Petr Kopáček končí ve funkci mluvčího hasičů

Když vešlo zhruba před 14 dny ve známost, že Petr Kopáček končí ve funkci mluvčího Generálního ředitelství HZS ČR, v redakci nám bylo jasné, že tuto skutečnost nemůžeme nechat bez povšimnutí a tak vám s ním server POŽÁRY.cz přináší rozhovor.

Když vešlo zhruba před 14 dny ve známost, že Petr Kopáček končí ve funkci mluvčího Generálního ředitelství HZS ČR, v redakci nám bylo jasné, že tuto skutečnost nemůžeme nechat bez povšimnutí a tak vám s ním server POŽÁRY.cz přináší rozhovor.

Ve funkci tiskového mluvčího hasičů končíte, ale vraťme se na její začátek. Co vás k místu mluvčího HZS přivedlo? Měl jste něco společného s hasičinou, třeba členství v SDH či JSDH?
Byla to náhoda a zároveň štěstí. Musím říci, že s hasiči jsem před mým nástupem k HZS ČR neměl nic moc společného. Měl jsem jen povšechnou představu co vlastně dělají a jak to u nich vypadá. Ale od mala jsem rád četl noviny a vůbec mě bavilo sledovat zpravodajství. Částečně jsem pak mediální komunikaci studoval i na vysoké škole, chvíli jsem pracoval v rozhlase, psal do novin a tak když jsem jednoho krásného dne viděl inzerát hledající mluvčího Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, neváhal jsem a ono to vyšlo. Bylo to shodou okolností skoro přesně před pěti lety – v listopadu 2004. Od té doby jsem toho u sboru mnohé zažil, celou dobu jsem se snažil dávat této funkci maximum a dělat ji jak nejlépe jsem uměl. Ovšem po pěti letech jsem si řekl, že je čas na změnu.


Jak vnímáte tzv. mokré hasiče? Přeci jen, asi jste se s nimi přímo osobně moc nesetkával v rámci výkonu služební funkce, i když drtivá většina informací od vás byla právě o nich.
Nemyslím, že by to byla „drtivá většina", protože jsme dost pozornosti věnovali také např. požární prevenci – jistě si vzpomenete např. na vyhlášku č. 23/2008 o technických podmínkách požární ochrany staveb. A i když je pravda, že má funkce je i dosti „kancelářská", snažil jsem se fungovat i mimo ni, takže jsem se zúčastnil mnoha cvičení, výcviků hasičů nejrůznějších specializací – od kynologů, přes lezce, letecké záchranáře až po potápěče. Byl jsem samozřejmě i u některých mimořádných událostí – např. požáru Průmyslového paláce. Ale máte pravdu v tom, že povaha mé práce mě od zásahových hasičů vzdaluje více než je tomu např. u mých kolegů – mluvčích HZS jednotlivých krajů.


Do kompetence GŘ HZS ČR metodicky spadají i druhé profesionální jednotky, o kterých se však moc nemluví, nepíše, tedy placení hasiči podniků, jenž jsou ve velké míře nedílnou součástí IZS. Myslíte si, že je to jen chyba jejich zřizovatele?
Pokud mluvíme o mediální prezentaci, tak myslím, že já i mí kolegové vždy v informacích pro média uvádíme, odkud jsou zasahující jednotky – tedy že jsou např. z daného podniku. Ale spíše je to námět pro mluvčí a PR pracovníky samotných podniků, aby více informovali o činnosti „svých" hasičů a o jejich zásazích.


Jakou nejvážnější, nejhorší věc jste musel coby tiskový mluvčí veřejnosti sdělit? S tím je spojené, i jaký nejhorší zážitek v rámci HZS máte?
Když to na okamžik zlehčím, tak řeknu, že má paměť není z nejlepších a ty nepříjemné události automaticky z paměti mažu. Ale vážně. Vzpomínám si například na velmi nepříjemnou situaci, když jsme museli řešit zveřejnění doslova brutálních fotografií z dopravní nehody, na kterých byly patrné torza těl. Následně se ozvali blízcí těch obětí a vysvětlovat jim to bylo opravdu složité.

