Hasící ramena v ruském provedení

Představujeme vám mobilní požární techniku, která se u nás nepoužívá ani v jediném exempláři. Jedná se o hasící ramena se specifickým úkolem použití a to zejména pěny na likvidaci požárů technologických objektů, nádrží hořlavých kapalin apod. s eliminací rizika zasahujících hasičů.

Před nějakou dobou byl zde na Požárech ,,aprílový" článek o speciálním požárním automobilu, který má na sobě hasící rameno na pěnu. Jednalo se o fikci, i když nutno podotknout, že nemá daleko od pravdy. Aprílové hasící rameno bylo pro hasiče zřizované správcem produktovodu, na jehož konci jsou obrovské zásobníky ropy a tak by tato technika byla jistě opodstatněnou věcí. No nic, tolik tedy fikce. Na sousedním Slovensku však tato technika existovala. Podnikový sbor bratislavského Slovnaftu, dnes spadající do skupiny Group 4 Falck, měl mnoho let ve svém vozovém parku krom jiných ,,lahůdek" také právě hasící rameno Rosenbauer LA-320 na podvozku Tatra 815. Měl, bohužel dnes již jen měl. Dle posledních informací tento unikát v současné době neexistuje. Tato velmi specifická technika je zařazena však u mnoha jednotek po celém světě, nejčastěji však v petrochemickém průmyslu. Smysl a použití hasících ramen je jednoduché, přijet, zapatkovat, ustavit, zajistit dodávání hasební látky a likvidovat požár za pomoci pěny bez ohrožení hasičů.

Hasící ramena jsou de facto takové plošiny bez koše, na jejichž konci najdeme pěnovou proudnici. Starší provedení ramen bylo kloubové a mnohdy vycházelo z jejich stavebních obdob, tedy betonpump. Někde se ovšem toto řešení stále používá. Moderní ramena jsou dnes již klasické teleskopické konstrukce. V tomto článku se věnujeme hasicím ramenům ruské provenience. Pocházejí většinou z dílny největšího tamního výrobce požární techniky, firmy Požtechnika. Ta jich má ve svém výrobním programu hned šest.

Jeden z jejich novějších modelů je hasící rameno s označením PPP-37, což volně přeloženo znamená ,,penopodemnik požarnyj" o dostupné výšce 37 metrů. Je postaven na podvozku Volvo FL6 s pohonem 6×4. Krátká kabina pojme osádku tří hasičů a motor o výkonu 250 koní umožní vozidlu dosáhnou max. rychlosti až 90 km/h. Hasící rameno tvoří teleskopická příhradová konstrukce s jedním základním, tedy spodním dílem a horní teleskopickou částí, tvořenou trojicí mechanicky ovládaných dílů, z nichž poslední je zakončený nástavcem na proudnice, kterých j na voze několik typů a to dle čísla napěnění a použité pěny. Na nástavbě je spojená čtveřice středních pěnových proudnic GPS-2000, dále je tam lafetová proudnice s průtokem 3600 l/min a také velmi účinná kombi proudnice na vodu/pěnu Purga 80 od firmy Sopot o průtoku vody/roztoku 4800 l/min a výkonu 144 m3 pěny s číslem napěnění 30 (již střední pěna) za minutu při tlaku 0,8 MPa. Účinný dostřik je 70 metrů. Automobil o celkové hmotnosti 16 200 kg a rozměrech D10700×Š2500×V3900 mm nemá žádnou vlastní nádrž hasících látek a ani požární čerpadlo, proto je zavislý na vnějším zdroji.

Požtechnika dále produkuje hasící rameno na podvozku Tatra Terrno s motorem o výkonu 367 koní, dosahující max. rychlost 80 km/h. Tento automobil s kabinou pro osádku 1+1 má označení PPPK-35, což znamená ,,penopodemnik požarnyj kombinirovanyj" a to díky vlastní zásobě pěny a čerpadlu. Je to hasící rameno teleskopické konstrukce, hydraulicky vysunutelné s max. pracovním dostupem 35 metrů s bočním vyložením 20 metrů. Na jeho konci nalezneme opět čtveřici proudnic na střední pěnu GPS-2000. Automobil se oproti Volvu liší tím, že má vlastní zásobu pěnidla v nádrži o objemu 4000 l a požární čerpadlo, typ PN-1200LA o výkonu 1200 l/min. V jeho roletových skříních je uloženo požární vybavení – hadice apod. Hasící rameno se starším provedením nástavby bylo Požtechnikou postaveno i na předchůdci podvozkové řady Terrno, tedy klasické Tatře 815. Terrno má celkovou hmotnost 27 000 kg a rozměry D10500×Š2500×V3800 mm.

