1998: V Českých Budějovicích spadly dva Migy, hořící palivo okamžitě zapálilo několik bytových jednotek

Přinášíme vám malou vzpomínku na zásah, který se odehrál před patnácti lety, 8. června roku 1998 na sídlišti Vltava v Českých Budějovicích. V přímé blízkosti městské zástavby došlo tehdy ke srážce dvou nadzvukových stíhaček Mig 21, jejich trosky dopadly právě na ono sídliště a do blízké zahrady rodinného domu.

Celý zásah byl v tu dobu poměrně značně medializován, pěkně ho popsal v časopisu 150, číslo 11 v témž roce kpt. Pavel ŠIMEČEK, zjišťovatel příčin vzniku požárů HZS okresu České Budějovice:

Je pondělí 8. června 1998. Nad jihočeskou metropolí Českými Budějovicemi je zatažená obloha a prší. V ranních hodinách se na vojenské letiště v Plané u Českých Budějovic vrací dvě vojenská stíhací letadla typu MIG-21. Vrací se z víkendového leteckého dne v Pardubicích.

Během leteckého manévru, který piloti provádějí ve vzdušném prostoru v blízkosti městské zástavby, dojde ke srážce obou stíhaček. Po srážce letadel provedou jejich piloti úspěšně katapultáž a neovládané stroje se řítí k zemi. Jedna stíhačka dopadá na asfaltovou komunikaci v těsné blízkosti konečné zastávky linek MHD, v prostoru českobudějovického sídliště Vltava.

Bezprostředně před dopadem dojde ke stržení trolejového vedení. Ihned po dopadu dochází k výbuchu a trosky letadla jsou rozmetány po širokém okolí. Některé části zasahují blízký obytný panelový dům, poškozují stavební konstrukci domu a rozbitými skleněnými výplněmi oken prolétají až do jednotlivých bytů v domě.

Rozstříknuté hořící palivo z letadla okamžitě zapaluje několik bytových jednotek panelového domu a velké množství osobních automobilů, které jsou zaparkovány před domem. Druhá stíhačka dopadá na zahradu u rozestavěného rodinného domku v Českých Budějovicích, místní části České Vrbné. Obě místa jsou od sebe vzdálena asi 1 km.

První oznámení požáru přijalo operační středisko Hasičského záchranného sboru okresu České Budějovice prostřednictvím linky tísňového volání v 09.30 hodin. V 09.32 hodin vyjíždí k události první jednotka z centrální požární stanice (CPS) HZS okresu České Budějovice s technikou CAS 25 – Steyer a CAS R16 – Camiva.

Na místo události se první jednotka CPS dostavila v 09.37 hodin. Po příjezdu na místo zásahu bylo zjištěno, že se jedná o rozsáhlý požár v zástavbě obytných domů, hoří několik bytových jednotek v jednotlivých vchodech domu a požár se šíří do vyšších pater. Na parkovišti před zasaženým domem hořely osobní automobily. Celý prostor byl silně zakouřen hustým černým dýmem a mezi obyvateli sídliště vládla značná panika.

Ihned po příjezdu první jednotky PO obyvatelé upozorňovali hasiče na přítomnost osob ve vyšších patrech zasaženého domu. Velitel zásahu okamžitě povolal výškovou techniku, vyhlásil zvláštní stupeň požárního poplachu a rozhodl vynaložit veškeré síly a prostředky k evakuaci a záchraně osob nacházejících se v zasaženém domě.

Na místo neštěstí přijely současně automobily Rychlé záchranné služby (RZS), Policie ČR a městské policie. Příslušníci Policie ČR a městské policie uzavřeli zasažený prostor a jeho blízkého okolí. Operační středisko HZS okresu začalo s povoláváním dalších jednotek podle poplachového plánu okresu. Pro svolávání příslušníků HZS okresu z volna bylo mimo jiné využito vysílání rozhlasové stanice Rádio Faktor.

Vzhledem k silnému zakouření, jak v jednotlivých vchodech domu, tak i v okolí, byl hasební zásah veden v dýchacích přístrojích a na místo události byl povolán protiplynový vůz. Postupně bylo z vyšších pater domu evakuováno celkem 11 osob, z toho někteří za pomoci evakuačních masek.

Z důvodu záchrany všech osob z postiženého objektu muselo být v průběhu zásahu postupně násilně vniknuto do všech uzamčených bytových jednotek.

