Zahraniční cvičení dobrovolných záchranářů se smutným příběhem konce mladého života.

Tento příběh v nás znovu vzbudil potřebu znovu se zamyslet nad situací, kterou zažíváme u nás v ČR, kdy jako dobrovolná záchranná služba máme velký problém s koordinací a spoluprací s IZS Plzeňského kraje, který nás systematicky odmítá zařadit jako jinou složku IZS.

Jeden z posledních týdnů letních prázdnin – od 16 do 23.8. členové Záchranné služby Royal Rangers se sídlem v Lestkově a v Černošíně v okrese Tachov strávili spolu se svými rodinami a přáteli na soustředění ve Francouzské Bretani na pobřeží Atlantiku v okolí městečka Crozon a Camaret s/m. Na programu byla jak příprava jednotlivců tak i trénink souhry celého týmu, který se specializuje na technickou záchranu ve zvlášť obtížných a nebezpečných situacích, které útesy místy vyšší než 70 metrů výborně přestavují. Podle modelových situací a terénů byly použity techniky evakuace spouštěním dolů, vytahováním vzhůru či tyrolským traversem. Členové týmu se připravují na to, aby byli schopni pracovat v prostředí, ve kterém nelze použít klasické záchranné techniky.

Právě v průběhu jednoho z těchto cvičení v místě zvaném Pointe de Pen-Hir nám přelétly nad hlavou dvě helikoptéry. Nevěnovali jsme jim pozornost, ale druhého dne jsme se od místních obyvatel dozvěděli šokující zprávu. Pouhých několik kilometrů od nás došlo k neštěstí. Mladá dívka (14) sklouzla z útesu a spadla na malou plážičku na břehu moře. Její mladší bratr slezl za ní, zjistil, že dívka žije ale je v hlubokém bezvědomí. Sám ji nedokázal vytáhnout na útes a proto ji alespoň vytáhl tak vysoko jak to šlo a běžel pro pomoc. Než se vrátil, příliv, který se zde pohybuje kolem výšky 6 metrů dívku odnesl na volné moře. Byla nalezena až kolem druhé hodiny ranní vojenskými helikoptérami.

Samo cvičení bylo pro tým velkým přínosem, ale tato situace byla velmi frustrující. Ve chvíli, kdy jsme realizovali nácvik záchrany, kousek od nás umíralo dítě, které potřebovalo přesně tuto pomoc…

Tento příběh v nás znovu vzbudil potřebu znovu se zamyslet nad situací, kterou zažíváme u nás v ČR, kdy jako dobrovolná záchranná služba máme velký problém s koordinací a spoluprací s IZS Plzeňského kraje, který nás (na rozdíl od IZS kraje Karlovarského, jenž s námi spolupracuje velmi ochotně) systematicky odmítá zařadit jako jinou složku IZS, a tedy je naše oficiální situace v tomto kraji velmi složitá. Již několikrát jsme v rámci občanského nasazení zasahovali při orkánech a jiných situacích v rámci Plzeňského kraje a přesto se stále setkáváme s perzekucí a odmítáním. 

Co to je, co nám brání vycházet si vzájemně vstříc? Jsou to konkrétní lidé? Předsudky? Právní normy? Nemělo by toto všechno jít stranou, když jde o lidské životy???

I přes všechny překážky jsme připraveni pomáhat dále všude tam, kde nás je zapotřebí. 

Text: V. ZS. Tomáš Rusňák a člen ZS Zuzana Kovandová