Indické cisterny

Představujeme vám zásahové automobily našich kolegů z daleké Indie. Vzhledem k tomu, že se jedná o pro nás poměrně exotickou zemi, kterou navštíví jen relativně malé množství osob z řad hasičstva, rozhodl se náš server přinést informace o tom, jak to vypadá u indických kolegů ohledně jejich vozového parku.

Ve druhé nejlidnatější zemi světa se hledisko požární ochrany nepodceňuje, ač na první pohled se to může jevit opačně, jako např. v případě několika dalších zemí Asie. Hasiči jsou na tamní poměry více než slušně placeni, bohužel však nemají k dispozici tu nejmodernější techniku, kterou by si Indie bezesporu zasloužila. Vše je jen a pouze o penězích a také i o mentalitě místních obyvatel.

Základem vozového parku indických hasičských sboru jsou klasické cisternové automobilové stříkačky. Pochopitelně mají hasiči k dispozici také speciální automobily od renomovaných světových producentů jako např. vysokozdvižné plošiny Bronto Skylift, chemické vozy od SK Fire apod. Řeč však bude právě o cisternách jejich domácí provenience.

O výrobu požárních nástaveb se stará několik indických firem. Jmenujme třeba ACB Fire India, Muril Fire Safety, Shrigan Eshudyog India, New Age India, Vijay Vehicles, United Manufacturing, Wadia Body Builders atd. Většina z nich vlastní jakostní certifikát ISO 9001:2000.

Podvozky jsou nejčastěji taktéž od indických výrobců, resp. nadnárodních koncernů. Jedná se o automobily TATA a Ashok Leyland v různých modifikacích. Kromě produktů těchto automobilek jsou u indických hasičů také evropské podvozky Volvo, Mercedes a Iveco.

Koncepce, resp. technická specifikace cisteren pro přepravu vybavení a požárního družstva je de facto jednotná pro všechny výrobce. Nadneseně by šlo říct, že je to jakási indická obdoba skandinávského BASu. Každá z firem tak musí na základě platných norem vyrábět CASky, které se od sebe nesmějí výrazně lišit. Na rozdíl od třeba našich vozidel prvního výjezdu mají indické mnohem více vody, ta se dle směrnic přepravuje v nádržích o objemu 4000 – 5500 litrů a pěnidla 500 – 800 litrů. Čerpací zařízení jsou vlastní výroby, ale lze ve vozech spatřit i čerpadla evropských producentů. Jmenovitý výkon je v rozpětí 1800 – 2250 l/min. Používají se i kombinované modely. Cisterny mají zpravidla dvojici průtokových navijáků prvního zásahu, délka hadice je 45 m. V automobilu bývá mnohdy i náhradní hadice na naviják o stejné délce. Vybavení není tak rozmanité, jako je tomu u evropských vozidel. Velkou část tvoří hadice a jejich příslušenství. Dále jsou v roletových skříních ukryty dýchací přístroje, hasící přístroje a nářadí. Starší vozy mají skříně kryté dveřmi. Na nástavbě je uložený hliníkový výsuvný žebřík, savice a monitor. Některé cisterny mají i osvětlovací stožár. To, že CASky mají poměrně málo vybavení, není nic divného, protože v Indii se využívá pomocných speciálních vozidel na daný účel a typ zásahu – technické, chemické automobily, kombinované a práškové hasící vozy atd. Speciální technika je povětšinou umístěna na velkých požárních stanicích. Na malých bývá často jen prvovýjezdová cisterna. Rovněž i pestrost zásahové činnosti není taková, jakou lze vídat např. v naší republice, takže rozmanité příslušenství není ani potřeba.

Funkčnost nástaveb cisteren je podobná té naší, tedy vybavení ve skříních na boku a čerpadlo v zadní části vozu. Zde je viditelná odlišnost a to, že indické CASky až na vyjímky nemají čerpadlo ukryté uvnitř nástavby za dveřmi či roletou. Nachází se volně přístupné na zadním čele. Vedle něj je jeden či dva žebříky, sloužící pro přístup na pochozí plochu nástavby. Nad čerpacím zařízením se na některých, hlavně starších modelech nalézá průtokový naviják. Samotné požární nástavby jsou tvořeny ocelovým skeletem a následným oplechováním, vnitřní provedení polic a regálů je hliníkové, v dnešní době některé značky začínají používat k výrobě nástaveb jako celku hliník.

Kabiny automobilů poskytují přepravované osádce relativně málo pohodlí, ale svůj účel plní. Vzadu bývá jen polstrovaná lavice pro čtyři hasiče. Hasiči hlavního města Nové Dillí mají ve specifikaci CAS i to, že polstrování sedáku musí být o síle 100 mm a podlaha musí být v protiskluzovém provedení. Dýchací přístroje nejsou v opěradlech sedaček, své místo mají v nástavbě a to konkrétně v první skříni u kabiny.

Kromě cisteren pro družstvo používají indičtí hasiči také velkokapacitní CASky na podvozcích TATA a Ashok Leyland 6×6.

Takticko – technická data cisterny od nástavbáře ACB Fire na podvozku TATA

Podvozek: TATA LPT 1613/TC 4225 WB
Motor: šestiválec TATA 697 o síle 130 koní
Osádka: 1+5
Zásoba vody: 4500 l
Monitor: průtok 1300 l/min
Čerpadlo: nízkotlak 2000 l/min, vysokotlak 300 l/min
Průtokový naviják: 2× 45 m s pistolovou proudnicí
Rozvor: 4225 mm
Délka: 7685 mm
Šířka: 2400 mm
Výška: 3600 mm

tender B

V příloze článku naleznete poměrně přísnou technickou specifikaci cisterny hasičské sboru hlavního města Nové Dillí na podvozku TATA LPT 1613/TC 4225 WB. Opravdu stojí za to si ji přeložit a přečíst.

Indické hasičské vozy na první pohled moc lákavě nevypadají, designová stránka ustrnula před mnoha lety, ale i přes tento nedostatek svůj účel stále plní. Pro svojí obsluhu jsou také velmi jednoduché na ovládání. V současné době začínají výrobci podvozků nabízet nové modelové řady, které mají nejen vylepšené motory a ostatní části, ale také u nich proběhla výrazná změna designu. Co však na nových vozech zůstalo, je velký hasičský zvon, který není jen ozdobou, ale doplňuje zvukové výstražné zařízení. Majáky mají barvu oranžovou, některé automobily, dodané od zahraničních výrobců, resp. jejich světelné zařízení je v modré či červené barvě.

Aby byl výčet výrobců úplný, musíme také zmínit indickou mutaci Tatry. Na podvozku Tatra 815 staví firma Bharat Earth Movers Limited letištní speciál, který používá indické vojenské letectvo na svých základnách. Tatra 815 s dlouhou kabinou pro osádku 1+5 je osazena čerpadlem o výkonu 4000 l/min, vody veze 6500 l a pěnidla 800 l. Tato firma měla ve svém výrobním programu letištní speciál na starém podvozku stejné značky, jen s krátkou kabinou. Takticko-technické parametry nástavby mají oba vozy stejné. Ashok Leyland vyrábí mimo jiné pod označením F-23 i svůj letištní speciál, který má nástavbu shodnou s Tatrou.

Foto a info: weby indických hasičů a výrobců vozidel, lemoncat11, airliners.net, internet