bloudili v lesnatých stráních či údolím říčky. Dva z nich našli na kolejích a jednoho u řeky„, říká podpraporčík PO Jan Šefr.

Ani potom práce požárníků – alespoň železnobrodských neskončila. Po provedené dokumentaci a vyfotografování místa činu bylo možno začít s vynášením spálených těl z vlaku. Josef Hazdra, velitel železnobrodských požárníků, začal u hasičů v sedmatřicátém roce. Za tu dobu zažil při záchraně našeho majetku hodně. Ale něco podobného ještě neviděl. Pochvala patří řidiči Jaroslavu Matěchovi, ale i Zdeňku a Romanu Hazdrovým, Jindřichu Paldusovi, Rudolfu Šubrtovi a dalším, kteří odvedli kus poctivé práce.

Poučení z nehody

Tragedie u Černého mostu skončila. Skutečnost ukázala, že i v tomto případě selhal lidský činitel. Obvinění byli výpravčí vlaku v Jesenném i v Železném Brodě. Oba byli vzati do vyšetřovací vazby. Pro Železnobrodsko a vlastně i pro celý okresní útvar Sboru PO je tento případ také velkým poučením. Už lednový požár v kostele, kdy shořela vzácná památka Piety Panny Marie, hodně prozradil. Ale o tom mluvit nejlépe mluvit příslušníci okresní správy Sboru PO „Celý okres máme rozdělený do tří oblastí na Jablonecko, Tanvaldsko a Železnobrodsko. V prvních dvou místech máme profesionální sbory, které v případě nahlášení požáru prostě okamžitě vyjíždějí. V Železném Brodě máme pouze DVPS. Ten se schází na zahoukání“, říká velitel kpt. Jaroslav Krakovský.



Převzato z časopisu 150 hoří


V příloze najdete neskenované celé první číslo časopisu 150 HOŘÍ.

-swo-

Poznámka redakce „Příčinou neštěstí byla špatná a nepředpisová komunikace výpravčích těchto dvou stanic“. Ti pustili na koleje proti sobě oba vlaky. „Když výpravčí zjistili, že oba vlaky jedou proti sobě, pokusili se osobní vlak varovat a zastavit prostřednictvím obsluhy restaurace, která je u zastávky Spálov“. Bohužel už bylo pozdě a osobní vlak těsně obsluze restaurace ujel.
Při neštěstí zemřelo čtrnáct lidí a třicet dva se jich zranilo. Oba výpravčí poslal soud na pět let do vězení. Ani jeden z nich v obci nežije. Přestěhovali se. Dnes již k podobnému neštěstí dojít nemůže. Trať je vybavena poloautomatickým blokem, který neumožňuje vypravit dva vlaky do stejného úseku proti sobě ani za sebou. Navíc mají strojvedoucí vysílačky.