Výsledky fotosoutěže „Hasiči před i za objektivem“ 2009

Vážení fotografující i nefotografující hasiči, rád bych vás jménem „Fotografického hasičského klubu“ seznámil s výsledky fotosoutěže „Hasiči před i za objektivem“. Dříve než tak učiním, dovolte mi několik řádků k průběhu této ojedinělé celorepublikové fotografické soutěže a k jejímu jistě zajímavému vyhodnocení dnes už tradičním porotcem panem Jindřichem Štreitem, kterého asi dnes už není nutno představovat.

V letošním ročníku se tak trošku „lámal chléb“, jelikož jsme se v loni s některými bruntálskými hasiči – fotografy domluvili, že tentokrát soutěžit nebudeme, ať vidíme, zda-li je fotosoutěž „životaschopná“ i sama o sobě, tedy bez našeho přispění. Musím říci, že jsme byli díky tomuto našemu rozhodnutí do posledního okamžiku (termínu uzávěrky), jako na trní, jelikož mnoho letošních soutěžících otálelo se zasláním svých prací a zřejmě z taktických důvodů J jejich fotografie přišly až těsně před uzávěrkou fotosoutěže.

Nakonec se nám ale sešla velmi slušná hromádka tlustých obálek skrývajících střípky našeho „hasičského světa“. Přibližně stovka snímků dokumentujících hasičské zásahy, výcviky, ale i život na hasičských stanicích nás velmi potěšila, takže bychom rádi hned v úvodu článku poděkovali všem letošním účastníkům fotosoutěže za jejich milou a v případech některých fotografů také neutuchající přízeň.

…takže teď už jen rychle domluvit termín návštěvy u našeho porotce pana Štreita a vyrazit za ním na Sovinec. Ukázalo se, že mistr si nás hasiče nejspíše oblíbil, jelikož termín pro hasiče se v jeho velmi přeplněném diáři našel velmi rychle. Už za 12 dní po uzávěrce soutěže tedy bereme všechny obálky s pracemi jednotlivých autorů a vyrážíme za ním na tradiční jarní návštěvu. Cestou živě diskutujeme s kolegy o tom, zda se budou letošní fotografie panu Štreitovi líbit, tak jako např. v loni, kdy po zhlédnutí všech snímků prohlásil: „Ti hasiči jsou rok od roku stále lepší a lepší…“

Za okny červené služební Fabie se míhalo barevné a velmi inspirativní jaro a tak se stalo, že se naše diskuze nakonec točila kolem focení prakticky po celou naši cestu. A jak už to tak bývá, takovéto příjemné okamžiky s přáteli utečou zpravidla velmi rychle a my už projíždíme alejí čerstvě olistěných ořešáků, za níž se nám otevírá nádherný výhled na hrad Sovinec pod námi.

U dveří domu Štreitových jsme zazvonili právě v okamžiku, kdy se ve věži sovineckého kostela ozval hlas ušlechtilé slitiny. „Jsme přesní,“ řekli jsme si a už se před námi otevírají starobylé dveře a následuje srdečné mistrovo uvítání.

„Včera jsme vás tady potřebovali,“ povídá nám pan Štreit a vede nás setmělou předsíní, předsíní kudy už prošlo jistě mnoho významných fotografů, ale i muzikantů, jelikož paní Štreitová není pouze vynikající hostitelkou, ale rovněž také vynikající pedagožkou lidové školy umění v blízkém Rýmařově. Než dojdeme do prostorného obývacího pokoje, už známe celý příběh o včerejší průtrži mračen, která včera nečekaně narušila jinak klidnou atmosféru jarního Sovince a místních obyvatel.

Od tohoto okamžiku už je vše v rukou světoznámého fotografa pana Štreita. Martin postupně rozkládá kategorii za kategorií před mistrem, a přestože letos nemáme svá „želízka v ohni“, stejně jsme napjati – snad za nepřítomné soutěžící. Kdo se dostane do užšího výběru? Komu letos budeme blahopřát k jeho umístění? Tak jako je tomu každý rok, mistr se opět mlčky probírá jednotlivými snímky a podle nám neznámého klíče a se soustředěným výrazem ve tváři je skládá tu zleva doprava, tu zprava doleva? Minuty v tichu ubíhají, jen skrze otevřené okno k nám doléhá hlas pěnice černohlavé odněkud ze dna hradního příkopu?

„Dáte si čaj?“ přeruší nečekaně hlas paní Agnes napjaté ticho. Naše očekávání z nás na okamžik opadá a my se malinko neochotně přesouváme do dobových křesel kolem kulatého stolu, přičemž tak pana Štreita necháváme jeho „porotcování“. Zatím co si povídáme jen tak o životě a hlavně o muzice, za našimi zády už postupně krystalizují dvě hromádky fotografií z každé kategorie.

Kolega Láďa pak vytahuje vlastnoručně nakládaný sýr a vonící utopence, se slovy: „Hasiči se tentokrát starají o pohoštění“, což rozptýlí i vážnou tvář mistrovu a přisedá k nám ke stolu. Řeč se automaticky stáčí zpět k fotografii… Mistrovi však není souzeno v klidu posedět a hned několik telefonátů a návštěva fotografických fanynek, které si přišly pro autogram, ho vytrhávají z našeho živě diskutujícího kruhu.

Také my po krátké chvíli vstáváme od stolu a obestupujeme nyní už vytřízené fotografie. „Tak co na to říkáte?“ ptá se pan Štreit. Tohoto si opravdu vážíme. Každý rok se nás právě takto zeptá, přestože, co by člověk, který přednáší na mnoha fotografických institucích, jistě nemá potíž s určením těch nejlepších snímků. Každoročně ale zajímá také na náš laický názor. Největší diskuze se letos tradičně nevedla kolem vítězných fotografií jednotlivých kategorií, které byly opět „silné“ a co se týče umístění, tudíž i jasné.

Řeč byla spíše o druhých a třetích místech, případně o čestných uznáních, kde mistra nejvíce zajímalo, jak je obtížné pořízení některých hodnocených snímků s ohledem na prostředí jejich vzniku atd., aby mohl jejich umístění případně ještě změnit. Musím říci, že právě na tento okamžik se každoročně těším nejvíce, jelikož právě během tohoto povídání se fotografující člověk dozvídá, co všechno vlastně přispívá k tomu, aby se fotografie stala pro diváka zajímavou a v některých případech snad dokonce „uměleckou“.

Na výsledném pořadí se nakonec všichni přítomní shodují, a to včetně paní Agnes, která už za ta léta manželského soužití s panem Štreitem viděla stovky autorských výstav, fotografických publikací a jiných fotografických prací.

No a jak že to letos vlastně dopadlo? Ještě nepospíchejte. Budeme vás ještě trochu napínat:-). Nejdříve bychom rádi poděkovali těm, bez jejichž přízně by se naše fotografická soutěž nemohla uskutečnit. Děkujeme tedy v první řadě České asociaci hasičských důstojníků za dlouhodobou podporu tohoto projektu včetně finncování už druhého kalendáře sestaveného z vítězných prací.

Je nutno připomenout, že právě díky podpoře asociace se také civilní obyvatelstvo může prostřednictvím soutěžních fotografií seznámit s náročnou prací hasičů a s mnohdy velmi drsným prostředím zásahů, což bezesporu přispívá k prestiži záchranářské profese a současně působí rovněž jako prevence vzniku mimořádných událostí.

Velmi pěkně děkujeme panu Štreitovi za nezvykle zodpovědný přístup k hodnocení soutěžních fotografií. Děkujeme Ondrovi a Mirkovi za to, že každoročně nezištně po nocích scanují výsledné práce a uveřejňují je na partnerském webu soutěže www.hasik.cz a rovněž děkujeme redakci hasičského informačního serveru www.pozary.cz za letošní skvělou reklamu.

No a jelikož už víte, jak a v jaké příjemné atmosféře, o kterou jsme se s vámi chtěli prostřednictvím článku podělit, probíhá vyhodnocení naší fotosoutěže, kdo vše se na projektu podílí a proč projekt vlastně projekt vznikl, můžeme se vrhnout na očekávané výsledky. Takže tady jsou:

V kategorii „Požáry“ se umístili na hodnocených místech: