Člověka potká ve službě i mimo ní lecos…
Při psaní tohoto článku se vycházelo z našich vlastních zkušeností, tedy z dob, kdy Martin Kavka byl „mokrý hasič", ale hlavně během jeho služby u pražských hasičských vyšetřovatelů a kolega Václav Porkát od jeho začátků u ,,koloťuků", tedy drážních hasičů, jak je dodnes nazývá poněkud hanlivě hojně kolegů od HZS hl.m. Prahy. Snad se pobavíte.
Při psaní tohoto článku se vycházelo z našich vlastních zkušeností, tedy z dob, kdy Martin Kavka byl „mokrý hasič", ale hlavně během jeho služby u pražských hasičských vyšetřovatelů a kolega Václav Porkát od jeho začátků u ,,koloťuků", tedy drážních hasičů, jak je dodnes nazývá poněkud hanlivě hojně kolegů od HZS hl.m. Prahy. Chtěli jsme vás jen trochu pobavit, takže to berte s rezervou.
Klasika – oblečení
(kaw) Asi to každý zná, pochopitelně i Martin Kavka. Trapasy s oblečením jsou celkem časté. Když jsem sloužil na jedné pražské stanici, měl v tu dobu spojku (pro neznalé…v Praze funguje na výjezdu funkce spojky, která navádí řidiče na místo a stará se o spojení mezi základnou a jednotkou). Na staré Liazce bylo pro spojku místo přesně za řidičem. Sedadlo a před ním stoleček na mapu. Jako spojka chtěl být opravdu rychlý a spolehlivý, což se pravidelně dařilo. Pokaždé při výjezdu byl v autě jako první a seděl za svým stolečkem připraven navádět jednotku na místo. To, že se tím začal i chlubit, se mu vymstilo, kolegové pro něho připravili malé překvapení. Jako spojka se totiž oblékal (tedy kalhoty) až v autě. Při jednom výjezdu na hořící velkokapacitní kontejner však z hrůzou zjistil, že mu kalhoty chybí. Podle pohledů kolegů v autě mu bylo jasné, kde se stala chyba. No nic, zůstal v autě a nikdo nic nepozná, spojka ostatně v autě často zůstává. Když už si říkal jak legraci kolegům překazil, vtáhli do příběhu i velitele, který vysílačkou vyzval: ..„přines kopáč“. Představte si hasiče, který je od pasu nahoru řádně ustrojen k zásahu a dole jen trenky a pantofle.
(kaw) Další událost z kategorie oblečení spadá do mého působení na vyšetřovačce. Sloužil tam nejmenovaný kolega, který měřil cca 160cm. Představte si to peklo při výjezdu když zjistíte, že si omylem do skříňky uzamkl váš kabát, nedej bože i boty. Stalo se to několikrát.
Příhod s oblečením je prostě hodně. Bitva dvou hasičů o jedny kalhoty na ložnici také nebyla ničím vzácným. Ze zkušeností víme, že si mnoho hasičů, když jdou na noční odpočinek, sundavá kalhoty a nechává je shrnuté u postele, když pak zazní poplach, tak se do jedněch kalhot od PS II snaží nacpat dva hasiči naráz… Co je občas problém a to nikoliv úsměvný, je vysoký hasič. Víme o případech, kdy se díky své vysoké postavě nedostalo pár jedinců do přetlakového obleku OPCH PO 90.
Není šest jako šest
(kaw) Jeden kolega vyprávěl trapas, který se mu stal před 10 lety. Po nějaké blíže nespecifikované únavě trvající několik dní ulehl ke spánku. Když se vzbudil, jeho analogové hodiny v bytě ukazovaly šest hodin. Byl nejvyšší část vyrazit do práce. Až v pražském metru při výstupu ze stanice zjistil, že je sice šest, ale večer. Vrátil se zpět domů, usnul a ráno zaspal. Další z kolegů doma spal po náročné službě. Probudil se, na budíku bezmála půl osmé, začal plašit, že přijde pozdě do práce a aby toho nebylo málo, stejně vybzíkal i své syn se slovy ,,co ještě děláte doma, máte bejt už na cestě do školy!" Udivený pohled manželky a dětí hovořil za vše, do toho začala v TV večerní zpravodajská relace a on záhy pochopil, jakého omylu se dopustil. Nedošlo mu, že v ten den přišel domů, jen viděl, kolik je a bylo hotovo.
Zmatení hasiči, volající i vyšetřovák
(kaw) Když jsem začínal na pražské vyšetřovance stalo se mi několik trapasů. Jednou ráno, když začínala směna, jsem byl upozorněn, že kolem osmé pojede jednotka poplachově na cvičení požáru hotelu a že nás vyšetřováků se to samozřejmě netýká. Zhruba 5 minut po osmé se ozval poplach: …„celá jednotka a velitelský vůz na požár hotelu v sedmém patře“. Dokážete si představit jak jsem vypadal, když jsem běžel vyděšený do vyšetřováckého auta, kde jsem seděl a čekal na kolegu, řidiče a fotografa. Kolem procházející garážmistr mě upozornil, že vyšetřováci asi na cvičení nepojedou.
(kaw) V mých začátcích jsem zažil další trapas. Když jsem se vrátil od požáru bez účasti jednotky, nahlásil jsem data na telegraf (operační středisko), aby údaje napsali do systému..„ulice Křivá 12, Praha 6, požár postele…atd“, hlásil jsem do telefonu. Asi po 10 minutách se data objevila ve výjezdovém programu, ostatně jako vždy. Kouknu na monitor PC, zvednu naštvaně telefon a svolám řidiče a fotografa..„máme výjezd, požár bytu, Praha 6, ulice Křivá“. Až po ohlášení do vysílačky, že vyšetřovačka vyjíždí k případu, se ozvalo..„KAM?“. V tu chvíli mi to došlo, vyjel jsem dvakrát na ten samý případ.
(kaw) Další případ, který se stal v mé počáteční zmatenosti. Když jsem vyjel na požár auta někde na druhém konci Prahy v místech, kde město připomíná vesnici, zapomněl jsem si do auta vzít mapu. Po ujetí asi 3 km jsem „kápnul božskou". Kolegové mě proklínali, ale co s tím? Houkající auto zastavilo u trafiky, já vyběhl, koupil kapesní mapu Prahy a jelo se dál. Mapu mám dodnes jako památku.
(kaw) Poslední ze „zmatených" příběhů vyšetřováka se stal asi před deseti lety. Byl jsem v ranní směně vyslán na došetření nočního požáru chaty. Když jsme přijížděli na místo, potkali jsme policejní auto kolegů z místního oddělení, kteří jeli také na místo. „Já vás tam dovedu, pojeďte za námi", zavelel jsem. Po hodině šetření mi v kapse zazvonil služební mobil, kde se kolega z kriminálky ptá, kdy se míníme laskavě dostavit na to došetření. Po několik větách jsem zjistil, že právě vyšetřuji příčinu u požáru, který se stal asi před měsícem. Spletl jsem si chaty.
(kaw – wap) Obdobný případ se stal asi před pěti lety. Tehdy v noci za ,,céčka" shořela zahradní chata v Hostivaři a obytné a skladové unimobuňky ve Strašnicích. Oboje bylo v rajónu drážních hasičů. Požár buněk byl o asi dvě hodiny později, ráno došlo ke střídání směn, drážní ,,áčková" jednotka pod velením našeho šéfredaktora vyjela do Strašnic na střídání a dohašení požáru buněk. VZ poté čekal na místě na vyšetřovačku. Když se hodinu nic nedělo, volal mi, ať mu dám číslo na služební mobil OdZPP, tak jsem učinil. Po dovolání se vyšetřovákům se jich dotazoval, kdy dorazej a odpověď byla nasnadě: jsme tady už hodinu, kde jste vy?" Každý byl na správném místě, jen na jiných požárech. Přejelo se tedy do Hostivaře, kde se vše vysvětlilo.
