Ve Švédsku zřizují obce také profesionální hasiče, na letní sezónu berou brigádníky

Ve Švédsku existují, podobně jako i jinde, 2 typy hasičů. První – menší – skupinou jsou hasiči profesionální, kteří absolvovali základní kurz v jednom ze 4 výcvikových center a většinou fungují ve směnném režimu na 24 hodin.

V zimním období, kdy je obecně méně výjezdů, se menší počet hasičů střídá v rámci 8–12hodinových směn. Ženy na výjezdu jsou tu samozřejmostí (cca 2.4 procenta) a na letní období od června do září, kdy nejvíce hoří a je hodně dovolených, jsou nabírání také sezónní hasiči.

Každé větší město, které si platí profesionální hasiče, má své konkrétní požadavky na nové členy a vybavuje je dle svých finančních možností. Obecně jsou technika, stanice i výbava na opravdu špičkové úrovni. 10 let staré výjezdové auto je tu spíše výjimkou.

Zatímco obce jsou ve Švédsku zodpovědné za řešení a likvidování požárů, dopravních nehod a dalších mimořádných událostí, vládní orgány jsou naopak zodpovědné za vyhledávání a záchranu lidí v horách, ve vzduchu a na moři.

Dále řeší hledání pohřešovaných lidí, ochranu životního prostředí a měření radioaktivních látek ve vzduchu.

To vše má na starost nově vzniklá Švédská agentura pro závažné civilní záležitosti (MSB) – Swedish Civil Contingencies Agency. Ta od 1. ledna 2009 převzala a zastřešila práci Švédské agentury záchranných služeb, Švédské agentury pro řešení mimořádných událostí a Švédské národní rady psychologické obrany.

Druhou skupinou jsou hasiči dobrovolní, kteří pokrývají mnoho menších obcí a venkovských oblastí. Ti zpravidla dostávají menší odměnu za pohotovost v místě bydliště a na pracovišti, musí vždy vyjet do 5 minut od vyhlášení poplachu z požární stanice.

Svolávání většinou funguje pomocí pageru Swissphone apod. Dobrovolní hasiči obvykle absolvují místní výcvikový kurz pro začátečníky v rámci svých sborů.

Stanice Jönköping

Velká centrální stanice, která slouží jako opěrná pro celý region, se nachází hned vedle zimního stadionu. I to je jistě důvod, proč na ní najdeme množství hokejové výstroje, kterou si na sebe berou také sloužící příslušníci v zimním období, když chodí na nedaleký led trénovat.

Kromě toho mají zdejší hasiči také k dispozici několik kompletů potápěčské výstroje, ačkoli se zde potápěčská skupina nenachází. Mohou si totiž toto vybavení zdarma zapůjčit pro své soukromé ponory.

V garážích najdeme velké množství většinou moderní techniky a několik speciálních vozů pro hašení lesních požárů, zásahy na nebezpečné látky, zásahy na vodní hladině apod.

Vzhledem k tomu, že tu na směně slouží pouze 11 hasičů, má každý pro sebe více jak 2 automobily. Během naší návštěvy vyjela 1. CAS na signalizaci EPS, která se samozřejmě ukázala jako planá.

V prvním voze jede na výjezd vždy 5 hasičů a zbytek směny si mezi sebe rozdělí ostatní techniku včetně AZ a AP.

Zajímavý tu je prostor na údržbu a opravu hadic. Nová samostatná mycí linka hadici po použití vždy nejprve natlakuje a vyzkouší a poté umyje.

Stanice má dle místní hasičky Rebeky nejvíce výjezdů z celého Švédska, protože je ve městě jediná a i když např. ve Stockholmu, je celkový počet výjezdů vyšší, tak se rozděluje na několik stanic.

Stanice Norrköping

Centrální stanice pro celé město a přilehlý region měla v době naší návštěvy zrovna odjeté obě CAS s potápěčskou skupinou na výcvik pod vodou.

Gunnar, majitel místní české restaurace, nám však zařídil exkurzi i bez hasičů a až venku na dvoře jsme zjistili, že po dobu výcviku sem přijelo do hotovosti družstvo z pobočné stanice Kvillinge.

Ti tak byli připraveni zasáhnout v centru města za své kolegy, kteří byli v té době pod vodou.

Zajímavé je, že na jejich pobočné stanici ale po dobu pohotovosti nikdo jiný nezůstal, takže by případně z centrály vyjeli zasahovat také ve svém domovském rajonu.

Hasičské muzeum Simonstorp

Hasičské muzeum se nachází na okraji města Simonstorp a mapuje ve svých rozsáhlých sbírkách více než 250 let historie vývoje hasičů a záchranné služby ve Švédsku.

V muzeu najdeme hasičská vozidla od roku 1908 až do dnešních dnů, takže při návštěvě můžete vidět jak staré koňmi tažené ruční stříkačky a historické žebříky, tak ještě nedávno používané VEA Volvo a ambulance z 90. let.

Většina vozidel zde vystavených sloužila na stanicích v Norrköpingu a okolí, ale najdeme tu vozy také ze zbytku Švédska a dokonce i ze zahraničí. Zajímavá je replika hasičské stanice z počátku 20. století, kde kromě stájí, denní místnosti a ložnice hasičů najdeme také funkční skluz.

V rohu místnosti je udělaný ukázkový zásah potápěčské skupiny, kam mohou návštěvníci nahlédnout a pro nejmenší je tu samozřejmě hasičský vůz na hraní, který houká a bliká.