„Fajci“ v sutinách

Příslušníci HZS JMK, zařazení do speciálního týmu pro vyhledávání a záchranu v sutinách, absolvovali ve dnech 26. – 29. 4. 2009 v rámci každoročního vícedenního soustředění praktickou odbornou přípravu v terénu. Za cvičnou lokalitu byl s laskavým svolením vlastníka vybrán areál bývalých železáren v Ostravě – Dolních Vítkovicích.

Jednotlivé cvičné sektory byly připraveny zkušenými veliteli z řad příslušníků HZS MSK, kteří se problematikou záchrany ze sutin intenzivně zabývají. Tomu odpovídala i kvalita přípravy simulovaných situací, které kladly značné fyzické i technické nároky na cvičící tým.

Oficiálně byla akce zahájena v neděli 26. 4. ve 13.00 hodin srazem účastníků na centrální požární stanici ÚO Brno HZS JMK v Lidické ulici. Po krátké poradě s rozdělením úkolů byla připravena určená technika, naloženy potřebné věcné prostředky a zhruba za dvě hodiny se konvoj pěti vozidel vydal na cestu. Kolem 18. hodiny dorazil na centrálu v Ostravě – Zábřehu, kde převzal podrobnější instrukce. Odtud se vydal na místo nasazení do Dolních Vítkovic. Prvním úkolem bylo vybudování tábora. K ubytování sloužily tři velkokapacitní nafukovací stany, k dispozici byl kontejner nouzového přežití s kuchyňkou a sociálním zařízením.

Kolem 22. hodiny se tým odebral do prvního cvičného sektoru, kterým byla 25 m vysoká tovární budova. Prvním úkolem byla záchrana osoby, nabodnuté na ocelovou konstrukci poškozeného kolmého žebříku, vedoucího po plášti na střechu objektu. Záchranáři vystoupili k místu nehody, opatrně odřezali ocelový profil, vězící v ráně a postiženého, jímž byl živý figurant, v nosítkách snesli na zem. K dalším zraněným bylo nutno proniknout průrazem ze střechy a následným pětadvacetimetrovým slaněním, zde je ošetřit, vytáhnout zpět na střechu a po vnějším plášti spustit na úroveň terénu. Práce probíhaly při osvětlení čelovými svítilnami za poměrně silného větru a na značně exponovaném místě, což zvyšovalo psychickou zátěž a kladlo vysoké nároky na koncentraci. Při těchto činnostech se potvrdila správnost strategie, vyžadující od každého člena speciální záchranné jednotky lezeckou kvalifikaci. Po splnění všech úkolů se tým kolem čtvrté hodiny ranní vrátil na základnu ke krátkému odpočinku.

Následoval budíček v 7.00, snídaně a přesun na další pracoviště. Tentokrát se jednalo o několikapodlažní budovu, která byla na několika stranách značně poškozena. Bylo nutno zajišťovat nestabilní konstrukce proti sesuvu, vytvářet náhradní přístupy průrazy stěn a stropů, budova měla i protiletecký kryt v 1. PP, za jehož uzamčenými pancéřovými dveřmi byly rovněž uvězněny osoby. Při jejich záchraně se velmi osvědčila přenosná souprava na řezání plamenem a exotermický řezák, známý pod označením CALDO. K „bonbónkům" tohoto bodu programu patřil transport osoby mimořádného vzrůstu (2,66 m, jednalo se patrně o nejvyššího obyvatele planety) ze střechy úzkým oknem do budovy a odtud přes průraz v podlaze ven..

Drobným „zpestřením" ze strany realizátorů a zároveň testem frustrační tolerance týmu byl samotný závěr dne, kdy při závěrečném průzkumu jeho členové podlehli euforii z blížícího se konce, ztratili ostražitost a vstoupili do míst, označených výstražnou cedulí s nápisem „No entry – low O₂concentration", přestože v předchozím průběhu zásahu označený prostor zkoumali v dýchací technice. Vedoucí sektoru je prohlásil za mrtvé a týmu uložil jejich vyproštění s použitím odpovídající ochrany. Navzdory značné únavě a faktu, že většina věcných prostředků již byla sbalena, prokázali „pozůstalí" týmového ducha a pro své nebohé kamarády se vydali s nosítky a dýchacími přístroji. V tomto okamžiku projevili realizátoři cvičení zbytky humanity a úkol ukončili.

Třetí výcvikový den začal paralelním plněním dvou disciplín. První byl transport těžkého železobetonového bloku a vyproštění osoby, která jím byla zavalena. Na druhém pracovišti byl naaranžován vrak osobního automobilu, na kterém ležel železobetonový panel. Úkolem bylo vozidlo i břemeno bezpečně stabilizovat a vyprostit osádku, uvězněnou v kabině.

Posledním zadáním byla záchrana stavebního dělníka, zavaleného sesunutou zeminou v nezajištěném výkopu, což byl na závěr vcelku rutinní úkol, zaměřený na procvičení techniky pažení.

V závěru třetího dne proběhlo společné vyhodnocení zaměstnání a po zaslouženém nočním odpočinku následovalo ráno bourání tábora, naložení materiálu a odjezd zpět na centrální stanici v Brně.

Akce byla pro všechny zúčastněné velkým přínosem především v tom, že ukázala nezbytnost týmové práce, odhalila silné stránky týmu i činnosti, na nichž bude v budoucnu třeba tvrdě pracovat. V návaznosti na předchozí podobné výcviky napomohla stabilizaci kolektivu, předurčeného pro podobné typy zásahů a dalšímu zlepšení kooperačních schopností jeho jednotlivých členů. Nejenom jim, ale i organizátorům z řad ostravských hasičů patří dík za jejich mimořádné úsilí, kterým zajistili zdar povedené a v mnoha ohledech užitečné akce.

Milan Ňorek, HZS JMK
foto: Stanislav Kostka, HZS MSK a Libor Gros, HZS JMK

-swo-