(wap) Před zhruba 14ti lety vyjela jednotka pražských drážních hasičů s CAS 32 kamsi na požár trávy (ano, dříve jezdila v mnoha případech samotná Tatra), ve stejný okamžik zazvonil poplachový telefon podruhé. Oznamoval další požár, ke kterému se vydala Karosa CAS K 25 s velitelem směny. Když byla celá jednotka po nějaké době zpět na základně, VS vypadal poněkud rozčarován. Říkáme si, co se stalo a on hlesnul ,,jeli jsme dobře, ale jinam". Z volajícího nebylo možné dle telegrafistky nic kloudného dostat, jen udal místo. Po dotazech, zda-li je to tam a tam, ujistil, že ano. Opak byl pravdou. Ostatně na dráze ohlášení událostí slovy, že hoří někde v oblasti např. Modřan a Zbraslavi nejsou výjimečná. Leckdy je událost hlášená ,,venkovským" strojvedoucím z jedoucího vlaku, co Prahu zná akorát podle koncové stanice a tak občas jezdíme jak blázni a událost je naprosto jinde.
(wap) V roce 1996 (nebo 1997?) byla jednotka HZS ČD vyslána k požáru budovy někam za Čakovice. Vyjel Mercedes a Tatra, v ní jsem seděl já, šéfredaktor, coby velitel vozu a z nějakých neznámých důvodů jsem zřejmě přeslechl, kam se jede. Mercedes nám po chvilce zmizel a protože v Tatře jako na potvoru přestala v ten okamžik fungovat vysílačka, bylo zle. Jelo se, ale kam… Při sjezdu na Vysočany jsem vymyslel, že zajedeme do nějaké vrátnice tehdy ještě relativně fungujících továren ČKD a já zavolám na operační (mobil? V tu dobu nesmysl…aspoň pro hasiče a i pro obyčejné lidi). Tak se i stalo, ovšem na úkor vyděšené vrátné, která si myslela, že u nich hoří. V rychlosti jsem jí obeznámil s naší situací a volal k nám. Bylo mi řečeno co a jak, tudíž se pokračovalo v jízdě. Při příjezdu do ulice Tupolevova v Čakovicích mi ovšem končil almanach! Ježiši, zase průser! Nakonec jsem zvolil správný směr a Tatra konečně dorazila na místo a to zhruba 15–20 po Mercedesu… Ano, dostal jsem to řádně ,,sežrat". Kuriózní případ byl před lety nahlášen na pražský telegraf. Mělo se jednat o jakýsi požár a ve finále to byla mihotající se mokrá velká pavučina ve větru, odrážející paprsky světla, což ve volajícím vzbudilo dojem, že hoří…"
Šéfredaktor na telegrafu
(wap) Když jsem v mých hasičských počátcích měl první službu na operačním středisku, tzv. telegrafu, měl jsem mírné obavy, až zazvoní poplachový telefon s tehdejším drážním poplachovým číslem 144 44 a z něj se ozve hlas, oznamující mimořádnou událost, jestli zareaguju dobře. Všechno klaplo, pár výjezdů bylo. V ten den odpoledne zazněl poplachový foun tuším potřetí, vezmu to a slyším cosi o hnízdu vos na nástupišti pražského hlavního nádraží. Vyslal jsem tedy družstvo s Karosou ven a událost oznámil na pražský telegraf. Po běžné radiové komunikaci VZ žádá o vyslání velkého olejáku, což byla chemická Ajva, s tím, že potřebuje další ,,sněháky" (hasící přístroje CO2). Proč? Nutno si uvědomit, že v roce 1995 nebylo velké množství spolehlivých chemických prostředků na hubení hmyzu tohoto druhu a o nějakých vysavačích si člověk mohl leda tak nechat zdát. Vozidlo tedy vyrazilo směr hauptbahnhof a já zůstal na hasírně zcela sám. Po několika minutách opět poplachový telefon! Pocit nervozity, koho kam pošlu, když tu nikdo není, se hned dostavil. Volal pražský telegraf z Centrály se slovy ,,nejeli jste na ten hlavák ještě s Avii?" Říkám ano, jeli a kolega na druhém konci se smíchem povídá, že až se budeme vracet, ať si zajedeme na roh Anglické a Legerky, prý se nám tam z té Avie válí upadlá naftová nádrž a kluci od nich to zasypávaj vapexem… No to je dobrý, říkám si a vysílačkou se sháním po VZ, abych mu sdělil tu radostnou událost. O ničem nevěděl a to ani šofér Ajvy. Na hlavní dojel od Národního muzea na to, co měl v trubkách. Když seděl zpět v autě, už mu nešlo ho natočit. Že nemá nádrž, která mu upadla o kilometr jinde, vůbec netušil.
