Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR funguje už 20 let, hasiči předvedli unikátní etalon ionizujícího záření
V roce 1965 byla v tehdejším Gottwaldově zřízena Ministerstvem vnitra Ústřední zkušebna a opravna prostředků protichemické ochrany a dozimetrických přístrojů.
V prvni etapě bylo započato se stavebními úpravami přidělených prostor a byl zahájen postupný nábor odborných pracovníků jak z jinych středisek, tak i z nedaleké střední průmyslové školy chemické. V nejkratší možné době byla instalována speciální zkušební zařízení, dozimetrické přístroje a cejchovaci stolice.
Všechna potřebná technická zařízení byla montována a případně i vyrobena přímo pracovníky dílny. Vedle vlastních úkolů byla Ústřední zkušebna a opravna v 70. letech pověřena také speciálním úkolem – a to vyrobením několika set kusů nabíječek akumulátorů pro rezort Ministerstva vnitra ČR.
Zaškolením všech pracovníků podle specifik jednotlivých pracovišť byla dokončena první etapa výstavby a došlo ke zprovoznění tohoto zařízení. V roce 1975 začalo budování obdobného zařízení ve slovenské Lupči u Bánské Bystrice, na jehož uvedení do provozu, zaškolení pracovníků a předání zkušeností se podíleli zejména pracovníci zkušebny a opravny.
K areálu v tehdejším Gottwaldově postupně přibyly i sklady náhradních dílů ve Velkém Ořechově, Třešti u Jihlavy a ve Vizovicich. Osmdesátá léta byla ve znamení zvyšování kvality i množství prováděných oprav. Sortiment materiálu civilní ochrany používaný pro nevojenské účely byl modernizován.
Zvláštní nároky byly kladeny kromě provádění oprav a kalibrace dozimetrických přístrojů a přístrojů chemického průzkumu i na servis speciální vyrozumívací a varovací techniky. Koncem tohoto období byla zaváděna též první výpočetní technika a došlo k automatizaci některých činností.
Opravárenský závod Civilní ochrany České republiky: období 1994 – 2000
V roce 1994 došlo ke změně názvu na Opravárenský závod Civilní ochrany s podřízeností Hlavnímu úřadu Civilní ochrany ČR a k přesunu do objektu Základny logistiky civilní ochrany Olomouc. Opět bylo započato se stavebními úpravami budov a s novým náborem pracovníků.
Plné zprovoznění Opravárenského závodu proběhlo až 30. června 1995.
Dalším mezníkem v historii závodu byla registrace u Českého metrologického institutu pro ionizující záření.
Po ničivých povodních v roce 1997 byl Závod působištěm francouzských odborníků, kteří se mezi prvními zapojili do pomoci naší zemi, konkrétně do úpravy pitné vody. Všichni běžní zaměstnanci byli zařazeni do směnných provozů ve skladech Základny logistiky, kde se podíleli na příjmu a vydávání humanitární pomoci. Ještě v roce 1998 k významným činnostem Závodu patřila likvidace nepoužitelného zaplaveného materiálu civilní ochrany.
O rok později byl Opravárenský závod Civilní ochrany rozdělen na vojenskou a nevojenskou část a byly vybudovány další dílny. Na konci roku 1999 byl závod autorizován jako Státní metrologické středisko pro ověřování měřidel ionizujícího záření.
Až do roku 2001 Opravárenský závod Civilní ochrany plnil úkoly stanovené metrologickým řádem civilní ochrany, zejména provádění technického dozoru vyhrazených zařízení.
Opravárenský závod Olomouc: období 2000 – 2012
1. ledna 2000 byl Opravárenský závod opět převeden do působnosti Ministerstva vnitra a začleněn jako účelové zařízení generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR.
Od počátku bylo zahájeno provádění servisu a oprav prvků jednotného systému varování a vyrozumění. Došlo k zaškolení odborných pracovníků, vybavení pracovišť speciálním materiálem a převzetím těchto prvků včetně projektové dokumentace.
Postupně byla pracoviště vybavena novou servisní technikou, byly vylepšovány cesty signálu v jednotlivých radiových sítích, vypracována chybějící dokumentace a vybudovány nové sítě v Kraji Vysočina, v Olomouckém a Zlínském kraji.
Pravidelným prováděním servisní činnosti prvků varování a vyrozumění došlo k výraznému snížení počtu poruchových výjezdů Závodu.
V letech 2002 až 2004 byla prováděna výstavba hlavního etalonu ionizujícího záření a v dubnu 2004 bylo slavnostně vydáno povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. V roce 2003 byl Opravárenský závod Olomouc certifikován ve smyslu norem ČSN EN ISO 943. Později certifikace vždy úspěšné obhájil při pravidelných ročních auditech.
Aby pro výjezdové hasiče byla práce bezpečná, jsou vybaveni osobními dozimetry. Ty ukáží, jaké míře ozáření byli vystaveni. Kromě osobních dozimetrů je každé hasičské auto vybaveno radiometrem, který slouží k detekci zdroje ionizujícího záření a měření úrovně radiace v daném místě.
To, že osobní dozimetry nebo radiometry správně fungují, se musí pravidelně kontrolovat. Kontrola spočívá v tom, že se daný přístroj vystaví různé intenzitě záření a sleduje se, zda jím naměřené hodnoty odpovídají skutečnosti. Zařízení, na kterém se tato kontrola provádí, se nazývá etalon ionizujícího záření a v České republice byste je spočítali na prstech jedné ruky.
Jedno takové zařízení, hlavní etalon ionizujícího záření pro resort MV ČR, mají ve Skladovacím a opravárenském zařízení HZS ČR v Olomouci. Každoročně jím projde více než tisícovka přístrojů. My jsme spolu s hrstkou dalších novinářů měli možnost tento etalon vidět a zařízení vyfotit.
V průběhu let 2006 až 2007 došlo k masivnímu rozvoji činností ve prospěch potřeb Hasičského záchranného sboru, především v oblastech provádění revizí elektrických, zdvihacích a tlakových zařízení. K provádění revizí a oprav tlakových zařízení bylo nutné získat oprávnění k provádění zkoušek kovových i kompozitních tlakových lahví včetně lahvových ventilů.
V červenci 2013 bylo zprovozněno odloučené pracoviště závodu ve Zbirohu. Dne 31. října 2015 uplynulo 5 let od ukončení realizační fáze projektu Národní základna humanitární pomoci, který byl právě ve Zbirohu realizován se spolufinancováním z Integrovaného operačního programu (základna funguje v tzv. fázi udržitelnosti projektu od 1. listopadu 2010).
