Hoření, hašení, ruční hasicí přístroje
Je to jednoduché – třísky na podpal máme připraveny, děti přinesly z dřevníku zásobu březových polen a nám stačí jen přiložit hořící zápalku ke starým novinám.
Za chvíli budou v krbu vesele tančit červené plamínky a pokojem se rozlije příjemné teplo. A protože do začátku oblíbeného televizního programu zbývá několik minut, posadíme se do křesla a možná nás napadne myšlenka, co to hoření vlastně je a za jakých podmínek k němu dochází. Pokusíme se na ni odpovědět.Na pomoc si vezmeme učebnici chemie, ve které najdeme tuto definici: hoření je fyzikálně-chemická reakce, při které se látka, zahřátá na svoji zápalnou teplotu, slučuje s kyslíkem za silného vývoje tepla, světla a zplodin hoření.
Definice nám napovídá, že proces hoření vyžaduje tři důležité faktory. Prvním je bezesporu hořlavá látka. Výběr je opravdu rozmanitý ve všech skupenstvích hmoty: např. hořlavé kapaliny – benzín nebo líh, pevné hořlavé hmoty – např. dřevo, papír, textil nebo plynné látky – zemní plyn, propan-butan a další. Druhý faktor – kyslík, obsahuje vzduch kolem nás, pro speciální účely se uchovává čistý kyslík v tlakových lahvích a jako okysličovadlo postačí v některých případech i kyslík vázaný v chemických sloučeninách. A jestliže se nám sejdou hořlavina s kyslíkem, což je vzhledem k prostředí v němž žijeme, stav téměř neustálý, postačí přidat ještě zápalný zdroj a oheň je tady. Zápalným zdrojem nemusí být jenom otevřený plamen, stejně dobře dokáže zapálit i žhnoucí uhlík, nedopalek cigarety, jiskry odletující od brusky nebo jiskření mezi kontakty vypínače či atmosférický výboj – blesk. Jestliže odstraníme některou z uvedených složek, nemůže proces hoření probíhat. Víme tedy, že budeme-li někdy hasit, nebudeme dělat nic jiného, než bránit přístupu vzduchu, ochlazovat hořící látky nebo je zcela odstraňovat. V praxi to znamená například vypnout neprodleně přívod plynu, pokrýt hořící materiály pěnou nebo třeba ochladit rozpálené dřevo vodou. Ke zdolání malého požáru nám postačí běžné hasební prostředky – tlumice, houně, ruční stříkačky, někdy stačí vědro vody nebo zahradní hadice. Podstatně účinnější jsou ruční hasicí přístroje u nichž je ovšem nutno pamatovat na omezené časové působení a použít vhodný typ. Jak se mění technika a technologie i hasební látky doznaly za poslední léta změny a především se zvýšila jejich hasební schopnost.
„K běžným hasicím přístrojům patří vodní a pěnový, zde si musíme dát pozor a nepoužívat je pro hašení elektrického zařízení pod proudem. Na elektriku je vhodný sněhový hasicí přístroj a v dnešní době snad nejrozšířenější práškový hasicí přístroj. Prášek jako hasivo je snad nejuniverzálnějším a lze ho použít v domácnosti, zaměstnání, pomůže nám uhasit i osobní automobil. V poslední době se i u nás objevila nová hasiva, například Pyrocool. Oblíbený v domácnostech se stal zejména hasicí sprej této firmy a to pro svůj vysoký hasební účinek a škálu jeho použití. Po použití hasicí přístroj necháme co nejdříve naplnit u odborné firmy nebo jej nahradíme novým přístrojem. Připomeňme si ještě, že pouze udržované (pravidelně 1× ročně kontrolované) a na vhodném místě umístěné přístroje nám při hašení případného požáru mohou být dobrými pomocníky,“ uvádí mjr. Bc. Pavel Nejtek, vedoucí oddělení prevence Hasičského záchranného sboru (HZS) Pardubického kraje.
Co říci závěrem? Nečekáme, že se z vás po přečtení tohoto zamyšlení stanou ostřílení bojovníci s požáry všeho druhu. Chtěli jsme vás seznámit právě s tím, co je třeba vědět, aby mohl každý pomoci při záchraně nejen svého vlastnictví. Oheň v krbu i oheň na střeše je jeden a tentýž a je pouze na nás, představí-li se jako dobrý sluha nebo zlý pán.
nstržm. Vendula Horáková
tisková mluvčí
HZS Pardubického kraje