(wap) Při mých službách na telegrafu si pamatuji ještě jeden, pro mě bohužel ne moc vtipný případ. Zazvonil mi telefon, oznámil požár auta na nákladovém nádraží Žižkov, učinil jsem potřebné úkony a vyslal družstvo s Karosou. Poté věc oznámil na pražské operační. To k události vyslalo vyšetřovačku a hned byl problém na světě. Jednalo se totiž o cvičení, o kterém mi VS zapomněl jaksi říct a tak jsem to bral jako každý jiný výjezd. Asi za hodinu mi volal tehdejší dlouholetý šéf pražského OdZPP mjr. Václav Hladík, uznávaný odborník na požární ochranu a jeho ne moc lichotivá slova na mojí adresu nezapomenu… ,,zbytečně vyženeš kluky na cvičení" apod. Bylo mi všelijak, ale já to nemohl. Ale co, stalo se. Po měsíci jsem pana Hladíka potkal na Pyrosu v Brně a náš tehdejší velitel útvaru mjr. Zetek mu v žertu povídá: ,,to je on, ten průserář z našeho telegrafu, co žene tvoje vyšetřováky na cvičení". Událost se pak vysvětlila a mě se značně ulevilo.
(kaw) Tolik výčet trapasů začínajícího drážního hasiče, městského hasiče a vyšetřovatele. Nerozepisujeme se o hláškách typu: „Kluci, kde je ta mrtvola? …odpověď: stojíš v ní" nebo když došlo na výslech pacienta v psychiatrické léčebně, který založil požár a já ukončil vyšetřování slovy: ..„příště neblázněte, vždyť se vám může něco stát“.
Zmatený kolega
(kaw) Samozřejmě si pamatuji i na trapasy mých kolegů. Když jsem zaučoval jednoho z nich, poprvé vyjel na jakýsi požár ve 2hod ráno. Moje rada byla: „až se budeš vracet, zavolej služebním mobilem na vrátnici ať ti otevřou vrata od brány". Zmatený kolega se mi pak přiznal, že kolem třetí hodiny ranní, při návratu na základnu dbal mých rad, v telefonním seznamu služebního mobilu našel položku Vrata a volal. Na druhém konci řekl rozespalému hlasu, „tady vyšetřovačka, otevři nám vrata!" na druhém konci to zmatený a rozespalý hlas odmítal. Až v kanceláři si nejmenovaný uvědomil, že položka v mobilu „Vrata" je na kolegu Vráťu, kterého tím vzbudil. (Navíc Vráťa bydlí v paneláku, tudíž žádná vrata nemá).