Je ovšem pravda, že já jako mluvčí generálního ředitelství jsem se zas až tak nepotkával s těmi tragickými událostmi, které musí hasiči v terénu každý den řešit. Generální ředitelství spíše sděluje čísla, trendy, příp. situaci za celou zemi, obvykle ne individuální tragédie. Proto mám ve velké úctě práci mých kolegů mluvčích na krajích, kteří se s tímto musí vyrovnávat dnes a denně.

Ale mohu zmínit „hrůzné zážitky" jiného typu. Např. situace, kdy mě osobně některý novinář citoval nejen nepřesně, ale i zcela nepravdivě, takže ze mě udělal s prominutím blbce. Neprofesionalita některých novinářů ostatně patří mezi důvody, proč jsem se rozhodl změnit místo v rámci sboru.

A kdybych měl uvést ještě nějaké náročné chvíle u HZS, tak by to bezesporu byly povodně v roce 2006 nebo orkán Kyrill v roce 2007, kdy jsem se prakticky týdny nezastavil. Různé mediální „kauzy" nebo „pseudokauzy" ani nepočítám. Asi vůbec nejvíce jsem však byl vytížen v období zhruba od dubna do července 2008, kdy jsem musel během relativně krátké doby zároveň řešit několik důležitých, ale naprosto odlišných věcí – připravovalo se česko-německé cvičení ALBIS 2008 v Litomě­řicích, sestavoval jsem expozici HZS ČR na veletrhu PYROS, řešil jsem spolu s agenturou STEM rozsáhlý výzkum veřejného mínění na téma postoje veřejnosti vůči hasičům, do toho přišlo udělování medailí HZS ČR v Trojském zámku. Tehdy to bylo i období, kdy zrovna nabývala účinnosti vyhláška 23/2008, která mj. stanoví do nových bytů povinné hlásiče požáru, takže jsem musel vyřizovat spoustu dotazů ze strany novinářů a veřejnosti, navíc jsme v červenci otevírali expozici civilní ochrany v Muzeu Policie ČR. Musím říci, že to tehdy jednoduché nebylo a v práci jsem byl zcela běžně 14 hodin denně. Bylo to extrémně náročné období, ale stálo to za to.


V mediích se poměrně dlouho rozebírala kauza obleků a obuvi pro dobrovolné jednotky nejnižší kategorie s tím, že v rámci kontraktu nemělo být vše v pořádku. Domníváte se, že se GŘ s tímto problémem vypořádalo dobře?
Akce proběhla myslím velmi úspěšně. Díky ní dostalo nové ochranné oděvy a zásahové boty více než 30 000 dobrovolných hasičů z více než 5 000 obcí. Samozřejmě, že se vždy najde někdo, kdo je nespokojen, zvláště při tomto objemu a rozsahu. Ale důležité je, že tato aktivita splnila svůj účel a jednotky dobrovolných hasičů mají nové vybavení. To, co se objevilo v médiích, bylo mnohdy silně zkresleno, ostatně jak je bohužel obvyklé. Nechci si opravdu planě stěžovat a zevšeobecňovat, protože si práce novinářů vážím. Ale jedno říci musím: někteří čeští novináři nejsou schopni pochopit základní věci a často z neznalosti věci a neschopnosti si srovnat základní fakta pak matou veřejnost.


