Historie a současnost EMS v New Yorku – I.díl

EMS funguje v rámci FDNY od roku 1996 a všichni záchranáři berou sloučení obou organizací velmi úkorně. Mají pocit, že zatímco oni tráví život v autech a v temných uličkách Bronxu několikrát za směnu riskují zdraví a životy, hasiči s nepoměrně menším počtem zásahů a větším komfortem, sklízejí veškerou slávu a popularitu.

New York (NY) je největší aglomerace ve Spojených státech. Na relativně malé ploše 320 čtverečních mil žije oficiálně kolem 8 milionů obyvatel, reálný počet odhadují záchranáři na 12 milionů lidí.

Záchrannou službu (EMS) v NY organizuje Hasičský sbor (Fire Department New York, FDNY), který také poskytuje do systému „911“ nejvíc posádek. EMS funguje v rámci FDNY od roku 1996 a všichni záchranáři, s nimiž jsem měl možnost hovořit, berou sloučení obou organizací velmi úkorně. Mají pocit, že zatímco oni tráví život v autech, a v temných uličkách Bronxu několikrát za směnu riskují zdraví a životy, hasiči, s nepoměrně menším počtem zásahů a větším komfortem, sklízejí veškerou slávu a popularitu. Sloučení vidí jako jednoznačně politický krok, jehož hlavním cílem bylo jednak obhájit velikost hasičského sboru i při strmě klesajícím počtu požárů a zásahů celkem (nyní vyjíždění hasiči v průměru denně asi ke 150 požárům, ale 400 zdravotnických zásahů na 200 posádek ve službě), a jednak doplnit „stav“ hasičů o ostře sledované skupiny, jako jsou afroameričané a další menšiny, ženy atd. tak, aby FDNY splňoval „politické požadavky“ na veřejnou organizaci (např. žen bylo před sloučením obou organizací mezi asi 11.000 tisíci hasičů pouze 23, stejně nepatrný byl i počet příslušníků menšin, což se stávalo politicky neprůchodné).

Z hlediska funkčnosti je EMS zcela samostatnou součástí FDNY s vlastním rozpočtem. Záchranáři se nijak nestřídají, pracují buď jako hasiči, nebo pro EMS. Nicméně v každé posádce hasičů je nejméně jeden člen se zdravotnickou kvalifikací zaměřenou na základní, život zachraňující výkony včetně defibrilace pomocí AED (automatizovaných externích defibrilátorů), protože k život ohrožujícím stavům vyjíždějí pravidelně i hasiči.

FDNY resp. jeho EMS oddělení zajišťuje řízení služby, provoz dispečinku a provozuje rovněž většinu ambulancí ve službě (průměrně je v denní směně k dispozici asi 325 vozidel FDNY a asi 200 sanit poskytovaných do systému jinými subjekty, zejména nemocnicemi, ale i jinými organizacemi).

V průměru vyjíždějí vozy EMS v cca 3.500 případům denně, ale jen něco víc než polovina končí převozem pacienta do nemocnice. V ostatních případech buď není pacient vůbec nalezen, nebo odmítne převoz do nemocnice.

Pokud chce jakákoliv organizace provozovat vozidlo záchranné služby zařazené do systému „911“, musí splňovat podmínky stanovené Regionálním výborem pro dohled nad EMS (Regional Emergency Medical Advisory Committee of N.Y.). Tyto podmínky se týkají jak technického a personálního obsazení vozidel, tak akceptace a dodržování protokolů. Pokud je zjištěno jakékoliv „provinění“ proti požadavkům Výboru, má FDNY právo s daným subjektem okamžitě přerušit spolupráci.

Finanční zdroje FDNY jsou jednak pojišťovny, ale převážná část přílivu financí tvoří dotace města resp. dary sponzorů a nadací. Řada nemocnic a nadací poskytuje své ambulance do systému zejména proto, že je to pro ně účinná reklama. Tyto organizace nedostávají od města žádné příspěvky na svoji činnost, ale zase si mohou účtovat pojišťovnám (nebo pacientům) částky podle svých nákladů. To vede k určitému napětí, protože může jít i o rozdíly v řádech stovek dolarů vůči ambulancím FDNY.

Jednotlivá vozidla musí vybavením splňovat stanovené minimum, ale některé menší organizace disponují i řadou pomůcek a léků, které FDNY nepoužívá: u menších organizací, provozujících často jen několik sanit, převažuje otázka prestiže, u FDNY s několika stovkami vozů pochopitelně dominuje ekonomická otázka – nemohou si dovolit nakupovat léky a vybavení bez prokázaného vlivu na přežívání pacientů (typickým příkladem je v poslední době populární Amiodarone).

