Stanice v Yogyakartě v Indonésii slouží jako integrované centrum, hasiči jsou v ní společně se zdravotníky

Po delší době mě to doma zase začalo pálit a chytla mě cestovatelská. Protože jsem si potřeboval pořádně odpočinout, hlavně po psychické stránce, zvolil jsem měsíční dovolenou v tropickém pásmu, začíná dnešní článek Ondra Fabián z Petřvaldu.

Cílovou destinací byla Indonésie, kde putování začalo v hlavním městě Jakarta a postupnými přesuny autobusy, vlakem, lodí a letadlem jsem procestoval ostrovy Jáva, Flores, Komodo, Lombok a Bali.

Jak již tady bylo v předchozích článcích napsáno, najít v Indonésii hasiče je celkem slušný výkon. Hasičské stanice jsou pouze ve velkých městech, a když už jsou, tak ve velmi malém počtu.

Vše tedy začalo v Jakartě, ve které jsem měl smůlu, protože hned první den, kdy ještě člověk není zvyklý na místní podmínky, jsem vinou malé odvahy opustit turisticky bezpečné místo o jednu ulici minul krásnou požární stanici. Když jsem projížděl autobusem kolem, zrovna zde měli lezecký výcvik. To mě opravdu mrzelo, ale říkal jsem si, je to první den, narazím na další.

A skutečně tomu bylo tak. V dalším navštíveném městě jménem Yogyakarta na Jávě, jsem po složitém vyptávání se ve všech možných i nemožných informačních centrech zjistil, že se požární stanice nachází pouze kousek od centra města. Byl jsem nemile překvapen, když ani po pětikilometrové procházce jsem u stanice stále nebyl. Nakonec jsem ji přece jenom našel.

Hasiči ve městě Yogyakarta.

Yogyakarta (vyslovováno spíše [dʒok'dʒa'karta], je indonéské město, hlavní město zvláštní oblasti Yogyakarta na Jávě. Při indonéské národní revoluci v letech 1945–1949 bylo hlavním městem Indonésie.

V roce 2012 mělo 636 660 obyvatel. Je jediným místem v Indonésii, kde byla vláda formálně ponechána místnímu sultánovi. Yogyakarta je též známa jako středisko klasické javánské kultury a tradičních řemesel.

Stanice, kterou jsem navštívil, fungovala jako integrované centrum, kde se nacházela zdravotní záchranná služba a hasiči. Při vstupu do areálu jsem měl již připravenou fotobrožuru o českých hasičích, neboť jsem očekával značnou jazykovou bariéru, což se mi nakonec potvrdilo.

Až na čtvrtý pokus jsem sehnal někoho, kdo alespoň minimálně rozuměl anglicky a pochopil, že chci stanici navštívit. Zavedli mě do zázemí hasičů, kde posádka měla večerní siestu. I když večerní je celkem relativní pojem, protože člověk po čase nabude přesvědčení, že je tam siesta pořád.

Po ukázání brožurky s fotkami našich hasičů rázem všichni ožili, obdivně si prohlíželi fotky a hlavně se se mnou všichni chtěli na památku vyfotit. Zemi s tak přátelskými lidmi jsem ještě nenavštívil.

Následovala prohlídka ostatních prostor hasičské stanice, v níž nechyběla mešita, a prohlídka techniky, kterou měli k dispozici.

K technickým datům vybavení a jiným hasičským záležitostem bylo přes jazykovou bariéru se složité dostat, takže jen v krátkosti.

Na celé město (636 660 obyvatel) jsou pouze dvě hasičské stanice. Pokud se nejedná o velký požár, hasiči téměř nevyjíždějí. Vzhledem k tomu, že se město nachází v oblasti s vulkanickou činností, zajišťují i funkci civilní ochrany.

Na fotkách z techniky: cisterna na 10 000 l vody, žebřík s dosahem 32 m, rychlé zásahové vozidlo s 2000 l vody, pohled do prostoru pro vybavení s několika hadicemi pro připojení na hydrant + jedna proudnice, evakuační vozidlo aj.

V druhém díle se můžete těšit na hasiče z města Ubud na Bali, kde se mi podařilo prožít celé odpoledne při asistenci na rituálním pohřbu člena královské rodiny a pak i zásah u havárie motocyklu se zraněním řidičky.