V hlavní roli kolegové policisté
(kaw) S oblibou vyprávím příběh, kdy jsem přijel na požár světla na chodbě domu na Žižkově. Vyfasovali jsme na vyšetřovance laserový teploměr. U požáru mě okamžitě napadl báječný vtípek. Přišel jsem na místo požáru a světlo zkoumali kolegové z místního oddělení PČR. Namířil jsem laserový červený paprsek na vypálené světlo na stropě, koukl na teploměr a prohlásil: „jedná se o technickou závadu elektroinstalace“ zmatení policisté jen valili oči co že to máme za báječnou techniku. Abych vtípek dotáhl k dokonalosti, namířil jsem paprsek na policistu, významně se podíval na teploměr a zvolal jsem: „a vy jste z místního ze Žižkova".
Hasiči v policejním autě
(kaw) Poslední můj příběh je podle mě nejpovedenější . Když jsme s naším kolegou od policie, který vycvičil prvního psa pro detekci akcelerantů na požářišti, vyrazil v jeho policejním autě na došetření, nečekal jsem jakou legraci a zmatenost policisty zažijeme. Kolega měl na sobě hasičský kabát, který měl oficiálně půjčený od hasičů pro zjišťování příčin požárů. I já jako hasič jsem samozřejmě jel v hasičském kabátě. Co jsme tím způsobili nám došlo až při pohledu policisty, který nás vítal. Nejdříve zmatené pohledy. Hasiči jezdí v policejních autech?!!! Prostě mu to nedošlo ! Když se kolega od policie snažil reputaci jejich sboru zachránit a ukázal zmatenému příslušníkovi policejní odznak na důkaz, že je policista. Strážník prohlásil: „jé, vy máte i stejné služebáky jako my!"
(wap) S kolegou policistou a jeho psem ,,čichačem" mám také jistou zkušenost. Hořel plošinový vagón v pražských Holešovicích. Klasika, dva C proudy a za chvilku bylo po ohni, VZ dal pokyn k balení. Poté byl dán vysílačkou návrat na základnu. Strojník zařadil a já říkám, ač mi to bylo divné ,,počkej, nejsme všichni". Asi 20 metrů od mercedesu stál kdosi ve Firemanu a Haixech. Když přišel blíž, nikdo z nás ho neznal. Velitel povídá, žeby pražáci? Vždyť tady nemaj auto. Po chvilce se vše vysvětlilo. Byl to policista se psem pro detekci akcelerantů, kterého na místo vyslal pražský telegraf…
Hasiči v hasičsko-policejním autě
(wap) V roce 2002 v době srpnových povodní sloužila nepřetržitě naše skoro celá pražská jednotka HZS ČD více jak týden. Střídání osádek na vozech se provádělo každých 8 hodin. Když vyjel tank VT55 s početným doprovodem chránit Karlův most (držel loď u ND) a další skupina s jeřábem zachraňovat hrochy (nebo nosorožce?) do ZOO, zůstal jsem doma s pár lidma. Co čert nechtěl, v tu chvilku, ostatně jak už to bývá, zazvonil telefon, oznamující požár pantografové jednotky, plné lidí v Senohrabech. Na nějaké přemýšlení nebyl moc čas, techniky na útvaru taky moc nebylo a tak říkám ,,jede Tatra a protiplyn". Když běžíme do garáží, přijela parta kolegů od Národního divadla, které dovezl nejmenovaný kolega policista Tatrou 613 pražských dobráků. S vědomím hořícího vlaku plného lidí mu říkám, zda nemá čas. On že jo. Trochu se mi ulevilo a povídám mu, jestli mi odveze kluky k požáru. Odpověď tlumočit nemusím…
Martin Kavka, HZS hl.m. Prahy a Václav Porkát, HZS SŽDC Praha
Pokud i vy máte nějaké příběhy, které pobaví, podělte se s námi o ně ještě dnes. Pokud něco přijde, článek bude v průběhu večera aktualizován. Ty nejzajímavější uveřejníme. Pište na email: martin.kavka@pozary.cz
Do předmětu mailu uveďte SILVESTR.
