V roce 2001 se navždy změnil svět, útoky z 11. září přinesly smrt i 343 hasičům

11. září 2001 narazila s přibližně 15minutovým odstupem dvě unesená letadla do věží Světového obchodního centra v New Yorku. Obě věže zhruba za hodinu po nárazu spadly a o život přišly téměř 3000 lidí. Z nich bylo 343 hasičů nebo paramediků.

Dalších 300 jich muselo do konce roku 2001 opustit sbor z důvodu následných respiračních onemocnění. Při útoku bylo zničeno 98 hasičských vozidel a požáry v místě události zuřily dalších 99 dnů. My si článkem z našeho archivu připomeneme památku nejen hasičů, kteří tehdy v New Yorku přišli o život.

Pro člověka, který na vlastní oči nikdy neviděl pověstná dvojčata na WTC, je velice složité si představit, jaké monstrózní stavby se to v New Yorku vlastně zřítily. Těžko si lze také v našich podmínkách představit hasební zásah v takto požárem poškozených budovách.

Naše redakce byla při příležitosti desátého výročí přímo v New Yorku, odkud jsme vám přinášeli každý den reportáže.

SERIÁL: Útoky z 11. září 10 let poté

Obrovské zoufalství a beznaděj prožívali hasiči v New Yorku, kteří přežili pád mrakodrapů. Během dvou hodin byla pohřbena značná část jejich velení, které se po prvním nárazu letadla usídlilo ve vedlejší věži.

Během několika okamžiků ztratili stovky svých kolegů. Značný chaos musela také způsobit ztráta podstatného spojového zařízení umístěného na střeše jednoho z poškozených mrakodrapů a zásahové techniky.

Pro běžné občany Spojených států a lidi z celého světa to byl otřesný pohled. Nikdo ve chvíli nárazu letadel do mrakodrapů nevěřil svým očím. Každý si říkal, že je to jen nějaký vtip. Když už všichni pochopili, že to vtip není, alespoň doufali, že mrakodrapy nespadnou. Mrakodrapy však nemohly zničujícímu útoku letadel dlouho odolávat.

Ještě měsíc po útocích na dvojčata byla na všech letištích cítit nervozita cestujících. I při výpravě požárů.cz do Spojených států, jsem měl pocit, že trochu riskuji. Poloprázdné letadlo z Milána do New Yorku mi na pocitu bezpečí také příliš nepřidalo.

Dnes jsem však velice rád, že jsem byl ve Spojených státech právě v době, kdy prožívaly jedo z nejtěžších historických období. Možnost vidět na vlastní oči následky běsnění lidského zla, obrovskou lidskou solidaritu a neuvěřitelně silně emotivní projevy vlastenectví dodnes vnímám jako jeden z největších osobních zážitků. Doufám také, že tento hrůzný čin teroristů bude jakýmsi mementem pro další generace.

Čest památce všem zesnulým záchranářům, kteří šli tam odkud jiní utíkali.

Jedno z posledních hlášení

Podle zjištěných skutečností se dva hasiči dostali několik minut po deváté hodině do 78 poschodí. Byli to velitel družstva Orio J. Palmer a Donald Burns.

Při radiovém spojení uvedl „Mezi 45 až 51 poschodí je zde asi 200 osob nedochází k panice, pokračujeme dál.....“. Hlášení ze 78 poschodí: „čekáme na pomoc“.

Průběh destrukce věžových budov WTC

Letoun Boeing 767–200 při nárazu prorazil svým trupem a křídly asi tři až čtyři desítky ocelových sloupů hlavní nosné konstrukce patrového sdruženého rámu umístěného ve fasádách budovy (rozteč sloupů byla 1020 mm).

Dále došlo vlivem průniku deformovaného skeletu letounu budovou k destrukci části spřažených ocelo-betonových stropních konstrukcí v rozsahu dvou až tří podlaží a k vyřazení z funkce nebo k poškození ocelových sloupů jádra budovy (půdorysný rozměr budovy byl 63,5 × 63,5 m).

Vzhledem k rychlosti letounu při nárazu (cca 100 až 120 m/s) se tento podle propočtů proměnil v trosky v průběhu necelé sekundy. Některé zbytky letounu pronikly skrz věžovou budovu WTC a prorazily její obvodový plášť na straně protilehlé nárazu. Letounem mechanicky poškozená hlavní nosná ocelová konstrukce budovy se však bezprostředně po nárazu nezřítila.

Při destrukci letounu byl rozptýlen do prostoru budovy letecký petrolej (cca 60 t), který explodoval. Následným požárem byla zachvácena především nárazem rozrušená podlaží v bezprostřední blízkosti nosného jádra budovy.

I když horní část věže po nárazu nehořela, došlo k odříznutí únikových cest z jejich vyšších pater. Požár se šířil dále výtahovými šachtami a úniklovým schodištěm. Požární zatížení odpovídajcímu šedesáti tunám leteckého petroleje nemohla vzdorovat existující protipožární ochrana ocelových konstrukcí, ani instalvaná požárně bezpečnostní zařízení.

Lze usuzovat, že rychle se zvyšující teplota stropních ocelových příhradových konstrukcí v několika podlažích vedla ke ztrátě nosnosti, k jejich postupnému zhroucení a tím i k progresivnímu kolapsu dalších stropních konstrukcí.

V návaznosti na progresivní kolaps dalších stropních konstrukcí došlo k selhání přípojů stropních příhradových nosníků ke sloupům. Sloupy tak ztratily zajištění proti vertikálnímu vybočení a došlo k jejich zřícení.

Experti se všeobecně shodují na tom, že k celkové destrukci budovy došlo především v důsledku intenzivního požáru vzniklého po nárazu letounů s přispěním rázu způsobeného zřícením horní části věže na spodní část budovy.

Lze připomenout, že ocelové konstrukce se zřítily asi za hodinu a půl po nárazu, což byla doba potřebná ke kritickému snížení únosnosti a vytvoření podmínek k progresivnímu kolapsu celého celého nosného systému.