1938: Požár zachvátil obložení kabiny výtahu na rozhledně Petřín, 80 osob ji opustilo po schodišti

Před více jak sedmdesáti lety, dne 5. července 1938 v 15:20, hořelo dřevěné obložení výtahu pražské rozhledny na Petříně.

Dnes už si nedovedeme představit pražský kopec Petřín bez hrotu ocelové rozhledny. O výstavbu Petřínské rozhledny se přičinil Klub turistů a Ing. Prášil z ČKD Praha. Byla postavena u příležitosti Zemské jubilejní výstavy v roce 1891 v rekordním termínu šesti měsíců.

Téhož roku spojila dolní úpatí Petřína s jeho vrcholem lanová dráha, která s kratšími či delšími přestávkami jezdí dodnes. Ale málem jsme o tu naši malou „Eiffelku“ v roce 1938 přišli.

Vraťme se o několik desítek let zpět. Praha je na nohou, protože probíhá jubilejní, již 10. Všesokolský slet. Je úterý 5. července 1938 a od rána prší.

Krátce po 15. hodině je na cvičišti přestávka, když se návštěvníkům a cvičencům naskýtá nečekaná podívaná. Z vrcholu Petřínské rozhledny se valí hustý černý kouř a plameny. V první chvíli nikdo nevěděl, co se vlastně děje. Bylo ale zle.

Požár, vzniklý pravděpodobně od zkratu, zachvátil kabinu výtahu. Štěstím v neštěstí, alespoň pro tuto chvíli, bylo, že byla kabina bez cestujících.

V onen okamžik se však na ochozu rozhledny nacházelo zhruba 80 návštěvníků, o jejichž záchranu šlo především. S neuvěřitelnou ukázněností všichni sešli po schodišti dolů a nikdo neutrpěl ani nejmenší újmu.

Restaurace pod věží měla to odpoledne velkou tržbu. Hosté si u stolů zřídili hlavní stan a sledovali počínání pražských hasičů, kteří se dostavili vzápětí na místo. Z ústřední stanice přijela dvě družstva, jako výpomoc byla požádána střešovická pobočka. První hasební zákrok byl proveden pomocí ručních hasících přístrojů, později došlo na útok od hydrantu.

Hašení probíhalo vzhledem k šedesátimetrové výšce velmi obtížně. Prostor byl zakouřen a viditelnost prakticky nulová. Jelikož ruční hasící nebyly příliš účinné, vytáhli si hasiči pomocí lan několik dílů hadic a rozhodující útok mohl začít.

Byl nejvyšší čas, protože stěny výtahové šachty už byly slušně rozpálené. Ještě před příjezdem hasičské pohotovosti však duchapřítomně zareagovali dva místní zaměstnanci, kteří vypnuli přívod proudu.

Hasiči Verner a Šiška dokonce pronikli vikýřem na střechu rozhledny. Ukázalo se totiž, že právě tudy se oheň nebezpečně šířil. Plameny proskočily pod oplechování střechy a rozhořela se dřevěná konstrukce zastřešení. Sem směřoval hlavní vodní útok.

Velice zajímavý byl tehdejší způsob dopravy vody. Výkonné čerpadlo bylo napojeno na hydrant a tlačilo vodu k místu požáru. Plameny byly ale natolik silné, že hasiči museli ustoupit.

Po přemístění útočného proudu se však oheň podařilo utlumit a později zcela zlikvidovat. Jako „suvenýr“ si hasič Verner odnesl popálené ucho.

Mezitím se i na protějším břehu Vltavy shromáždily stovky Pražanů, kteří s dalekohledy pozorovaly boj pražských hasičů.

K požáru se dostavila policie a vojenská pohotovost vedená por.Novákem. Ze sokolského sletiště se na Petřín přijel podívat i velitel továrních hasičů plzeňské Škodovky Ing. Dlask.

Cennými radami přispěl ke zdolání živlu i předseda dozorčí rady rozhledny nakladatel Štorch. Ten den byl na sletovém odpoledni přítomen i president republiky dr. Edvard Beneš. Nechal se velice pečlivě informovat o průběhu požáru a nešetřil chválou a uznáním hasičské práce.

Celá akce netrvala déle než 40 minut. Přestávka na sletišti skončila a potlesk tisíců diváků patřil jak nástupu nových cvičenců, tak i pražskému hasičskému sboru. Pražská Eiffelovka byla zachráněna.

npor. Milan Krchov