Problém starých budov

V nových budovách je stav požární ochrany na velmi vysoké úrovni. Je však pravdou, že mnoho obyvatel naší republiky obývá nebo užívá bodovy značného stáří.

Jak vypadá stav požární ochrany u starších budov? Za starší budovu považujme budovy postavené na konci devatenáctého století. Stěny těchto budov jsou masivní. Najdeme zde stěny široké 50 a více cm. Požární odolnost takových stěn je 90 minut a vyšší. Stropní konstrukce v těchto budovách bývají v podzemních prostorech cihlové, klenbové s odolností 90 minut. Ve vyšších patrech pak bývají stropy smíšené (prkenné podbití, rákos, omítka) s požární odolností 45 minut. Dveře v těchto objektech bývají celodřevěné, masivní. Pokud mají masivní celodřevěnou výplň o šířce 31 mm, pak vykazují požární odolnost 30 minut. Mezi okny bývají mnohdy dostatečně široké požární pásy (širší než 90 cm). Co se týká nosné konstrukce střech, ta bývá mnody masivní s požární odolností minimálně 15 minut. S vnitřními rozvody médií je to už přece jen horší. Nejhůře na tom jsou určitě rozvody elektrické energie. Jejich nedostatečný počet mnohdy svádí uživatele těchto budov provádět různé neodborné úpravy. U rozvodů plynu jsou lidé přece jen opatrnější, i když černé výjimky se najdou. Další specialitou těchto budov, bývají komínová tělesa. O jejich čištění lze pouze spekulovat.Také je zde velkým rizikem možnost existence zabudovaných dřevěných trámů do komínového tělesa. Některá komínová tělesa stále slouží svému původnímu účelu, jindy jsou užívána k odvětrání místností.

Požárně bezpečnostních zařízení budov, jako jsou přenosné hasicí přístroje a vnitřní zdroje požární vody, se v těchto budovách ve většině případů nevyskytují. Vybavení těmito prostředky je pouze na vlastnících těchto objektů, kteří by se mohli držet ustanovení vyhl.MV č. 246/2001 Sb. a dát na každých 200 metrů čtverečních jeden přenosný hasicí přístroj. Skutečnost je však taková, že se o tato zařízení drtivá většina vlastníků vůbec nezajímá. Jsou to podle mnohých z nich zbytečné investice, které se ještě ke všemu velice často kradou.

Velice zajímavý je stav, kdy dochází v těchto budovách ke změně užívání. Pokud jsou stavební změny nahlášeny příslušnému Stavebnímu úřadu, pak lze předpokládat, že nově vzniklý stav bude vyhovovat současně platným předpisům. V opačném případě lze o vyhovujícím stavu jen snít.

Co se týká únikových cest, lze říci jen tolik, že někdy bývají jednoznačné a to v případě, že je v objetu pouze jedna. V jiných případech jsou únikové cesty značně spletité a nepřehledné. Největším problémem těchto únikových cest bývá právě stav, kdy bývají na černo upravovány, předělovány nebo je na nich skladován nějaký domovní metriál.

I přes veškerá úskalí těchto budov lze říci, že naši předkové postavili poměrně bytelné stavby, které dokáží dostatečně dlouhou dobu odolávat tepelným účinkům požáru. Co se týká šíření plodin hoření, je situace horší. Těm ve většině případů nebrání nic v jejich volném šíření. Zda jsou budovy vybaveny nějakými prostředky na zjištění a likvidaci požáru, je jen na rozhodnutí uživatelů budov.