Průběh zásahu

Po nasazení dostatečného množství sil a prostředků na lokalizaci požáru a evakuaci začaly další přijíždějící jednotky s hašením automobilů na parkovišti a s likvidací požáru v místě dopadu druhé stíhačky, kde došlo k požáru izolace parovodního potrubí a opálení části tepelné izolace rozestavěného rodinného domku.

K hasebnímu zásahu v obytném domě byl použit vnitřní hydrantový rozvod D 25, pro zásah zvenčí byly použity 4 vysokotlaké proudy, v počátku zásahu pak rovněž jeden proud z lafetové proudnice. Hasební voda byla zpočátku odebírána z techniky přijíždějících jednotek, později z veřejné hydrantové sítě.

Požár byl lokalizován v 11 hodin 15 minut, likvidace požáru byla provedena ve 13.00 hodin.

K události se postupně dostavilo 18 jednotek HZS okresů a SDH obcí. Celkem bylo u zásahu 41 požárních automobilů a 151 hasičů. Některé jednotky byly ponechány jako záloha na místě události, či jako záloha na CPS HZS okresu České Budějovice.

Ke kladům celého zásahu patří bezesporu velmi dobrá spolupráce mezi složkami Integrovaného záchranného systému a rovněž tak velmi dobrá spolupráce se zástupci Městského úřadu České Budějovice, majitelem bytového domu (Správa domů, spol. s r. o. České Budějovice) a dalšími službami podílejícími se na likvidaci neštěstí.

K negativním jevům patřil ztížený dojezd na místo zásahu (parkující vozidla, hustý provoz) a skutečnost, že při požáru bytových jednotek došlo k poškození plastového rozvodu vody (stoupačky) a k poškození těles radiátorů, čímž došlo k vytékání vody ze systému a dalším škodám.

Závěr

V důsledku letecké havárie a následného požáru došlo k zasažení obytného panelového domu typu PS69. Celkem bylo v důsledku leteckého neštěstí poškozeno 47 bytových jednotek, z tohoto počtu bylo 11 bytových jednotek zasaženo požárem. Pět bytových jednotek bylo požárem zcela zničeno. Na parkovišti před domem bylo zasaženo 22 osobních automobilů, z toho 17 automobilů bylo zničeno úplně.

Jako zázrakem nebyl při této události nikdo usmrcen a došlo „pouze“ k 11 zraněním – tři katapultovaní piloti, dva příslušníci zasahující jednotky HZS okresu České Budějovice s drobným poraněním, která byla ošetřena na místě události přítomným týmem RZS a byla bez pracovní neschopnosti a z šesti dalších zranění bylo jako nejtěžší kvalifikováno zranění 48leté ženy, která utrpěla popáleniny II. a III. stupně a byla hospitalizována v nemocnici v Českých Budějovicích.

Celková přímá škoda byla vyčíslena částkou 6,5 mil. Kč. Jedná se o škody vzniklé např. na poškozených bytových jednotkách včetně vybavení domácností, na stavební konstrukci bytového domu, na osobních automobilech, na trolejovém vedení, na parovodním potrubí. Škoda na zničených letadlech představuje částku asi 7 mil. Kč.

Zásahem jednotek požární ochrany byly uchráněny hodnoty představující částku 55 mil. Kč.

Jednotkami PO bylo při zásahu evakuováno 11 bezprostředně ohrožených osob. Dalším osobám (počet nebylo možno stanovit) se podařilo zasažený objekt opustit vlastními silami, a to jak před příjezdem první jednotky, tak i v průběhu záchranných prací. Zástupci všech zainteresovaných složek zajistili náhradního ubytování pro obyvatele poškozených bytů ze zasaženého objektu.

Na místě události byl přítomen ministr obrany, velitel letectva, přednostka okresního úřadu a primátor města České Budějovice.

Tolik tedy převzatý článek kpt. Pavel ŠIMEČEKA. Teď pár slov o mé účasti u zásahu.

Vše bylo jen dílo náhody. V červnu devadesátého osmého roku jsem absolvoval kurz Taktické řízení 1A na hasičském učilišti v Borovanech, které se nacházejí nedaleko Českých Budějovic. Vzpomínám si, že v ono pondělí, 8. 6. 1998 při nějaké dopolední vyučovací hodině do třídy vběhl jeden z lektorů a oznámil nám, že v Budějicích spadlo letadlo a odešel.

V mžiku byl zpět a povídá, že letadla spadla dvě a zase zmizel, toto se opakovalo několikrát. Říkáme si, co to asi je? Dopravní letadla? Sportovní letadla? Pak bylo upřesněno, že se jedná o dvě stíhačky a že operační středisko vyhlásilo zvláštní stupeň požárního poplachu. Snad minutu nato se lektor vrátil se slovy, že potřebuje dva lidi a jede se do Budějic.

