Středa 20. listopadu 2024, slouží směna A. Jak poznáte hasiče v prchajícím davu? Jde opačným směrem.

1999: Při požáru pražské tržnice se jeden z hasičů propadl do ohnivého pekla, kolegové ho zachránili

Koncem 90. let se v celé naší republice množily tržnice a tržiště s obchodníky – převážně východními – a narůstaly i problémy v oblasti požární ochrany. Například utlumení výroby v Masokombinátu Písnice umožnilo pronájem jeho prostor obchodním zájemcům – výsledkem byly tři tržnice místo jatek a pomocných provozů.

Jedna z těchto tržnic vznikla propojením jednopodlažních budov garáží a dílen ocelovou konstrukcí se střechou z trapézového plechu s prosklenými světlíky. Vznikl tak nakonec objekt o rozměrech 132,5 × 73,2 metrů, tedy o ploše 9.710 m2 (jako Veletržní palác, ale jednopodlažní).

Orgány represe a prevence HZS hl.m.Prahy se dne 19. srpna 1999 účastnily taktického cvičení na objekty v areálu Masospol a. s. Písnice. K negativním zjištěním patřilo kromě neprůjezdnosti areálu rozděleného na dílčí pozemky také to, že uvnitř haly byla vysoká koncentrace hořlavých materiálů, především na bázi textilií převážně z umělých hmot.

„V současném stavu není možný zásah pro špatnou průjezdnost a nemožnost zásobovat jednotky požární vodou. Došlo by k zasažení a k destrukci celého objektu a pravděpodobně i k přenosu požáru na další objekty areálu. Nedají se odhadnout ztráty na životech,“ uvedl ke cvičení zástupce velitele směny „A“ HZS hl. m. Prahy

A byla to slova téměř prorocká.

EPS a následný průzkum haly

V sobotu dne 20. listopadu 1999 se na vrátnici tržnice ve 22:38 hodin ozval signál EPS „porucha“. Hlídka bezpečnostní agentury prohlédla nejen místo signálu, ale prošla i celou halu a nepozorovala nic, co by nasvědčovalo požáru.

Poté, co byl vchod do haly opět zabezpečen, slyšeli hlídači z haly údajně tlumený výbuch a při následující prohlídce zjistili plamenné hoření v jedné z kójí. Použili práškový hasicí přístroj, jeho náplň vystříkali mezerou vedle dveří do kóje, avšak plamenné hoření se již rozšířilo otvory v drátěném pletivu do sousedních kójí a zasahujícím nezbylo, než si chránit život únikem.

Příjezd jednotek a problémy s obchodníky

Po příjezdu prvních tří jednotek na místo ve 23:17 – 23:24 hodin bylo průzkumem zjištěno, že plamenným hořením je zjevně zasažena nejméně 1/3 objektu a zhruba v polovině je již část střechy propadlá. První jednotky byly z Krče (velitel zásahu byl npor. Stanislav Jirkal), Chodova a Centrály.

Byly zřízeny 4 bojové úseky s hlavním úkolem zamezit šíření požáru. To bylo sice zajišťováno kyvadlovou dopravou vody, avšak během půl hodiny se na místo sjely desítky obchodníků, kteří jednak zatarasovali příjezdové trasy svými vozidly, jednak překáželi hasičům v zásahu. Vnikali do prostor v té době ještě nezasažených plameny a snažili se odtamtud zachránit své zboží.

Ke stabilizaci došlo až v 00:59 hodin (!) po zásahu policejní pořádkové jednotky.

1. bojový úsek

Byl zřízen na severní straně objektu o šířce 73 metry a pod velením npor. Romana Pazdery tu zasahovala dvě družstva stanice č. 6 – Krč a od 03:23 hodin bylo 2. krčské družstvo vystřídáno jednotkou České televize.

