Nehody a katastrofy jaderných elektráren – II.díl – Jaslovské Bohunice a další

První československá jaderná elektrárna s reaktorem typu K-153 fungovala právě pět let. 22. února 1977 se vyměňovalo palivo (u tohoto typu reaktoru se palivo proměňovalo průběžně – dva články denně bez přerušení provozu).

Toho dne chtěl personál vyměnit články rychle, aby zabránil samovolnému odstavení reaktoru. Spěch ale vedl k chybě – do reaktoru byl zaveden článek ucpaný tzv. silikagelem.

Silikagel zabraňoval zvlhnutí palivového článku při jeho skladování a měl být před zavedením odstraněn. Tímto ucpaným článkem nemohl protékat chladící plyn téměř nechlazené palivo se tedy začalo tavit.

Vysoká teplota způsobila poškození nádoby s tlakovou vodou, ta se dostala do primárního okruhu a způsobila rychlou erozi povlaků palivových článků a tím i uvolnění radioaktivních látek.

Po zamoření primárního okruhu se radioaktivita dostala i do sekundárního okruhu přes netěsná místa na parogenerátorech. Celou situaci se ale podařilo rychle zvládnout a tak nedošlo k žádnému úniku radioaktivity do okolí.

Poškozena byla čtvrtina palivových článků, ozářena nebyla obsluha ani obyvatelstvo. Vzhledem k velkým následkům na zařízení elektrárny byla nehoda zařazena do kategorie 4. Provoz již nebyl obnoven, místo tohoto reaktoru byl postaven ruský reaktor typu VVER.

Nehoda ve Winscale

Windscale byl grafitový rektor ve Velké Británii sloužící výhradně k produkci plutonia pro vojenské účely. Ráno 8. října 1957 však došlo vinou nepozornosti obsluhy k přehřátí několika palivových článků v aktivní zóně.

Následovalo vznícení jejich povlaků z hořčíkové slitiny a vzniklý požár byl uhašen až za čtyři dny. Oheň mezitím zničil 8% paliva v reaktoru a uvolněné radioaktivní látky se rozptýlily přes komín nad Anglii, Wales a severní Evropu.

Havárie se obešla bez zranění. Na území 520 km2 v okolí elektrárny byl vyhlášen zákaz spotřeby mléka, ten byl odvolán po 44 dnech. Událost byla kvalifikována jako třída 5. Provoz reaktoru již nebyl obnoven.

Překvapivě však ve své době nevzbudila prakticky žádnou pozornost, přestože její dopad na obyvatele byl oproti nehodě v Three Mile Island mnohem větší.

Three Mile Island

Blok Three Mile Island 2 s tlakovodním reaktorem o tepelném výkonu 2772 MW (elektrický 880 MW) byl právě jeden rok v provozu. 28. března 1979 ráno vypadla dodávka vody do jednoho ze dvou parogenerátorů elektrárny.

Reaktor byl havarijně odstaven, příčinou zaseklého ventilu, který reguluje tlak v tomto okruhu, ale začal pomalý únik chladící vody z primárního chladícího okruhu, který nebyl včas odhalen.

Následkem toho došlo ke značné ztrátě chladicí vody a následkem toho k rozsáhlému tavení aktivní zóny. Zvládnutí celé situace trvalo celý týden, v horní části reaktoru se totiž vytvořila bublina obsahující vodík a ta bránila dochlazování aktivní zóny.

Únik radioaktivity mimo elektrárnu byl velice nízký a nevyžadoval žádná zvláštní opatření. Přesto však byla nehoda zařazena do třídy 5, vzhledem k silnému poškození elektrárny a vysokému zamoření aktivní zóny. Reaktor byl natrvalo vyřazen z provozu.

Účinek na veřejnost byl ale mnohem větší než v případě Windscale. Americká média totiž o nehodě obšírně informovala a pozorně sledovala i vyšetřování nehody.

Jeho výsledky naznačily, že hlavním důvodem nehody byl vadný ventil a také chybné zhodnocení celé situace osazenstvem elektrárny.

Bezpečnostní limity byly mnohonásobně zvýšeny a na bezpečnost začal být kladen bezprecedentní důraz. V Sovětském bloku ale byla situace jiná…