Otravy karmou nejsou „hitem“ jen této zimy

Častými případy u kterých v poslední době zasahují záchranáři a hasiči jsou otravy z plynových ohřívačů vody. Článek zaslal M.Uhlíř – tiskový mluvčí ZZSHMP.

28.11. 2003 v 10:46 hlásila policejní hlídka na linku 155, že v Bělohorské ulici otevřeli byt, ve kterém se nacházejí dva lidé v bezvědomí, aniž by byla známa příčina. Na místo okamžitě vyrazily čtyři výjezdové skupiny záchranné služby, v 10:51 se z místa hlásila na dispečink první z nich s informací, že v ohrožení se nachází dokonce tři lidé. Šlo o starší manželský pár a syna.

Protože z výpovědí okolí vyplynulo, že oba manželé si již delší dobu stěžovali na bolesti hlavy a nevolnosti a paní dokonce včera byla na pohotovosti aniž by se zjistila příčina, naši záchranáři pojali podezření na otravu kysličníkem uhelnatým od plynové karmy, která v bytě běžela. Přivolali proto také hasiče k provedení měření koncentrace jedu ve vzduchu.

Situace vyžadovala urgentní zásah, protože šedesátiletá žena se již nacházela v bezvědomí, v akutním ohrožení života. Náš lékař ji proto musel ihned zaintubovat, převést na přístrojovou podporu životních funkcí a ve velmi vážném stavu ji předal na ARO vojenské nemocnice ve Střešovicích. Dva muži ve věku 21 a 70 let vykazovali závažné příznaky otravy – poruchu vědomí, nesouvislou komunikaci, dušnost. Lékaři je po nasazení dýchacích přístrojů a stabilizaci odvezli do speciální barokomory nemocnic Na Homolce a Ústřední vojenské.

Měření HZS hypotézu o otravě kysličníkem uhelnatým potvrdilo.

Tento případ bohužel není nijak neobvyklý.

21.11. večer vyjížděl lékař a sanitní vůz s paramediky do jednoho vršovického bytu, kde upadla do bezvědomí devatenáctiletá dívka v koupelně. Že jde o jeden z typických případů, kdy se lidé přiotráví plynovou karmou, bylo sestře na dispečinku jasné již z telefonátu. „Prosím vás, sestřičko, my máme devatenáctiletou dceru, byla v koupelně a my tam máme karmu, která má špatný odkouření. Dcera tam usnula a teď nám tady jen leží a chrčí a zvrací.“ Již v průběhu telefonátu odeslala sestřička klíčové údaje výjezdové skupině elektronickým pagingem a vedla rodinu dívky k první pomoci po telefonu: vynést na čerstvý vzduch, položit na bok, aby nevdechla zvratky, sledovat stav a při jakémkoliv zhoršení opět telefonovat pro radu před příjezdem lékaře.
Ten byl na místě za sedm minut. Dívce podal kyslík dýchací maskou, nezbytné léky infuzí a poté ji již ve stabilizovaném stavu předal do nemocnice.

17. 2. 2004, Vocelova ulice, Praha 2.
Hlášení na l. 155 v 7:05, lékař na místě za osm minut. Muž, který třiapadesátiletou ženu našel v koupelně, jí podle telefonických instrukcí sestry z dispečinku poskytl první pomoc a začal s resuscitací, v níž náš lékař pokračoval. Žena však byla zplodinám nedokonale připojené karmy vystavena tak dlouhou dobu, že již nebylo pomoci.

V Praze je to byl tuto zimu již nejméně osmý případ otravy oxidem uhelnatým – vždy šlo o otravu ze špatně odkouřené karmy, plynového topení, nebo jiných plynových spotřebičů. Proti minulým letům je počet výjezdů k takovým otravám vyšší, což svědčí o tom, že lidé nebezpečí otravy podceňují a nenechávají plynové spotřebiče (mnohdy za hranicí životnosti) pravidelně kontrolovat.


O tom, že otrava CO není jen „hitem“ letošní sezóny, však svědčí i zajímavý případ z učebnic soudního lékařství, starý více než sto let:

28. září 1902 se ve svém pařížském bytě v Bruselské ulici chystal ke spánku spisovatel Émile Zola se ženou Alexandrinou. Služka zapálila oheň v krbu a odešla. Ráno vešla do pokoje, kde našla spisovatele mrtvého a jeho ženu v bezvědomí. Protože byl Zola pro mnohé politicky nepohodlný, okamžitě se začaly šířit pověsti o úmyslné likvidaci, podpořené i tím, že Zolovým psům, kteří přes noc v místnosti byli, se nic nestalo.
Soudní lékaři později záhadu osvětlili jako otravu oxidem uhelnatým: v noci se pravděpodobně Zola vzbudil, protože se mu špatně dýchalo a chtěl otevřít okno. Oxid uhelnatý je lehčí než vzduch, proto jeho koncentrace stoupá směrem ke stropu místnosti. Jak se spisovatel postavil, nadechl se koncentrovaných zplodin a zhroutil se, v průběhu noci zemřel. Jeho manželka, která zůstala ležet na posteli a ráno ji služebná našla, byla v bezvědomí, nicméně přežila a zemřela až v roce 1925. Dva psi, kteří byli v tomtéž pokoji a leželi na podlaze, vyvázli bez jakékoli poruchy zdraví. Vyšetřování poté odhalilo, že při stavebních úpravách bylo zasaženo do krbového komína v jiném patře, což mělo za následek nedokonalé spalování dřeva v krbu.

Jak se případ otravy karmou nebo „WAWkami“ stane? Karma při ohřevu vody spaluje kyslík, který si nasává z místnosti. Zároveň se z nedokonale spáleného plynu uvolňuje kysličník uhelnatý, který se váže do krevního barviva člověka a zabírá tam místo kyslíku, který postupně vytlačuje. Člověk zmalátní, syčí mu v uších, buší mu srdce, může usnout nebo omdlít, zvracet, může ho bolet hlava. Při delším pobytu v místnosti nastává bezvědomí, zástava oběhu a smrt. Zimní počasí riziko násobí, protože ze špatně odvedeného kouřovodu se navíc spaliny mohou inverzí částečně vracet zpět do bytu. Otrava přichází jak po dlouhodobém vystavení jedu (případ z Břevnova), tak po krátkodobém pobytu ve „vysáté“ místnosti (případ z Vršovic).

První pomoc spočívá ve vynesení postiženého na čerstvý vzduch, přivolání záchranné služby, při zástavě oběhu umělé dýchání a srdeční masáž, která má velkou naději na úspěch. Zajímavostí je, že člověk otrávený kysličníkem uhelnatým není smrtelně bledý, ale má naopak velmi zdravou třešňově červenou barvu.

Častou příčinou podobných otrav bývá, že lidé mají v koupelně špatně odvedenou karmu, ale koupají se s otevřenými dveřmi nebo oknem, což zajišťuje přívod čerstvého vzduchu. Když k nim ale přijede návštěva, zapomenou se jí o této zvláštnosti zmínit a o neštěstí je postaráno.

Nejlepší prevencí je samozřejmě dobře provedené odkouření karmy a pravidelné kontroly.

Marek Uhlíř, Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy