SKANDINÁVSKÉ LISTY – 1/2009

Skandinávské listy přináší zprávy ze života hasičů a záchranářů ze Skandinávie – Švédska, Norska a Dánska – a příležitostně i Finska a Islandu. Jejich cílem je zprostředkovat dění, zkušenosti, novinky, a aktuální témata ze života skandinávských hasičů a záchranářů ve formě kratších zpráv. Tématy tohoto čísla jsou: (1) Hasičská potápěčská služba ve Švédsku, (2) Hasičské záchranné sbory na ostrově Island, (3) Digitální rádiové systémy – Dánsko, (4) Technické novinky u švédských hasičů, a (5) „Ukradl vozidlo ZZS … i s pacientem a posádkou“.

Hasičská potápěčská služba ve Švédsku

Potápěčská služba u švédských HZS se začala objevovat během šedesátých let minulého století. V současnosti má potápěčskou službu pro hloubkové potápění 18 sborů z dnešních 210 HZS ve Švédsku. Základní jednotkou potápěčské služby je tzv. potápěčské družstvo. Toto družstvo se skládá z velitele družstva, dvou potápěčů a dvou asistentů, a svou velikosti odpovídá standartnímu hasičskému družstvu 1+4. Velitel družstva a oba potápěči musejí mít certifikát pro profesionální potápění a to minimálně třídu A (ponory do hloubky 40 m) nebo B (ponory do hloubky 50 m). Certifikát A je možné získat po absolvování osmi-týdenního kurzu. Velitel družstva musí mít kromě certifikátů A nebo B ještě dvou-týdenní velitelský kurz. Potápěčské družstvo musí, aby bylo zařazeno do výjezdu, kromě individuálních požadavků na jednotlivé členy splnit i minimální množství ponorů během jednoho kalendářního roku. Toto minimální množství je v současné době stanoveno na deset ponorů a zahrnuje různé situace jako např. hloubkový ponor do 40 m, noční ponor, ponor do uzavřeného prostoru, ponor pod ledem, a záchrana potápěče v nouzi. Výcvik a metodika zásahu se řídí 200 stránkovým manuálem, jež popisuje např. zásah u záchrany osob z automobilů pod vodní hladinou, či postupy při zásazích v dekontaminované vodě. Vzhledem k možné paletě zásahů umožňuje metodika pro potápěčská družstva zásahy jak s jedním tak i dvěma potápěči. Při zásahu s jedním potápěčem, je potápěč např. vždy jištěn lanem z povrchu. U zásahu dvou potápěčů se tito navzájem jistí lanem mezi sebou. U všech zásahů musí mít velitel družstva rádiový kontakt se svými potápěči (v určitých případech je možné použít signální lano). Potápěčská družstva jsou rovněž vybavena technikou, jež jim umožňuje ponor jak s podvodními dýchacími přístroji tak i se zařízeními umožňujícími dodávku vzduchu z povrchu. Typickou ukázkou zásahu potápěčského družstva je např. událost z ledna r. 2005, kdy osobní automobil po smyku na namrzlé vozovce sjel z nábřežní kommunikace do vody. Potápěčské družstvo dorazilo na místo události po 13-ti minutách. První potápěč zahájil ponor 40 sekund po příjezdu. Během následujících 30 sekund lokalizoval automobil v hloubce čtyř metrů. Po další méně jak jedné minutě dostal společně s druhým potápěčem řidičku vozidla, jež nejevila známky života, na břeh. Tato řidička je dnes plně uzdravená a bez jakýchkoliv následků. Ve Švédsku se stává ročně několik takovýchto případů, kdy rychlý zásah potápěčských družstev záchraní lidské životy. Ne každé HZS má ale možnost mít vlastní potápěčskou službu a mnoho HZS proto sází na univerzální hasičská družstva schopna zásahu za pomoci volného potápění do hloubky 4 m. Volně potápění – tak jak jej regulují předpisy – lze použít u dvou nejčastějších typů zásahu na vodní hladině: osob, jež se propadly ledem, či vozidel, které sjely z hráze. Samotný postup záchrany pomocí volného potápění spočívá v nasazení dvou záchranářů, jež se střídají v ponorech po maximálně 30 sekundách, a zároveň se jistí. Při kontrolních testech tohoto postupu docházelo k záchraně osob z vozidel v hloubce 3–4 metrů do 5-ti minut. Mnoho HZS proto volí volné potápění jako levnější alternativu k potápěčským družstvům.

Räddningsdykning (SRSA, 2004), Swedish Fire Fighters 2/2008, Sirenen 6/2008 & Sirenen 4/2006

Hasičské záchranné sbory na ostrově Island

Island je díky své geografické poloze často opomíjenou evropskou zemí. Ostrov je znám zejména pro své přírodní krásy. Ze záchranářského pohledu je ale neméně zajímavý. Island má rozlohu 103 125 km² (pro porovnání ČR má rozlohu 78 866 m²) a 320 tisíc obyvatel, z nichž většina žije v oblasti Reykjavíku (okolo 120 tisíc). Požární ochrana na Islandu spadá do kompetence Ministerstva životního prostředí. Na výkon v oblasti požární ochrany dohlíží Státní úřad PO (Iceland Fire Auhtority), který má 11 zaměstnancu. Za samotné provádění a řízení hasičských a záchranných operaci je ale zodpovědná policie. Island používá pro příjem tísňových volání pouze telefonní číslo „112“, a to jak pro volaní z pevniny tak i moře. Linka „112“ je obsluhována jedním CTV/OPIS, jež je společný pro všechny záchranné složky na Islandu, a řídí se z něj mj. letecké, pozemní tak i námořní SAR operace. Samotné HZS jsou zřizovány obcemi a v současné době je na Islandu 46 HZS. Stanice odpovídající typově českým JPO-I lze nalézt celkem čtyři a to v obcích Reykjavík a Keflavík. Ostatní stanice HZS odpovídají svou organizací a technickým vybavením typově JPO-II/III. Mnoho těchto stanic ale nemá časový limit na výjezd. Celkový počet výjezdů HZS na ostrově se během jednoho roku pohybuje okolo 1300, z nichž většina je v oblasti hlavního města. Většina HZS mimo Reykjavík má nejčastěji okolo desítky výjezdů. Hasiči na stanicích typově JPO-I procházejí nástupním výcvikem v délce 14-ti týdnů. Hasiči na stanicích typově odpovídajícím JPO-II/III mají tři týdny dlouhý nástupní kurz. ZZS je na ostrově provozována Červeným křížem, ale posádky jsou tvořeny výjezdovými hasiči. Hasič na směně v Reykjavíku tak může odsloužit půl směny na CAS a druhou půlku na vozidle ZZS. Vzdělání posádek ZZS se řídí americkými standarty, a ty jej mohou získat buď v USA nebo přímo na ostrově v pobočce Univezity Pittsburgh. Získaný certifikát platí v celém USA. Důvodem je nedostatek kompetence a zkušeností na samotném ostrově. Toto se týká i HZS a proto hasičští důstojníci a požární inženýři získávají své vzdělání buď v USA nebo v některé z Evropských zemí. Island je z hlediska hasičiny zemí kontrastů. Hasičské stanice na venkově jsou velmi jednoduché a skromné. Hasičská technika dosahuje svým stářím někdy i 40-ti let. Mnoho velkých CAS jsou předělané mlékařské cisterny. Na druhou stranu jsou v mnoha oblastech islandské HZS evropskými průkopníky. Díky lokalizaci americké vojenské základny na ostrově po druhé světové válce získali mistní HZS přístup jak evropským, tak i americkým technologiím u hasičů. HZS na Islandu se tak stali prvními HZS v Evropě, které začali používat vysokotlak (4,0 Mpa), a to již průběhu 50-tých let. HZS na ostrově byli rovněž prvními, kdo začal celonárodně využívat SMS k vyhlašování poplachu jednotkám. Islandské HZS mají rovněž přístup k digitální rádiové sítí Tetra s celonárodním pokrytím. Co se týče technického vybavení, tak hlavními dodavateli pro HZS jsou evropské firmy Bronto Skylift, Rosenbauer/Egenes a ISS Wawrzaszek. V oblasti osobní výstroje převažují američtí dodavatelé. ZZS díky applikaci amerických standratů odebírá téměř výhradně sanitní vozidla z USA.

Sirenen 6/2001, Räddningsverket, Iceland Fire Authority, HZS na ostrove Island, Wikipedia.

Digitální rádiové systémy – Dánsko

Dánsko začalo budovat svou celonárodní digitální rádiovou síť pro své záchranné složky zvanou SINE v roce 2005. Tak jako v případě Švédska a Finska je tato síť technologie Tetra. První část sítě byla spuštěna do zkušebního provozu na jaře 2008 v oblasti Lolland-Falster. Během první poloviny tohoto roku bude zahájen zkušební provoz v oblasti Kodaně. Celá síť by měla být dokončena a v plném provozu v roce 2010. Dodavatelem technologií sítě je firma Motorola. Dodávky ručních a vozidlových stanic zajišťují firmy Motorola, Sepura, EADS a Selex. Dánské systémové řešení Tetry umožní – podobně jako ve Finsku – dynamicky vytvářet hovorové skupiny dle aktuální potřeby a to napříč jednotlivými organizacemi a geografickými oblastmi. Dánska síť SINE umožňuje až 10 tisíc takovýchto skupin. Výstavba dánské sítě je proto spojena s restrukturalizací operačního řízení. Oproti Finsku se ale nebudou rušit žádná OPIS ani vytvářet společná střediska. Rozhodnutí o změny ve struktuře, organizaci a počtu OPIS je plně na dánských HZS, ZZS a policii a jejich potřebách. Namísto toho se zavádí tři různé typy OPIS v závislosti jaké služby budou poskytovat. OPIS typ I je nejjednodušší verze, jež je tvořena jedním operátorským pracovištěm s jednoduchým Tetra terminálem. Tento typ OPIS je určen pouze pro místní koordinaci vlastních jednotek a je vždy podřízen nějakému OPIS typu II nebo III. OPIS typ II má jedno až dvě operátorské pracoviště, jež jsou vybavena datovým řešením integrujícím datový dispečerský systém s Tetrou. OPIS typu III je tzv. regionální řešení, jež umožňuje koordinaci více záchranných složek. Typ III umožňuje flexibilně kombinovat různé moduly jako GIS, management zdrojů či příjem tísňových volání na lince „112“ v rámci datového dispečerského systému. Pro tento účel vyvíjí firma Terma softwarové řešení pro všechny dánské OPIS. Vývoj je ale značně zpožděn a první OPIS budou moci využít tento software na konci roku 2009. Dánští hasiči plánují používat Tetra terminály při všech typech zásahů, v četné zásahů v IDT ve vnitřních prostorách (tzv. „smoke-diving groups“), či při zásazích v přetlakových protichemických oblecích. Ve spolupráci s dodavateli probíhá řada testů, zejména u HZS Kodaň. Mimojiné dánské HZS testují ruční Tetra stanice, jež splňují jak požadavky ATEX tak i Cenelec (třída Ex ib IIC T4 a výše) pro použití v nebezpečných prostředích. Tyto testy mimojiné ukázali, že ruční stanice pro sítě Tetra prozatím ne úplně splňují požadavky hasičů z hlediska kvality spojení, tak i co se týče životnosti samotných ručních stanic při dlouhodobém používání ve vlhkém prostředí a při vysokých teplotách. I z tohoto důvodu vyjadřují mnohé dánské HZS pochybnosti o vhodnosti sítě Tetra pro použití u HZS. Pro mnohé HZS je nahrazení analogové sítě Tetrou krokem zpět, neboť ruční radiostanice Tetra nelze plně použít v situacích, kde dnes dánské HZS standartně využívají analogové radiostanice. Dalším argumentem jsou ekonomické dopady spojené s přechodem na digitální rádiovou síť. Ceny ručních stanic Tetra začínají od 35.000,– Kč. Licence software OPIS typ I stojí 136.000,– Kč a typ III téměř 2 milióny Kč. Např. obec Odshered, jež je první dánskou obcí, která se připojila k SINE, měla investiční náklady spojené s přechodem na Tetru ve výši téměř 17 mil. Kč. Tato částka zahrnuje Terma software pro OPIS typu II a stovku ručních terminálů. Během testů sítě vyšlo rovněž najevo, že jeden z hlavních argumentů pro volbu technologií Tetra – roaming umožňující jednoduchou komunikaci se záchrannými složkami ze sousedních zemí – byl zavádějící, neboť roaming jak se švédskými, tak i německými záchranáři není v současné době technický možný. K jeho dosažení je potřeba dalších investic a modifikace sítě, čehož je možné dosáhnout dle skeptických odhadů v horizontu deseti let.

SINE-sekretariatet, časopis Brandvaesen, BeredskapsInfo.dk.

Technické novinky u Švédských hasičů

Švédští hasiči testují nový typ ekologicky šetrného hasiva – hasící želé – jež je vyrobeno z brambor. Toto hasící želé, které bylo vyvinuto ve Francii, je nejen šetrné k životnímu prostředí – je plně biologicky rozložitelné – ale je dokonce i poživatelné. Díky tomu, že má nekorozívní vlastnosti, je zároveň šetrně k použité hasící technice a zařízením. Samotné želé je získáno smícháním vody s bílým práškem, jež připomíná bramborovou mouku, odpovídajícím 4–5%. Želé má vysokou přilnavost a hasební účinek a je možné jej použít od hašení obytných budov až po hašení lesních požáru. Želé je již schváleno jako hasební látka ve Francii. V současné době probíhají testy ve Švédsku, kde se mimojiné testuje použití tohoto želé v kombinaci s hasicím zařízením Cobra.