Dobrovolní hasiči obecně, nemyslíte si, že by o nich a jejich činnost mělo GŘ veřejnost informovat víc?
Nemyslím si to, i když samozřejmě vždy je co zlepšovat. Musíme navíc odlišovat. Máme zde dobrovolné jednotky požární ochrany – tam si myslím, že o jejich činnosti mluvčí HZS ČR vždy informují. A pak tu máme sdružení dobrovolných hasičů, což jsou občanská sdružení, jejichž činnost je bezesporu velmi prospěšná. Největší spolek dobrovolných hasičů v ČR -Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska – má vlastního tiskového mluvčího a ten pokud vím komunikuje velmi zdatně. Rozhodně do toho kolegům nechceme zasahovat a vzájemná spolupráce samozřejmě probíhá.


Další z mediálně známých věcí je nákup nových požárních automobilů v rámci tzv. státní zakázky. V tiskových zprávách od GŘ se neustále opakuje informace, že tato technika bude po pěti letech převedena na dobrovolné jednotky, opravdu se tak stane? Čím budou poté jezdit dosavadní uživatelé, tedy JPO HZS ČR, když obnova techniky je program na pět let 2007 – 2011, tzn., v roce 2016 odejde od HZS poslední ,,nové" auto?
Počítáme s tím, že tato technika bude po oněch pěti letech u HZS ČR převedena dobrovolným hasičům. My určitě budeme chtít prosadit to, aby program obnovy techniky v nějaké podobě pokračoval i po roce 2011, takže by pak měla pokračovat i modernizace techniky HZS ČR a ve svém důsledku i všech hasičů.

Asi je v této souvislosti třeba zdůraznit i to, že díky tomuto programu si mnoho dobrovolných jednotek výrazně pomohlo již nyní, protože HZS ČR při nákupu nové techniky vyřadil starší, ale stále ještě dobře fungující techniku a bezúplatně ji převedl na obce. Dobrovolní hasiči tak pak mohli vyřadit z provozu techniku ještě starší.


Tiskový mluvčí prezentuje stanovisko svého zaměstnavatele, ovšem ne vždy s ním musí souhlasit, měl jste s tím někdy problém?
Určitě se v mé kariéře stalo, že jsem si třeba o daném problému myslel své. Ale nešlo o nic zásadního a neměl jsem s tím tedy ani zásadní problém.


Problematiky hasičů se dotkl přes média i ombudsman Motejl, když jeho úřad zpochybnil vyhlášku 23/2008, nařizující mít za povinnost v každé novostavbě např. hasící přístroj. Z vaší strany bylo vše mnohokrát vysvětlováno, vyhláška platí, ale co její vymahatelnost? Kdo může fyzicky zkontrolovat, že se dodržuje i po kolaudaci stavby?
Pokud zmiňujete pana ombudsmana a jeho podnět pro Ústavní soud, tak je ale třeba říci, že nám Ústavní soud dal svým rozhodnutím v loňském roce plně za pravdu a všechny ombudsmanovy námitky vůči vyhlášce odmítl a pregnantně to odůvodnil. Doporučoval bych všem, aby si vyhledali daný nález (tuším že je z 9.6. 2009) a podrobně jej prostudovali, protože se v něm mj. vymezuje přijatelná míra státní regulace ve prospěch obecné bezpečnosti.

Vyhláška ani nemůže mít ambici plně řešit všechny problémy v oblasti požární bezpečnosti staveb. Daná vyhláška stanoví přesná, moderní pravidla hry, a pokud je budeme všichni dodržovat – tedy nejen občané, ale i stavebníci, projektanti apod. – tak by mělo být v českých objektech – zejm. v objektech pro bydlení – zase bezpečněji.

Kontrola soukromých domácností je problematická obecně, potýkají se s tím všechny kontrolní orgány, nejen hasiči. Něco jiného jsou firmy, tam kontroly lze udělat. Ale když se vrátím k těm domácnostem, tak si asi musíme zvyknout na to, že žijeme v liberálně demokratické společnosti, kde je soukromí prakticky nedotknutelné. Je to něco za něco a klade to pak přirozeně i vyšší nároky na individuální odpovědnost. Navíc pokud si někdo bude hrát na „chytráka" a bude se snažit kontrolní orgány při schvalování stavby nějak podvést, tak se mu to může šeredně vymstít. Po případném požáru by se na to přišlo a sankce by byly dost vysoké.


Samotná funkce tiskového mluvčího vytváří mediální obraz HZS, myslíte si, že je i vašim přičiněním v současné době dobrý?
Důvěryhodnost hasičů v očích veřejnosti je v současnosti v ČR opravdu extrémně vysoká – všechny výzkumy na toto téma uvádějí údaje vysoce přes 90 %, což je zdaleka nejvíce ze všech institucí v ČR. Ovšem pokud se podíváme do zahraničí, tak i tam hasiči obvykle patří mezi vůbec nejdůvěryhodnější profese. Důvod samozřejmě spočívá v tom, že hasiči nejsou represivní složkou, jako např. policie, ale zachraňují a pomáhají.

Ale pověsti a důvěryhodnosti hasičů určitě dle mého názoru přispívá i to, že se o jejich činnosti lidé dozvídají z médií, že ví o tom, kolik hasičů bylo tam a tam a že tam pomohli tolika a tolika lidem. Takže pokud to shrnu, i kvalitní mediální prezentace HZS ČR přispívá k pozitivnímu hodnocení hasičů jako celku. To, jak velký podíl a zásluhu na mediální prezentaci HZS ČR mám či spíše jsem měl já osobně nechť posoudí jiní.


Co vám několik let ve funkci tiskového mluvčího dalo a naopak vzalo?
Pět let ve funkci tiskového mluvčího HZS ČR mi přineslo obrovské množství zkušeností, zážitků, kontaktů, seznámil jsem se s mnoha zajímavými lidmi. Pro své aktivity jsem měl velké manévrovací pole, takže jsem kromě mimořádných událostí řešil i takové věci, jako je příprava různých prezentačních a propagačních akcí, zpracovávání prezentačních materiálů, vytváření metodických dokumentů, či webové stránky. Snažil jsem se také úzce spolupracovat s mluvčími jednotlivých HZS krajů, jednou za půl roku jsme např. měli koordinační poradu. A co mi funkce mluvčího vzala? Kromě jisté ztráty soukromí bezesporu i moře času, i když si myslím, že jsem jej dobře investoval. Nelituji.


Tiskový mluvčí musí být téměř neustále k dispozici, jak jste se s tím vypořádal?
Takový problém mi to nedělalo. Na mobilu jsem 24 hodin denně 7 dní v týdnu a jen velmi výjimečně nejsem dostupný – např. když jedu metrem, či jsem někde v terénu mimo signál, popř. na dovolené v zahraničí. I když si vzpomínám, že když jsem neměl zástup, tak jsem některé věci s novináři řešil i ze zahraniční dovolené. Tady mám ale opět asi výhodu proti mým kolegům v krajích, protože mi novináři pozdě večer či v noci volají jen velmi výjimečně.


Díky své funkci jste se stal mediálně známou tváří, poznávají vás lidé na ulici a ptají se na něco z hlediska hasičů?
Ano, občas se mi stane, že se na mě na ulici nebo na zastávce autobusu někdo dlouze podívá a pak řekne – „Vy jste ten mluvčí hasičů, že jo?" Vtipné ale třeba bylo, když mě v jednom obchodě zastavila starší dáma a sdělila mi: „Já vás znám, vy jste mluvčí hasičů – ten Mitáček, že ano?" Na ulici se mě však lidé příliš neptají, to spíše vyřizuji stovky mailů a telefonátů s dotazy. 

Zůstáváte dál v řadách HZS ČR, jakou pozici, resp. funkci budete od února zastávat?
Sbor a konkrétně Generální ředitelství mám rád, něco jsem se v něm naučil a myslím, že v něm ještě něco mohu dokázat, a proto jsem nechtěl odcházet docela mimo. Zůstávám na Generálním ředitelství HZS ČR, budu působit v odboru civilní nouzové připravenosti, kde bych měl dělat např. kritickou infrastrukturu. Už se na to těším, bude to pro mě něco relativně nového. Je dobré, když si člověk vyzkouší více míst v rámci jedné „firmy."


