Hasiči ve Vietnamu jsou součástí veřejné bezpečnosti, dobrovolných hasičů země mnoho nemá

Organizačně jsou vietnamští hasiči součástí dopravní policie a proto požívají stejného statutu jako příslušníci policie. Tím pádem je jejich zřizovatelem lidový stát a vše okolo také financuje. Ve velkých (provinčních) městech má každá čtvrť svoji hasičskou stanici.

Vietnamské hasičské síly se dělí na 4 hlavní oddělení: Dobrovolnou hasičskou milici (Dan Phòng Phòng Chay VA Chua Chay), Pravidelný hasičský záchranný sbor (Phòng Chay VA Chua Chay CO SO), Speciální hasičský záchranný sbor (Phòng Chay VA Chua Chay Chuyen ngành) a požární policii (Canh SAT Phòng Chay VA Chua Chay).

Požární policie je vlastně obdoba našeho SPD. Ve Vietnamu je zapotřebí, aby každá firma a státní agentura připravila vlastní preventivní požární dokumentaci a každoročně jí předložila místní požární policii ke schválení.

Vietnamské hasičské síly plní také důležitou roli při řízení a organizování požární a civilní obrany v zemi. Hasičské síly byly založeny dne 27. září 1961 v rámci Vietnamské lidové veřejné bezpečnosti a spadají pod Ministerstvo veřejné bezpečnosti. Každá z 63 provincií ve Vietnamu má své hasičské oddělení a pod něj patří jednotlivé okresní požární stanice.

Co se týče venkova a malých měst, je to s přítomností požární stanice horší (nebývají zde obvykle zřizovány). Co se týče dobrovolných hasičů – rozvinutá síť dobrovolných jednotek podobná té naší ve Vietnamu neexistuje, ale ze „Zákona ochrany proti ohni“ je povinen účastnit se hašení požáru každý občan VN. Několik dobrovolných sborů bychom tu však našli.

Ve Vietnamu najdeme také speciální hasičskou školu – Univerzitu požárnictví (hasičství) a ochrany před ohněm. Založena byla roku 1963 (tj. v době války) v Hanoji jako součást policejní školy. Jako vysoká škola byla „přeorganizována“ na základě rozhodnutí předsedy vlády v říjnu 1999. Jde o jedinou školu ve VN, která vzdělává „kádry protipožární ochrany“ nejen vietnamské, ale i laoské a kambodžské.

Stanice Hanoi

Tato stanice byla zrovna v době naší návštěvy v rekonstrukci. Veškerá požární technika proto stála zamčená venku na ulici a obsluhu k ní jsme nikde v okolí nenašli. Tři CASky evropské, japonské i čínské výroby však vypadali vcelku slušně a mohli by jistě sloužit i u nás.

Stanice Hoi An

Na této stanici jsme strávili nejvíce času. Snažili jsme se také vyzvědět nějaké informace o systému fungování PO v zemi, počtu výjezdů apod., ale nebylo to vzhledem k jazykové bariéře zcela možné. Ukázali nám však ochotně alespoň veškerou výjezdovou techniku včetně vybavení a výstroje, kterou místní hasiči používají.

Byli zde na nás opravdu hodní a dokonce nás vzali i do prostor stanice a do míst na koleně dělané venkovní posilovny.

Říkali nám opravdu hodně informací (zřejmě) o tom, jak zasahují, proč mají zelené vojenské uniformy apod. (asi). V perfektním stavu tu kromě novějších aut provozují také dvě staré sovětské CAS 18 Zil 130.

Stanice Nha Trang

Na stanici v plážovém středisku Nha Trang jsme se dostali až v pozdních večerních hodinách a radši s námi chtěli hrát ping pong, než aby nám ukázali svoji techniku. Šli jsme si tedy s kolegou Honzou pinknout mezinárodní zápas ve stolním tenise a cestou domů jsem ještě vyfotil alespoň něco z garáže.

Překvapila mě tu zcela nová AP Morita a dvojice zánovních CAS od firem Rosenbauer a Ziegler.

Za pomoc se získáním základních informací děkuji Šárce Šimečkové z Klubu Hanoi a jejímu manželovi.