Alternativní způsob varování silničních vozidel při jízdě s VRZ zkoušelo během podzimu tohoto roku HZS Håbo na sever od Stockholmu. Tento systém varování, který se nazývá „Globál Frequency Warning“ (GFW), je postaven na mobilním rádiovém zařízení, jež vysílá předdefinované zprávy do autorádií na FM pásmu pomoci technologie RDS. Systém GFW umožňuje v jeho současné podobě vysílat až deset různých zpráv a to až do vzdálenosti 300 m. Samotné zařízení GFW, jež je produkováno v Austrálii, se montuje na střechu záchranářského vozidla a svou velikostí a tvarem připomíná rampu VRZ. HZS Håbo zkoušelo systém GFW po dobu šesti týdnů a to při dvou typech situací: (i) jízda s VRZ a zprávou ve formě „pozor, hasičský záchranný sbor, umožněte průjezd“, a (ii) zabezpečení místa DN pomocí zprávy „pozor, hasičský záchranný sbor, blížíte se k místu nehody, projíždějte opatrně“. V současné době probíhá vyhodnocení zkušeností a rovněž byla zahájena jednání se Švédským telekomunikačním úřadem o možnosti získat povolení pro plný provoz tohoto zařízení u všech HZS ve Švédsku.

HZS Kristianstad se stal prvním HZS ve Švédsku, jež má ve své flotile výjezdová vozidla poháněná na bioplyn. Vozidla poháněná bioplynem se používají u švédských HZS již delší dobu. Jedna se zejména o běžná dopravní vozidla určená např. pro prevenci a kontrolu. Dopravní vozidla na bioplyn lze nalézt i na švédských hasičských školách. V případě HZS Kristianstad se ale poprvé jedná o výjezdová vozidla a to dvě VEA. Vozidla, jež byla pořízena v říjnu tohoto roku, jsou typu VW Touran EcoFuel a svým vybavením se neliší od běžných VEA. Město Kristianstad má vlastní zařízení na výrobu bioplynu a přibližně stovku vozidel u různých organizací města. Díky tomu má HZS zajištěny jak dodávky bioplynu tak i dostupný servis. HZS Kristianstad uvažuje o dalším rozšíření počtu vozidel poháněných na bioplyn v blízské budoucnosti.

Sirenen 6/2008, SVT, Teknikens Värld, SR, HZS Kristianstad.

Ukradl vozidlo ZZS … i s pacientem a posádkou

Jak se zdá, denodenní život skandinávských záchranářů je plný netradičných a neuvěřitelných příhod. Jednou z nich je i tento příběh z Dánska z poloviny roku 2007. Posádka ZZS zde zasahovala u ženy s dýchacími problémy. Ve chvíli, kdy se jeden ze zdravotníků věnoval pacientce ve vozidle a druhý byl mimo vozidlo, zmocnil se místa řidiče kolemjdoucí opilec. Opilec nastartoval vozidlo a začal sním ujíždět. Uvnitř vozidla se nacházel jak zdravotník tak i pacientka. Druhý zdravotník nacházející se mimo vozidlo se snažil opilce zastavit, ten jej ale srazil. Opilcova divoká jízda se zastavila o kilometr dále o sloup veřejného osvětlení. Za sebou stihl zanechat poničené vozidlo ZZS a dvě další nabouraná vozidla. Po krátkém útěku byl zadržen policií. Zde ale tento příběh nekončí. Opilec byl posazen s rukami spoutanými za zády do policejního vozidla. Zde se mu ale podařilo protáhnout ruce pod nohami, otevřít dveře a prchnout z vozidla. Policii se jej naštěstí podařilo opět dopadnout v ten samý den. Následující den byl obžalován z obecného ohrožení.

BeredskapsInfo.dk, Politiken, TV2 Nyhederne.

Předchozí čísla:

https://www.pozary.cz/…u_13898.html

https://www.pozary.cz/…8_11714.html

https://www.pozary.cz/…008_9698.htm l

https://www.pozary.cz/…08_9233.html

https://www.pozary.cz/…07_8758.html

Pro Požáry.cz Jirka Trnka

-wap-