Hasičům s vodou uplavaly iluze

Čtrnáct dní vládly tisíce profesionálních i dobrovolných hasičů, policistů, vojáků naší zemi. Jejich odvahu, odhodlání a hrdinství viděl snad každý a někteří lidé si možná i poprvé uvědomili, jak jsou potřební a nenahraditelní. Nechci zde podrobně popisovat, co vlastně obnáší práce hasičů, když si jich zrovna média nevšímají.

Očima profese

Zatímco voda na většině území opadá a lidé se probírají z nejhorších chvil svého života, pro hasiče a policisty přichází druhá vlna, tentokrát je to spíše než povodeň studená sprcha. Jsou to oni, kdo vyprošťují osoby z havarovaných vozidel, likvidují požáry, prostě a jednoduše chodí tam, odkud ostatní utíkají. Denně podle hasičské tradice nasazují své životy pro druhé bez chvíle zaváhání a s posunutým prahem strachu.

Už zase trestáme hrdiny

A jakou tradici zvolil dnes stát pro hasiče? Tradici typicky historicky českou, to je trestat hrdiny. Několik let hasiči-záchranáři čekají na nový zákon, který by jim přinesl po mnoha letech konečně důstojné finanční a sociální podmínky. Ústupky, jednání na úrovni celostátních odborů, vyhlášky, novely, hádky, sliby. Prostě vše, co patří k prosazování nového zákona, ale především čekání a naděje. Vláda v dnešní napjaté době rozhoduje, jak pomoci národnímu hospodářství. K čemu došla? Jako prvním v řadě přiškrtí hasičům a policistům několik let tolik slibované navýšení platů, které mělo vstoupit v platnost od 1. ledna 2003. Co v tuto chvíli doporučit? Jako hasič, který se aktivně účastnil záchranných akcí, mám v sobě pár obrazů, které zůstanou navždy uloženy v mé paměti. Především vřelé díky od lidí, kteří, přestože přišli o veškerý majetek, našli si mezi slzami a vztekem čas také na děkovné slovo pro hasiče. Nebo vzpomínka na nadlidské úsilí hasičských operátorů v centrální ústředně, kteří se stali na několik dní doslova srdcem a mozkem záchranných akcí.

Smůla bezejmenných

Na druhé straně si vzpomínám na příchod prezidenta Václava Havla, jenž při návštěvě Karlova mostu obešel stanoviště unavených hasičů bez povšimnutí a zamířil vstříc připraveným kamerám. A pak přijde benefiční koncert v Národním divadle Pocta záchranářům. Skvělí herci se pokloní naší práci. Ale že by přispěli na zatopené stanice dobrovolných hasičů ve vesničkách, které si nadšenci ve svém volném čase dávají dohromady za své? Jak bláhové! Vybrané peníze půjdou na kulturu. Připadá mi to, jako když obchodníci z tržnice zneužívají proslulé značky bot ke svému obohacení. Možná zní předešlá slova surově, drsně, chamtivě, ale naše práce není proložena vůní květin, potleskem ani romantikou. Pravda, naše stanice nejsou historickými památkami a telefon zvednou jen tisícovky bezejmenných. A o to divák asi tolik nestojí.
Autor je profesionální hasič