Posádku tvoří zpravidla dva „paramedici“. Termín „paramedik“ je zde používán promiskuitně jednak pro obecné označení člena výjezdové posádky, ale i pro vyšší kvalifikaci záchranáře (zpravidla smí provádět některé invazivní výkony – viz dále). Podobně je to s označením „EMT“ neboli „Emergency Medical Technician“. EMT obecně naopak znamená nižší kvalifikaci ve srovnání s paramedikem, ale v některých systémech jsou „ti nižší“ označování jako EMT-B (basic), zatímco „ti vyšší“ jako EMT-A („advanced“).



Běžně je jedním z členů posádky žena. Podle kvalifikace „paramediků“ resp. EMT mají jednotlivé vozy statut buď „BLS“ (Basic Life Support ) nebo „ALS“ (Advanced Life Support). Posádky BLS mohou provádět pouze základní život zachraňující úkony a jednoduchá ošetření, posádky BLS jsou oprávněny i k některým invazivním zákrokům (žilní linka, intubace, podání některých medikamentů atd.). Provedení některých závažnějších výkonů a podání většiny léků je přitom podmíněno souhlasem „medical control“ – lékaře sloužícího ve speciálním oddělení operačního střediska a schvalujícího jednotlivé případy.

Posádky mají sice své stálé základny, ale ty zpravidla slouží jen pro vystřídání a případně pro ohřátí jídla. Celou pracovní dobu (8 hodin bez oficiální přestávka) tráví posádky ve voze na místě podle pokynů dispečinku (který si tak udržuje taktické rozložení volných kapacit po městě). Samozřejmě je během služby čas zajít si do fast-foodu na „něco menšího“, nicméně vždy na místě schváleném dispečinkem.

Během osmihodinové služby absolvují posádky BLS v průměru asi 5–6 výjezdů a posádky ALS asi 3–4 výjezdy. Při výjezdech se používají výstražná znamení jenom pro některé případy – tam, kde jde o případ vyšší priority. Jízdy s „VRZem“ se záchranky (ve Státech všeobecně) snaží co nejvíce omezit, protože jsou relativně velmi rizikové jak pro posádku, tak zejména pro okolí. Hlavním důvodem jsou samozřejmě peníze: při nehodách sanitek je prakticky vždy vina na straně záchranky a jakékoliv poškození „cizí osoby“ znamená dlouhý a nákladný soudní proces a obrovské další náklady pro organizaci. Rozdíl mezi dojezdovou dobou za použití „VRZu“ a bez něj je navíc překvapivě malý, zpravidla v řádech několika desítek sekund.

Na každé základně (která je zázemím třeba i pro 10 posádek) sídlí „Lieutenant“ – něco jako staniční sestra, garážmistr a administrativní síla v jedné osobě. Vydává posádkám materiál, vede administrativu a zajišťuje po všech stránkách chod základny. V každé ze 6 oblastí, do kterých má záchranka NY rozdělený, navíc působí několik supervizorů, kteří objíždějí „případy“ v terénu, nemocnice i základny a posádky na jedné straně kontrolují, a na druhé jsou jim „k ruce“ pro řešení jakýchkoliv problémů. Oblasti mají také své lékařské ředitele (některé oblasti jsou spojené a mají jednoho dohromady). Ti odpovídají za kvalitu péče a navíc se střídají ve 24hodinových službách v ústředí, odkud vyjíždějí v případě velkých nehod, zdravotně závažných průmyslových a ekologických havárií a hromadných neštěstí nad 20 postižených.

Záchranka sdílí s hasiči také výcvikové středisko umístěné na jednom z ostrovů v East River. Zde je k dispozici rozsáhlý areál s učebnami, ale i budovami pro výcvik záchranářských prací, transportu pacientů, vyprošťování atd. Personálu má záchranka v postatě dost, občasné potíže vznikají v době periodických přezkoušení, kdy někteří neuspějí a nemohou nadále vykonávat práci záchranáře. Každý paramedik je musí toto přezkoušení absolvovat 1× za 3 roky. Platy paramediků se pohybují od 29.000 (začínající EMT-B) po 65.000 (zkušený paramedik) USD ročně + (plat lékaře Emergency dept. je v průměru asi 170.000 USD ročně).

Pokračování článku, mimo jiné o tom, jak systém EMS v New Yorku funguje vám přineseme v sobotu 6. 6. 2009

Převzato se souhlasem z webu www.zachrannasluzba.cz

Text a foto: MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

-kaw-