Kdo bude ve funkci tiskového mluvčího vaším nástupcem? Či zůstane kpt. Svitáková sama?
V tuto chvíli probíhá výběrové řízení na tiskového mluvčího Generálního ředitelství HZS ČR. Kolegyně Ivana Svitáková zůstává, bude to jako dosud, tj. že budou dva tiskoví mluvčí Generálního ředitelství.


Není vám líto, že díky vašemu odchodu prořídnou muži ve funkci tiskového mluvčíhou HZS?
A jak to víte, že prořídnou? Třeba se novým mluvčím Generálního ředitelství stane opět muž. Ale jinak musím říci, že kolegyně mluvčí HZS ČR odvádějí fantastickou práci, zejména když si uvědomím, že se k tomu mnohdy musí ještě starat o děti a manžela.


Jaká byla vaše dosavadní spolupráce s jednotlivými mluvčími HZS krajů? Dokážete ohodnotit, kdo z nich vytváří nejlepší mediální tvář svého sboru?
Asi by ode mne nebylo korektní tady hodnotit úroveň jednotlivých kolegů a někoho vyzdvihávat, i když stejně jako kdekoliv jinde i v kolektivu tiskových mluvčí HZS ČR jsou osobnosti výkonnější a méně výkonné. Na spolupráci s mými krajskými kolegy si opravdu stěžovat nemohu, vzájemně jsme si snažili vycházet vstříc. Možná nám také pomáhalo i vědomí, že je nás ve sboru tak málo – do dvaceti, a že bychom tedy měli držet při sobě.

Všem kolegům a kolegyním chci poděkovat za dosavadní spolupráci a popřát jim do budoucna vše dobré a pevné nervy, protože práce mluvčího je tvrdá řehole.


Role tiskového mluvčího je spojená s bezprostřední spoluprácí a komunikací s novináři. Jak si myslíte, že jste obstál v tomto směru?
To nechť hodnotí jiní. Udělal jsem mnoho chyb, snad se i mnohé povedlo, ale hodnocení sebe sama po mě opravdu nechtějte. Každopádně jak již jsem uvedl, práci jsem se snažil po celou dobu dělat naplno, s maximálním úsilím. Osobně jsem vždy místo hesla „iniciativní blbec je horší než třídní nepřítel" vyznával postup spíše opačný, v duchu hesla „kdo nic nedělá, nic nezkazí."


Nemohu se nezeptat na náš server Požáry.cz, jak ho hodnotíte, co si o tomto projektu, který zanedlouho oslaví 10 let existence, vůbec myslíte?
Požáry.cz bezesporu patří mezi páteřní informační weby českých hasičů. Určitě je pozitivní, že mají hasiči fórum, kde se dozvídají novinky a kde si mohou vyměnit zkušenosti a poznatky. A navíc si osobně cením toho, že tento web dělají nadšenci, ve svém volnu. To se vždycky cení.


Otázka závěrem, potřeboval jste sám někdy pomoc od hasičů?
Naštěstí ne a asi máme v rodině opravdu štěstí, protože ani nikdo z blízkých se neocitl v situaci, kdy by pomoc hasičů potřeboval. Výjimkou je jen můj bratr, kterému začalo hořet v komíně – jak jinak, než kvůli tomu, že jej neměl vyčištěný.

Závěrem mi dovolte, abych za dosavadní spolupráci poděkoval všem svým spolupracovníkům ze sboru a také novinářům. Ať se vám všem daří a nashledanou.

I já děkuji za několikaletou dobrou spolupráci.


Ptal se: Václav Porkát
Odpovídal: Petr Kopáček

-wap-