Oslava padesátých narozenin

V pátek 13. února 2009 náš kamarád Miloslav Urban oslavil své padesáté narozeniny. Oslavu připravil společně s rodinou na sobotu 14. února od 18,00 hodin v hasičárně na Blatech, a tak jsem se taky vypravila s dárky a gratulacemi.

Vykračuji se po sídlišti a najednou slyším v dálce zvuk rotační sirény. Ha, co to? Kouknu na mobil a SMS oznamuje : SDH Blata záloha na stanici Mělník v 17:40 hod. Říkám si pro sebe, tak to pěkně začíná…před valnou hromadou poplach, nyní zase. Míjím čerpací stanici Shell a v dáli vidím a slyším našeho „erťáka" jak se řítí ulicí. Zamávám klukům a jdu dál. Za železničním přejezdem vidím, jak se z kopce dolů valí chloumecká stočtyřicetosmička. To už odbočuji k hasičárně…Říkám si pro sebe, snad to nebude nic vážného a všichni budou za chvilku zpět.

Dorazím do hasičárny, kde již vládne slavnostní nálada. Neváhám, „odchytnu" oslavence a začínám s gratulací. Nejdřív za město, protože pan Urban je člen zásahové JSDH města Mělník, a pak jdu do druhého kola, tentokrát za sebe a přítele. Oslavenci dávám na krk klobásový věnec s číslem 50., soukromý dárek a gratulaci. Zároveň omlouvám přítele, který slouží směnu „C". Skleničkou si připíjíme a přejeme si „Na zdraví!". V tu chvíli se rozrazí dveře a do místnosti vstupuje početná skupina z Vehlovic. A opět gratulace a přípitek…a další…

Ale pozor! Václav Ivančík začíná organizovat podpisovou akci. Každého z našeho SDH žádá, aby navštívil dětskou klubovnu a podepsal se na dárek za sbor. Následuji dav lidí přede mnou.

Vstupujeme do klubovny. Slova chvály a uznání nám srší z úst: „Pavlíku, to je nádhera! To se Ti povedlo! To je bomba!" Před námi stál dřevěný houpací kohout, jakého si pamatujeme ze svého dětství.

Pavel Veselý mladší je zručný truhlář a vytvořil pro kamaráda tento úžasný a originální dárek.

Nápadů na dárek byla spousta, ale říkali jsme si, že by bylo dobré věnovat „něco", na co oslavenec jen tak nezapomene.

Kolem osmé hodiny dorazil zbytek chlapů, co musel na výjezd a hurá do předání dárku.

Jubilantovi jsme zavázali oči, pod různými povely jsme ho usadili do houpačky, začali houpat a rozvázali oči. Míla měl z dárku upřímnou radost. Ocenil bezvadný podvozek, barevné provedení, originální registrační značku, užitečné doplňky a levný pohon.

Pak následovala volná zábava. Děvčata provedla oslavence v tanečním rytmu. Pak někdo dostal nápad, začal skládat z papíru vlaštovky a pouštěl je do davu…najedou se strhla papírová vzdušná válka. Letadélka lítala tam a sem a sem a tam. Občas někoho trefili do hlavy či jiné části těla, občas skončili v kávě či dortu. Do války se zapojili snad všichni. Jako kdyby v nás ten kohout probudil dětskou dušičku. Zábava pokračovala do ranních hodin.

Na závěr mi dovolte zkonstatovat, že je fajn, že lidé dokáží myslet i na ostatní a udělat jim radost. Život lidí v SDH a JSDH přináší zajímavé chvíle, a to nejen pracovní, ale i soukromé.

Je fajn, že tak prima lidi existují!!!



Jana Bohuslavová


-swo-