Srpen 1968 očima hasičů – 22. srpna 1968

Den třetí, čtvrtek 22. srpna 1968. Ve čtvrt na dvě ráno se znovu ozve telefon. Příslušník VB Petr Deyl oznamuje, že v nešťastném domě číslo 23 na Vinohradech opět hoří.

Živel se nevzdává a ohořelé vybavení v mezaninu, prvním i druhém patře je v jednom ohni. Proti odpolednímu požáru však jde o lehký zákrok. Promáčený dům opouštějí záchranáři zhruba za hodinu.

V tu chvíli netuší, že by se jim vyplatilo, kdyby se tam rovnou utábořili. V půl čtvrté totiž podruhé volá policista Deyl. Znovu stoupá dým z domu číslo 23 a tentokrát se přidalo i sousední číslo 21.

Může se zdát, že jsme odbyli hasební práce, ale není to tak. Při takových rozsáhlých požárech se stává, že po uhašení se plameny opět objeví. Říká se tomu skryté ohnisko.

Někde pod povrchem se kumuluje teplo, ale navenek není nic vidět. Když teplota dosáhne kritické hranice, vznikne požár. Taková situace může nastat i několik hodin po likvidaci požáru,

zní lekce hasičské latiny.

Deset hasičů za svitu ručních svítilen znovu kropí, tentokrát přízemí a první patro. Ještě se zastaví na ulici u ohořelého autobusu. Zkontrolují zejména jeho čalounění a za čtvrt hodiny se vracejí na zbrojnici.

Plameny se stále nevzdávají

Minutu po sedmé hodině ranní volá dispečink jiný policista jménem Michal Mareček. Další zničený dům na Vinohradské ulici je v plamenech. Tentokrát jde o číslo 16.

Hoří stropní trámy ve dvou místnostech ve třetím patře. Celkem jedenáct mužů okamžitě rozvinuje hadice a připojuje je na hydrant.

V tu chvíli patnáct jejich kolegů vyráží k dalšímu požáru. Tentokrát už nejde pouze o dohašovací práce. Na Moráni na Karlově náměstí zapálila salva ze sovětského kulometu kancelář ve třetím patře.

Po příjezdu jednotka zjistila, že v místnostech hoří nábytek, koberce, štosy papírů ležící volně na podlaze a různé spisy v regálech.

Zaměstnanci se snažili plameny uhasit sami, ale pak raději přenechali místo profesionálům. Ti živel rychle zvládli a na základnu se vrátili v půl osmé. V tu dobu jejich spolupracovníci právě finišovali s prací na Vinohradské třídě. Na zbrojnici dorazili čtvrt hodiny po svých kolezích.

Po 8.00 hod. skupina sovětských vojáků obsazuje budovu Československé akademie věd na Národní třídě. Po několika hodinách je objekt zcela v moci okupantů. 08.55 hod. sovětští vojáci vnikají do redakce Zemědělských novin.

Okupanti se snaží narušit rozvoz českého tisku, ale lidé si dovedou poradit. Do improvizované kolportace legálních novin se zapojují i hasiči.

Už ani nevím, jak to vzniklo. Bylo to nejspíš spontánní jako všechno v těch dnech. Na dvůr centrální stanice v Sokolské ulici přijela dodávka, vyložily se balíky Rudého práva, Zemědělských novin nebo Lidové demokracie a družstvo, které nemělo pohotovost, je roznášelo po okolních ulicích.

Výtisky se dávaly do schránek i kolemjdoucím lidem přímo do ruky. Byl o ně obrovský zájem. S placením se tenkrát nikdo moc neobtěžoval. Stejně jsme ani pořádně nevěděli, kam získané peníze odnést,

říká Rubeš.

Velitel akce npor. Orlov je později za tuto akci navržen na řád Rudé hvězdy.

Operační sál pod palbou

Velmi dramatické oznámení přijímají hasiči v 10.25 hod. Telefonují zaměstnanci deníku Lidová demokracie, že kousek od jejich sídla na Karlově náměstí hoří dětská fakultní nemocnice. Na místo okamžitě vyráží celkem šestadvacet hasičů.

Po příjezdu na místo se však ukazuje, že situace je sice zlá, ale ne kritická. Přestože pohled na rozstřílená okna operačního sálu a poničené vybavení nevěstí nic dobrého, po požáru není ani památky. Je tedy velen návrat na zbrojnici.

11.05 hod.

Čs. rozhlas: Okupační vojenský velitel města Prahy a Středočeského kraje gardový genpor. Igor Veličko vydal rozkaz, v němž zakazuje rozšiřování plakátů a zákaz shromažďování. Všechny budovy obvodních výborů KSČ v Praze jsou obsazeny.

11.18 hod.

V jednom ze závodů ČKD v Praze Vysočanech začíná mimořádný XIV. sjezd KSČ. Ve chvíli zahájení je přítomno téměř tisíc delegátů. Sjezd přijímá zásadní dokumenty vyjadřující odmítavé stanovisko k okupaci a vyjadřuje podporu dosavadní politice Dubčekova vedení.

Krátce před polednem o sobě znovu dávají vědět vypálené domy na Vinohradské třídě. Ve třetím patře domu číslo 16 doutná strop. Jednotka si počíná rutinně a jedním C proudem zárodek požáru likviduje.

Morálka na maximu

„Mohu odpřísáhnout, že morálka celého útvaru byla vysoká. Stejně jako vpád vojsk stmelil národ, drželi při sobě i pražští hasiči,“ prohlašuje pamětník.

Zcela spontánně vznikl dopis čelným představitelům země, v němž jim všech deset hasičských stanic v hlavním městě vyjádřilo podporu:

V Praze, dne 22. srpna 1968

Ústřednímu výboru KSČ v čele se s. Dubčekem!
Presidentu republiky s. Svobodovi!
Vládě republiky s. Černíkovi!

Příslušníci Útvaru požární ochrany v hlavním městě Praze žádají urychlený odchod vojsk okupačních armád.

Všichni pevně stojí za všemi řádně zvolenými funkcionáři v orgánech státních i stranických a podporují cestu, nastoupenou v lednu.

Všichni odsuzují skupinu ÚV KSČ, ve které se někteří soudruzi, snad pro vlastní prospěch propůjčili ke spolupráci s okupanty a zradili celý národ. Odsoudí také ty, kteří budou jejich činy podporovat a schvalovat.

Pražští požárníci slibují, že budou nadále plnit všechny úkoly na úseku požární ochrany, aby ochránili hlavní město, zachránili lidské životy, majetek občanů i majetek společný.

Všichni požárníci v hlavním městě Praze stojí za s. Svobodou a s. Dubčekem!

12.00 hod.

Hodinová protestní stávka. Kolem poledne na Václavském náměstí je několik tisíc lidí, projíždějí tudy automobily s mládeží a vlajkami. Ze dvou míst se směrem k jezdeckému pomníku stahuje šest sovětských obrněných vozů.

Pro tento den poslední požár je ve srovnání s těmi předešlými zanedbatelný. Hasiče při zákroku konečně neohrožuje střelba ani mohutné plameny.

V bytě v Liliové ulici jim život znepříjemňuje pouze spálené maso v troubě. Ve čtvrt na dvě je nebezpečí zažehnáno a ve vysílačce na centrále se ozve obvyklá hláška: „Jedeme zpět“.

15.20 hod.

Sovětské jednotky dokončují obsazování budovy ČTK v Opletalově ulici na Novém Městě.