Nasazeny byly 3 C proudy na vodu; rozbrušovacím agregátem a páčidly byly rozebírány stěny a bylo nutno chladit také ocelové kontejnery přiléhající z východní strany. Zasahující hasiči se museli stáhnout z vnitřních prostor, odkud mj. vynesli propan-butanové lahve.

V 04:40 hodin bylo místo předáno posilové jednotce stanice č. 3 – Holešovice.

2. bojový úsek a záchrana kamaráda

Byl zřízen po celé podélné východní straně, kde byly před budovou nastavěny velkoobjemové kontejnery – dva z nich stály na uzávěrech podzemních hydrantů. Velitelem byl kpt. Viktor Blažek a měl k dispozici 2 družstva stanice č. 1 – Sokolská a na místě již zasahující družstvo stanice č. 4 – Chodov.

I tato jednotka zprvu zasahovala uvnitř objektu, ale protože střední část střechy objektu již byla deformovaná a docházelo k destrukci nosníků, bylo nutné s ohledem na ochranu životů zasahujících hasičů stanoviště vyklidit, přestože bylo nasazeno celkem 8 útočných C proudů na vodu.

Při zásahu zvenčí pak došlo k situaci, kdy při přípravě k útoku na střechu museli hasiči zachraňovat kamaráda.

Na východní straně budovy byly postaveny skladové, asi 2,5 metru vysoké kontejnery a z nich byl možný přístup přes nízkou zídku na střechu. Družstvo z centrální stanice dostalo za úkol pokusit se o zamezení průniku plamenů do konstrukce střechy. Čtyřčlenná skupina se na okraji střechy připravovala k útoku, hasiči již měli nasazeny dýchací přístroje, byl natažen útočný proud a v momentu, kdy se hasiči chystali zajistit, se to stalo…

Část konstrukce o rozměrech cca 20 × 10 metrů se ve svém středu kolem proskleného světlíku propadla a okraje se hroutily. Třem hasičům se povedlo zachytit na okraji zídky nad střechou a převrátit se přes ní na kontejner, zatímco čtvrtý – Jiří Čmakal – se propadl do ohnivé propasti. Zatím to odnesla jen žebra jednoho z nich.

Jakmile však viděli, že Jirka chybí, vrátili se zpět, jeden se chopil proudu a snažil se vodou odclonit kouř a plameny, druzí dva se nahnuli do plamenů a pátrali vlastníma rukama po kamarádovi. Za chvilku se jim podařilo nahmátnout jednu ruku, pak druhou, ale Jirkovy rukavice jim vyklouzly.

Ještě, že byl na dýchacím přístrojí kevlarový popruh – vydržel nejen žár plamenů, ale i tíhu těla, protože za něj chlapci Jiřího z ohně vytáhli. Dramatický moment nastal ještě ve chvíli, kdy ho měli přetáhnout přes zídku, ale to už tam bylo víc rukou a za pár vteřin byl kamarád zachráněn a mohl být předán do rukou lékařů.

Tento boj trval něco přes minutu a hasiči poznali doslova na vlastní kůži co to je, když se řekne „dát ruku do ohně“ a naplnili tak své poslání záchranáře. Byli to hasiči Libor Slatava a Karel Voborník.

Je třeba se zmínit i o tom, že Jiří Čmakal byl několik týdnů v kritickém stavu, ale nakonec dopadlo vše dobře a za necelý rok opět sloužil ve směně.

3. bojový úsek

Třetí úsek obsadila pod velením npor. Stanislava Černého družstva stanice č. 1 (3. družstvo), stanice č. 5 (2. družstvo) a jednotky dobrovolných hasičů z Chodova, Kolovrat a Kunratic.

Celkem bylo nasazeno 7 C proudů, z nichž 3 použila jednotka z Centrály při proniknutí do chodeb tržnice, avšak i tam se začala konstrukce stavby bortit a hasiči museli vydobyté stanoviště opustit.

