V Kambodži můžete být svědky požáru vysoké budovy, zatímco hasiči budou stát bezmocně na zemi

Phnom Penh a ostatní města v Kambodži se stále zotavují z války a krvavého teroru Rudých Khmérů, kteří zemi přivedli na pokraj zhroucení v 70. a 80. letech 20. století. Spory, války a genocida v posledních desetiletích minulého století měli samozřejmě také velký negativní vliv na poskytování požární ochrany a záchranných služeb v zemi.

Nejen v hlavním městě Kambodži, ale i na dalších místech země můžete být svědky požáru vysoké budovy, zatímco hasiči budou stát bezmocně na zemi, bez možnosti bojovat s plameny ve výškách. Stane se vám také, že uvidíte těžkou dopravní nehodu, ke které nepřijede žádný zdravotník, sanitka, ani jiný dopravní prostředek, který by alespoň přemístil zraněné do nemocnice.

Nebo se vám může stát, že navštívíte požární stanice, kde nenajdete žádné požární hadice. Žádný z hasičů není dobře vybavený, chybí jim základní výstroj a výzbroj. Jejich požární zařízení selhávají během výjezdu a hasiči se tak během zásahu ocitají ve zbytečném nebezpečí. Někteří z nich nemají ani boty, ale během zásahu na sobě mají sandály. Staré a děravé hadice, pokud už je někde hasiči mají, praskají i při menším natlakování. To je bohužel drsná realita dnešní situace v zemi.

Tato situace vedla několik charitativních organizací k zahájení dotačních programů, které by tuto neutěšující situaci změnily. Jako příklad můžeme uvést Outreach Emergency Services Program z amerického Seattlu, The Douglas Mendel Cambodian Relief Fund bývalého dobrovolného hasiče z Colorada nebo japonskou vládu, která dodala 20 kusů CAS včetně zaškolení hasičů na tyto stroje.

Tyto projekty mají za úkol nastavit hasičský a záchranářský program v Kambodži, který bude zahrnovat školení a poskytování vybavení a techniky, jako jsou sanitky, cisterny, automobilové žebříky a další protipožární výzbroj a výstroj, stejně jako zdravotnický materiál pro ambulance.

Hasiči v Kambodži organizačně spadají pod městské policejní brigády a kromě hašení požáru si tak musí naši kolegové plnit také povinnosti policistů. Už tento fakt logicky vede k tomu, že se ani jedné profesi nemohou věnovat na 100 % a to má velký vliv na kvalitu výkonu služby jak policejní tak hasičské.

Co jsem měl možnost pozorovat a zjistit během pobytu, tak pro většinu příslušníků je policejní činnost primární a přednější, než hasičské řemeslo, které je tedy pouze okrajovou záležitostí jejich pracovního nasazení. V celé zemi je 25 provincií a každá má pouze jednu stanici. Jedinou výjimkou je hlavní město Phnom Penh, kde je jedna hlavní stanice (kterou jsem navštívil) a 7 stanic v příměstských částech.

Při mé návštěvě na hasičárně hráli hasiči karty na stole, půlka neoblečená, půlka v civilu a moje přítomnost je mnoho nezajímala. Až když jsem k jednomu kolegovi došel, s nechutí mi podal ruku a vrátil se zpět ke hraní. Před odchodem jsem chtěl ještě vyměnit nášivky, ale bylo mi sděleno, že žádnou navíc pro mě nemají.

Až když přijel další policista-hasič na skútru a navrhl mi, že mě na motorce vezme přímo k výrobci, měl jsem vyhráno. Asi ve 21:00 jsme bušením na ocelová vrata vzbudili spícího majitele firmy na výrobu nášivek a ten mi po půl hodině hledání 2 prodal.