Systém dobrovolných hasičů v Turecku skoro neznají, profesionálové fungují i díky podpoře místních měst
V srpnu roku 2017 se mi podařilo navštívit stanici profesionálních hasičů v tureckém městě Alanya. To se nachází na malém jižním poloostrově Turecka lemovaném Středozemním mořem z jihu a mírnou pahorkatinou ze severu, začíná Jiří Havlišta dnešní článek o jeho výpravě.
Jedná se o poměrně turisticky významné místo, které i s okolními periferiemi čítá více než 400.000 obyvatel. Samotné město se rozkládá na ploše přesahující 1500 km2. V období letní sezony pak počet osob v oblasti ještě prudce narůstá všudypřítomnými turisty.
Městem prochází také důležitá silnice spojující východ a západ tureckého jihu. Alanya je vzdálená zhruba 130 km od Antalye – hlavního města tureckého turismu a stejnojmenné provincie.
Celou Alanyi hlídá pouze jediná stanice profesionálních hasičů. Ti zde slouží, obdobně jako v České republice, v třísměnovém 24 hodinovém provozu. Hasiči se však střídají až v 9:00 hodin každého dne.
Na takto velké město, kterým Alanya je, zde najdeme pouze 8 – 10 hasičů včetně sloužícího velitele směny. Profesionální hasiči jsou zaměstnanci státu s významnou podporou místních měst a obcí.
Systém dobrovolných hasičů v této oblasti Turecka nefunguje a prakticky ho ani neznají. V případě větší události povolávají kolegy z okolních stanic menších měst, kteří však slouží výhradně v osazení 1+1.
Z těchto menších stanic, které jsou rozprostřeny v městech a městečkách po celém pobřeží jižního Turecka, si pak hasiči jezdí na vzájemnou výpomoc i na vzdálenosti dosahujících 50 – 70 km.
Pokud je zásah rozsáhlý, či déle trvající, pak je běžný způsob povolávání kolegů z volna. V případě přírodních katastrof a mimořádných událostí tureckým hasičů vyráží na pomoc výhradně armáda.
Turečtí hasiči jsou všeobecně velmi ochotní a vstřícní v případě zájmu o jejich práci i kulturu. To odráží ostatně všeobecnou tureckou povahu. Pokud si člověk získá jejich důvěru, stávají se velmi pohostinnými a otevřenými lidmi.
Při návštěvě stanice se mi dostalo velmi milého přijetí, mohl jsem se seznámit s veškerým vybavením i zázemím stanice a byl pozván i k obědu se sloužící směnou. Obdobný přístup hasičů ke kolegům z jiných zemí ostatně panuje i v dalších zemích s převahou muslimského vyznání. Místní hasiči mají moderní stanici s perfektním zázemím.
Stanice byla otevřena teprve v roce 2012 a byla vystavěna jako zcela nová. Tomu odpovídá i veškeré zázemí v podobě klimatizovaných místností včetně ložnic a velkých šaten.
Ačkoli je budova poměrně malá s pouhými třemi nadzemními podlažími, je vybavena také výtahem. Nechybí zde posilovna, moderní kuchyň v nerezovém provedení, společenská místnost, sklady technických prostředků, školící místnost a kanceláře pro denní směnu čítající jen 3 úředníky včetně velitele stanice.
Celé vedení místních profesionálních hasičů však sídlí v hlavním městě zdejší provincie, v Antalyi. Tam je také soustředěno provinční operační středisko hasičů, policie a záchranné služby. Celé Turecko postupně přechází na jednotné číslo tísňového volání 112, které nahrazuje národní číslo hasičů 110.
Každý nově nastupivší hasič absolvuje odborný nástupní výcvik. Postupy se však v jednotlivých oblastech Turecka mírně liší. Existuje několik školicích středisek, ovšem s ohledem na mnohdy nedostatečné početní stavy jsou noví hasiči často zaškolováni přímo na svých stanicích a do školicích středisek jezdí spíše jen na ověření znalostí.
Situace se zásahovými vozidly, či strojními a technickými prostředky, je však ve srovnání s novou a moderní stanicí značně horší. Nikoli co do kvantity nýbrž do kvality. Ani v plném početním stavu nejsou hasiči schopni ovládat všechnu mobilní požární techniku, kterou na stanici disponují.
Základní výjezdovou techniku tvoří prvovýjezdová CAS 20 na podvozku Mercedes Benz Atego, s objemem 4000 litrů vody a 400 litry pěnidla a AZ 37 Magirus s podvozkem Iveco Eurofire.
CAS 20 je vybavena podobně jako v našich podmínkách prvovýjezdových vozidel základní výbavou pro řešení požárů, dopravních nehod a technických zásahů.
Vozidlo je vybaveno například starší sadou hydraulického vyprošťovacího zařízení Holmatro, dýchací technikou Dräger, přetlakovými obleky Dräger, motorovými pilami Husqvarna a další výbavou.
Veškerá ostatní dislokovaná technika je pouze v podobě CAS, většinou ve velkoobjemovém provedení, avšak zcela bez technického vybavení či jiného vybavení, v některých případech však v kombinaci s výškovou technikou v podobě AZ.
V našich končinách velmi neobvyklé, avšak s ohledem na nedostatečné množství zasahujících poměrně praktické. Pro řešení technických událostí, či dopravních nehod je však hasičům k dispozici pouze jediná CAS v technickém provedení.
Stanice ještě disponuje jedním dodávkovým automobilem a terénním speciálem určeným pro dojezd v nepřístupných horských oblastech. Hasiči používají klasické třívrstvé zásahové oděvy avšak různých značek od světových výrobců.
Uniformita zde zatím příliš nepanuje ani v barevném provedení zásahových přileb Gallet.
Klasické garážové stání je zajištěno pouze pro prvovýjezdovou CAS 20 a AZ 37. Všechna ostatní technika je situována ve venkovním prostředí chráněna jen přístřeškem.
Vzhledem k velmi příznivým klimatickým podmínkám s minimem srážek v průběhu celého roku je tento přístřešek určen spíše jen k ochraně techniky před přímým slunečním zářením.
Hasiči v Alanyi řeší každoročně v průměru zhruba 600 výjezdů, které tvoří především požáry a vážné dopravní nehody. Hasiči zde nejsou zvyklí vyjíždět k drobným technickým pomocem, či lehkým nehodám. Tyto události řeší hlavně policie a speciální odborné služby měst.