Dále pak probíhalo vyklízení prostoru u vnějšího pláště budovy, odkud hasiči odtahovali automobily obchodníků a také přívěs, aby nedošlo k ještě většímu šíření plamenného hoření.

4. bojový úsek

Čtvrtý úsek, kterému velel npor. Karel Mařík, byl vytvořen na jižní straně tržnice. U západní a východní stěny byly zděná konstrukce, mezi nimi byla v délce alespoň 50 metrů konstrukce kovová, s plechovými deskami. Uvnitř byly konstrukce děleny síty z armovacích drátů, což zásah ztěžovalo.

Přestože velitel nasadil 5 útočných C proudů i ve vnitřním prostoru, bylo nutno, stejně jako v ostatních případech, ustoupit, neboť teplem dilatovaná stavba ztrácela pevnost a padala. V 05:13 hodin 21. 11. 1999 byl tento bojový úsek předán střídající jednotce ze stanice č. 5 (2. družstvo).

O rozsahu požáru hovoří tyto údaje:

  • Fronta požáru byla 520 metrů
  • Nasazeno bylo 21 jednotek PO a to:
    • 9 jednotek HZS hl. m. Prahy (stanice 1-Sokolská, 2-Petřiny, 3-Holešovice, 4-Chodov, 5-Strašnice, 6-Krč a 7-Smíchov)
    • 5 jednotek HZS podniků (Mitas, Česká televize, Barvy a Laky, Metro, České dráhy)
    • 7 jednotek SDH obcí (Chodov, Kunratice, Písnice, Kolovraty, Řepy, Zličín)
  • Lokalizace požáru byla ohlášena v 03:10 hodin, tj. 4 hodiny po oznámení požáru operačnímu středisku HZS hl.m.Prahy, do té doby bylo nasazeno celkem 23 C proudů na vodu
  • Požár byl likvidován 21. 11. 1999 v 15:26 hodin tj. 12 hodin po lokalizaci
  • Asistovalo 6 vozidel Zdravotnické záchranné služby
  • Zasahovalo 70 policistů
  • Zraněno bylo 8 hasičů (6 ošetřeno na místě, z toho 2 odvezeni k hospitalizaci, 2 ošetřeni po dojezdu na své základny)
  • Hmotná škoda byla vyčíslena na 200 milionů korun

Ke zjištění příčiny vzniku požáru pracoval celý tým odborníků, složený z příslušníků HZS hl. m. Prahy (z odboru prevence a zjišťování příčin požárů), Kriminalistického ústavu a Technického ústavu MV a z policejních orgánů kriminální služby a Úřadu vyšetřování.

Experti dospěli k závěru, že vše nasvědčuje úmyslnému zapálení, což se postupně potvrzovalo díky usilovné práci policie ještě v dalších letech.

Požáry tržnic nejsou v České republice bohužel ničím výjimečným. Vzpomenout můžeme další požár stejné tržnice z roku 2008. Na místě tehdy zasahovalo více jak šedesát jednotek a tři stovky hasičů. Díky (nebo chcete-li kvůli) těmto požárům následně vznikla dobrovolná jednotka JSDHP Saparia, a.s., o níž jsme vás také informovali.

Přejedeme-li po dálnici D1 do Brna, jedním z větších požárů byl ten z roku 2012. Plameny tehdy zasáhly objekt o rozměrech 50×12 metrů. O rok dříve, v lednu roku 2011, se brněnští hasiči také nenudili. V Olomoucké ulici v Brně-Černovicích se přes intenzívní hašení rozšířil požár tržnice na šest z 10 prodejních hal.

Zabrousit ale můžeme i na druhou stranu republiky. U hranic s Německem, ve Folmavě, zasahovali hasiči v červenci roku 2012. Ve vedlejším Karlovarském kraji, u Kraslic na Sokolovsku, hasiči se stejným typem požáru zápasili v dubnu téhož roku.

pplk. Václav Hladík
Sdílet
Seriál: Velké pražské ohně