Neváhal jsem a vyrazil ze třídy na pokoj pro Firemana, Haixy a blembák na hlavu a mazal jsem ke garážím. V tu chvíli další lektor oznámil, že k zásahu jede celý velitelský kurz. Obsazena byla tak čtyři vozidla – 2× CAS K 25 Liaz a 2× CAS 32 Tatra 815. Na pozici strojníka seděli borovanští lektoři, zbytek byla naše třída budoucích velitelů. Po chvilce se vyrazilo, já seděl ve starší Liazce společně s klukama od nás, dále od hasičů z České televize Praha a také městských kolegů z HZS hl.m. Prahy včetně Jirky Beneše staršího.

Ten v mém malém pojednání hraje velkou roli. Naše Liazka jela společně s dvojící Tater vstříc sídlišti Vltava, druhá, nová Liazka brala cestou vodu, neb byla tuším z důvodu nějaké opravy prázdná.

Cesta netrvala dlouho, čas si po těch letech však přesně nepamatuju. Když se zahlo na hlavní ulici u sídliště (Otavská?), objevil se před náma obraz zkázy a to doslova a do písmene. Na několika místech hořící panelák, hořící automobily na parkovišti před ním. Podobné věci do té doby měl člověk možnost spatřit leda tak v televizi při záběrech z válčící bývalé Jugoslávie. Prostě děs a hrůza.

Jednotka borovanského učiliště se k místu události dostavila cca 3/4 hodiny po vzniku, tedy zhruba v 10:15 hod. Když naše Liazka zastavila u parkoviště, kde stále hořely v tu chvíli již vraky automobilů, přiběhl k nám tuším velitel zásahu či nějaký vyšší důstojník.

V tu chvíli z kabiny vylezl Jirka Beneš od pražských hasičů, tehdy oblečen ještě do starého koženého kabátu a červenožlutých předchůdců dnešních PS II. Jak měl kabát rozepatý, bylo na něm vidět původní žluté triko pražských hasičů, kde byl jejich znak a nápis. Najednou oný důstojník začal skoro křičet – údivem – že to není možný, to nemůže být pravda! My koukali, co se mu děje a on omílal stále to samé.

Pak z něj vylezlo zhruba toto: „To není možný, třičtvrtě hodiny po nahlášení a oni už jsou tady i z Prahy!“ Viděl totiž Jirku v tom pražáckém oblečení a nás ostatní, majíc také někde na oblečení nápis Praha. Do toho Liazka měla pražskou značku a omyl byl na světě! Po chvilce mu přišlo divné, že CASku řídí lektor z Borovan, kterého znal a vše mu začalo docházet…

Naše činnost na místě události neměla dlouhého trvání. Podíleli jsme se na likvidaci požáru hořících automobilů na parkovišti před poničeným panelovým domem a také na doplňování vody do ostatních CAS. Druhá Liazka, co cestou brala vodu, k události tuším ani nedojela a byla rovnou vyslána na centrální stanici českobudějovických hasičů tvořit zálohu pro případ dalších výjezdů.

My jsme jí zanedlouho (30–45 min?) následovali. Záloha byla na CPS ukončena nějak po poledni a následoval návrat zpět na učiliště. V ten den se myslím již neučilo, nevím to však přesně. Člověk si prostě vše nepamatuje.

Každopádně tento zásah v mojí hlavě utkvěl natrvalo. Vidět hořící panelák a u něj další hořící automobily, to není každý den. A to při velkém rozsahu události byl pomalu zázrak, že nikdo nepřišel o život. Trosky jednoho z Migů dopadly i na zastávku MHD, nacházející se v blízkosti parkoviště. Údajně se na ní těsně před nehodou pohybovala jedna školní třída (či děti z nedaleké školky…?).

Následky mohly být děsivé. Pamatuji si, že ještě v ten den odpoledne, když se šlo na pivo, tak v hospodě jakýsi civilista již vyprávěl na téma havárie Migů vtipy: Čekám ti tak na čtrnáctku (linka trolejbusu) a ona přiletěla jednadvacítka… Mě však docela pobavil vtip, který jsem našel na webu – Inzerát: Prodám zachovalou Škodu 120 s motorem z Migu 21.

Tolik tedy moje malé pojednání o jednom z největších zásahů, u kterého jsem kdy byl.

Foto: MARKYZ – Jiří Králík, HZS ČR a web