Zjišťování příčin požárů vyžaduje fundované specialisty u nichž je zapálení pro věc samozřejmostí
Každého, kdo se dozví o požáru, zajímá v první řadě odpověď na otázku „Proč to vlastně chytlo?“, přičemž druhá otázka bývá „Jak je to možné?“ Od starého Egypta či Říma až k novověku byly tyto otázky kladeny a to vždy nějaké odborné osobě ve složce zřizované zpravidla státem a státu odpovědné.
Tak vznikly povinnosti tu hasiči – veliteli zásahu, tu policistovi k šetření ohně určenému nebo specialistům k téměř detektivnímu pátrání vycvičeným. Když se v našich zemích ohlédneme jen necelých padesát let nazpět, byli to inspektoři požární ochrany – preventisté, kterým patřil název vyšetřovatelé. Ti sepisovali různá hlášení o příčinách požárů a také s tím související statistické přehledy. Byly to jednoduché tabulky o počtech požárů, jejich důsledcích a příčinách.
Začátkem 70. let minulého století vznikala pracoviště tzv. zjišťování příčin požárů, jejichž náplň činnosti byla dána již názvem. Kromě toho – od 1. ledna 1974 – se každičký požár rozebíral ve zhruba 180 položkách počítačového statistického programu, počínaje charakterem objektu, vlastní příčinou požáru, ale i druhem iniciace, látkami, které začaly hořet jako první nebo které z nich měly rozhodující vliv na rozvoj požáru.
Nezanedbatelnou částí byla analýza zasahujících jednotek – jejich druh, vzdálenost k ohni, druh techniky a pochopitelně jejich činnost u zásahu. To všechno zjišťovali, sepisovali a do počítače zaváděli hasiči – zjišťovatelé, kteří si mezi sebou i nadále říkají „vyšetřovatelé“ . Veškeré statistické údaje sloužily především orgánům požární prevence k vyhodnocování staveb, používaných stavebních materiálů a také nově vyvíjených a v běžném životě užívaných látek, zejména plastů. Tato práce přinesla za dvacet let řadu úspěchů, mezi které patří i výrobní změny, zajišťující, že se už požáry s notoricky známými a odstranitelnými příčinami, nebudou opakovat. Z tohoto jen stručného výčtu zjišťovaných okolností vzniku a průběhu požárů je zřejmé, že s pouhou příčinou požáru nevystačíme, že okolnosti jsou mnohem složitější. Vývoj zjišťování příčin požárů dále pokračoval a na vyšetřovatele čekala řada překvapení.
Zjišťování příčin požárů je činností hasičů – specialistů. Takový vyšetřovatel v sobě musí skloubit znalosti preventisty, poznatky hasiče od ohně, kvalifikaci chemika, stavaře, elektrikáře a kdoví kolik dalších profesí. Odbornou způsobilost osvědčuje vyšetřovatel v kurzu prevence a po pěti letech ji obnovuje ve specializovaném školení a zkouškách, zaměřených na zjišťování příčin. Jedním z podstatných předpokladů úspěšného šetření požáru je být včas na místě, nejlépe současně s hasičskou jednotkou. Jedině tak lze objektivně zjistit, jakou barvu měly plameny, jakou kouř, odkud kam se požár šířil a kam tedy zaměřit první ohledání.
Proto je například v Praze již od roku 1972 oddělení zjišťování příčin požárů s nepřetržitým směnným provozem spolu s odborem dokumentace. Kolegové ve větších městech nebo i v krajích, kteří mají také směnnou službu, si pochvalně notují s Pražáky, že se o ohni dozvědí více. Jinde je samozřejmě také zajištěna nepřetržitá služba, ale ne vždycky slouží vyšetřovatel, bývají to tzv.„dableři“ sice s patřičným školením, ale praxe je praxe.
Jestli má za sebou vyšetřovatel stovky a někteří i tisíce šetřených požárů, je to ve srovnání s pár desítkami dablerových ohňů za rok přece jen rozdíl. Jak už to u hasičů bývá, uhasí požár a hurá zpátky domů, tedy na základnu (většinou ale k jinému zásahu) a na místě zůstává „vyšetřovák“, aby zjišťoval. Pro laika působí takový leckdy osamělý hasič na spáleništi podivným dojmem. Pravda, opodál bývá skupinka policistů, ale i oni pozorují, jak hasič stojí a kouká, rozhlíží se a nic dál.
On totiž staticky ohledává, jak vědí odborníci, pozoruje stopy ohně, kde toho shořelo nejvíc a kde nejméně. Až po chvíli začne ohledávat dynamicky, to vezme lopatu či hrábě nebo jiné nářadí a v místě jím zjištěného kriminalistického ohniska začne odstraňovat shořelé zbytky nebo rozebírat kus auta. Pak porovnává možnou verzi příčiny se zjištěnými skutečnostmi a vlastně vylučovací metodou se dobere ke zjištění příčiny. Nebo také ne, nemá křišťálovou kouli, ale na druhé straně asi 10% neobjasněných příčin požárů je docela úspěch.
Vývoj metod vyšetřování požárů se rozvíjí s poznatky získanými nejen studiem, ale stále bohatší praxí a také jejich publicitou. Jednak to je díky Internetu intenzivnější komunikační spoluprací mezi vyšetřovateli, jednak vyměňováním zkušeností na odborných seminářích na úrovních republikové i regionální. Semináře spolupořádají s vyšetřovateli požárů i orgány policie, zejména ze Služby kriminální policie a vyšetřování. Jako odborné lektory zvou pořadatelé i specialisty z jiných oborů policejních složek, z výbušninářství, pochopitelně z Kriminalistického ústavu, ale i třeba z pojišťoven, s nimiž hasičské orgány velmi často spolupracují.
Tak specifický obor, kterým zjišťování příčin požárů bezpochyby je, vyžaduje fundované specialisty u nichž je zapálení pro věc samozřejmostí a nad vidinou titulu „detektiva spálenišť“ správný vyšetřovatel mávne rukou. I přesto však objasnění příčiny složitého požáru nebo podíl na usvědčení pachatele způsobuje hřejivé pocity.
Václav Hladík
emeritní ředitel odboru zjišťování příčin požárů HZS hl.m.Prahy