Zajímavým výrobkem Požtechniky je hasící rameno PPP-37, postavené na pásovém podvozku MGT-T, což je de facto obdoba vojenského obrněného transportéru. PPP-37 MGT-T se v inovované podobě začal vyrábět na počátku nového tisíciletí. Jedná se o pásový podvozek, který je osazen dieselovým motorem o výkonu 350 koní, se kterým dosáhne max. rychlost 30 km/h a je určen pro posádku 1+1. V zadní části je namontován stejný model hasícího ramena jako na automobilu Volvo FL6. Tedy příhradový teleskop o dostupné výšce 37 metrů a bočnímu vyložení 12 metrů. Pracovní úhel ramene je ± 45°, toto je stejné u všech modelů od Požtechniky. Teleskop pásáku je zakončený stejným nástavcem a i ostatní vybavení je totožné jako na Volvu – čtveřice středních pěnových proudnic GPS-2000, dále je tam lafetová proudnice s průtokem 3600 l/min. Pásák disponuje i proudnicí Purga, v tomto případě se jedná o typ UKTP-30 – parametry jsou následující: průtoku vody/roztoku 1800 l/min a výkonu 72 m3 pěny s číslem napěnění 30–40 (střední pěna) za minutu při tlaku 0,8 MPa. Účinný dostřik je 50 metrů. Pásák o celkových rozměrech D10800×Š3200×V3800 a hmotnosti 26 500 kg nemá rovněž žádnou vlastní nádrž hasících látek a ani požární čerpadlo a je využíván zejména v těžko přístupných oblastech. V přepočtu vyjde PPP-37 MGT-T na zhruba 4 500 000 korun.

Hasící ramena na pasových podvozcích nejsou v Rusku a zemích bývalého SSSR ničím novým. Již koncem šedesátých let byl ve výjezdu sovětských požárníků zařazen pásák GVP-2000, který na sobě nesl žebřík s pevným suchovodem, zakončený nástavcem na trojici proudnic, značně se podobajících dnešnímu modelu GPS-2000. V sedmdesátých letech se používání pásáků, coby nosičů hasících ramen ještě zvýšilo. Hojně byl rozšířen podvozek pásového tahače ATS-59, ten lze spatřit u ruských, ukrajinských a dalších hasičů ještě dnes. Historickou kolovou techniku zastupuje např. Gaz-63, který měl na svém šasi předchůdce dnešních teleskopických ramen. Jednalo se o ručně skládanou dvojici armatur, zakončených pěnovou proudnicí. Zajímavé je rovněž i hasící rameno ATP na robustním podvozku Maz-543, které má vlastní zásobu hasebních látek.

V zemích bývalého SSSR je několik dalších menších či větších firem, zabývajících se výrobou mobilní požární techniky a tedy i hasících ramen. Všechny je vyjmenovat nelze a tak jen ve stručnosti. Např. výrobce automobilů Kamaz si nechává stavět kloubové hasící rameno o dostupu 38 metrů mimo jiné i ve spolupráci s firmou Sopot, což je dodavatel armatur a proudnic UKTP Purga, které jsou na Kamazu hned dvě a to modely 30 a 60. Další rameno vzniká na bázi třicetimetrové kloubové plošiny Požtechnika – AKP-28K. Ona to vlastně plošina je, má pracovní koš, do něj ovšem neleze žádný hasič, neb je na něm zabudovaný nástavec na čtveřici proudnic na střední pěnu GPS-2000. Z dalších firem jmenuje TTK Favorit, ta má ve svém výrobním programu hned tři modely hasících ramen. Jedná se kloubové verze o max. dostupných výškách 21,32 a 38 metrů.

Hasící ramena se v Rusku nejen vyrábějí, ale také se tam dovážejí z Evropy. Jedná se o automobily od firem Bronto Skylift, Iveco-Magirus či Rosenbauer. Ještě zbývá dodat, že Rusko (a další nástupnické státy bývalého SSSR) je dodnes největším provozovatelem hasících ramen na světě.

Foto a info: Požtechnika, Kamaz, hasiči Moskva, I.Žukov, V.Prilov, ukrajinské ministerstvo vnitra, Emercom, interdalnoboy.com, trasatnlant.ru, Post01, a web

-wap-