Hasiči Libor Bohdanecký a Martin Šabata jsou po vážných zraněních zpět, všem děkují za podporu

Dlouhé roky pomáhali jako hasiči všem, kteří se ocitli v tíživé situaci. Stačil ale jeden moment a najednou potřebovali sami pomoc.

Hasiči Libor Bohdanecký a Martin Šabata utrpěli v roce 2016 při výkonu služby vážná zranění, po kterých zůstali upoutáni na invalidní vozík. Svůj boj ale nevzdali a jsou zpět. V návratu do všedního života jim pomohly i finanční prostředky z veřejných sbírek, které jejich kamarádi, hasiči vyhlásili začátkem roku 2017 a které na konci loňského roku skončily.

Martinovi i Liborovi pomáhají s návratem do všedního života nejen jejich rodiny a kamarádi, ale také různé organizace. Jednou z nich je Nadace REGI Base, která se stará o novodobé válečné veterány, ale pomáhá i hasičům a policistům.

Díky ní získal v únoru Libor Bohdanecký nový speciální vozík a už teď se shání další finanční prostředky na pořízení druhého i pro Martina Šabatu.

Další nadací, která oběma zraněným hasičům nově pomáhá, je Nadace policistů a hasičů. Libor a Martin se stali nově členy nadační rodiny začátkem letošního roku. S možnostmi, které jim nadační péče při jejich rehabilitaci poskytne, se seznámili na setkání s vedením nadace, které proběhlo na centrální stanici v Hradci Králové.

Martin Šabata a Libor Bohdanecký museli kvůli následkům svých zranění služební poměr opustit, ale duší zůstávají stále hasiči. Oba se dokázali vrátit do práce, i když teď tráví většinu času u počítače.

Martine a Libore, po vážných úrazech jste se dokázali vrátit zpátky do práce, ačkoliv to vůbec nebylo jednoduché. Co to pro vás znamená „být zpátky“?

Libor: Být zpátky v práci pro mě znamená především návrat do života normálních lidí a samozřejmě taky takové uvědomění si, že fyzický hendikep lze překonat, že se s ním dá fungovat – žít dál, i přes omezení, která vytváří.

Martin: Návrat do práce byl konečně návrat k povinnosti a dennímu režimu. V práci na hasičské zbrojnici jsem se alespoň trochu vrátil do reálného života. Jsem moc rád, že jsem mezi hasiči a kamarády a trávím s nimi trochu času v práci.

Jak vám po celou dobu pomáhali vaši kolegové a kamarádi hasiči?

Libor: Pomoci byla ohromná porce a myslím, že nikdy nebudu schopen všem dostatečně poděkovat za to, že mi věnovali svůj čas, fyzickou i finanční podporu.

Martin: Po úrazu mi kolegové pomohli častými návštěvami v nemocnici a současně pomáhali manželce s problémy v domácnosti. Po návratu z léčení mi kolegové pomáhali v úpravách domu, abychom měli bezbariérové bydlení. Také mi pomohli a pomáhají po stránce psychické a neustále mě zvou na společné akce a zábavy, abych se necítil vyřazený z hasičského kolektivu.

Váš příběh vyvolal nejen mezi hasiči, ale také u další spousty lidí chuť pomoci. Jak vám konkrétně pomohou vybrané finanční prostředky z veřejných sbírek, které byly na vaši podporu uspořádány?

Libor: Vybrané peníze mi především umožní být soběstačný a mobilní, a pokud se objeví nějaké progresivní metody rehabilitace, které nebudou hrazeny pojišťovnou, tak nebudu muset řešit jejich finanční náročnost.

Martin: Za peníze ze sbírky jsem zafinancoval výměnu automobilu s úpravou na ručním řízení. Objednal jsem si druhý invalidní vozík a v současné době jsem si objednal i handbike, abychom mohli s rodinou pořádat výlety na kolech. Do budoucna bych si chtěl ještě pořídit monoski na lyžování s rodinou. Zbytek peněz použiju na financování rehabilitace a léčení.

Co byste chtěli všem, kteří vás podpořili, vzkázat?

Libor: Všem bych chtěl poděkovat a taky jim trochu ukázat, že všechny problémy, které nás v životě provázejí, nemusí být tak tragické, jak se nám někdy na první pohled zdá.

Martin: Všem kdo mě podpořili a podporují, bych chtěl především z celého srdce poděkovat. Doufám, že budu moci jejich nezištnou podporu nějak oplatit. Očekávám, že se uzdravím a budu pomáhat ostatním, jako se dostalo pomoci mně. Ještě jednou všem děkuji. Myslím, že slovy to nejde vyjádřit, jak moc jsem vděčný za pomoc a podporu.