Jan Pipiš sbírá úspěchy v disciplíně Firefighter Combat Challenge, používá dýchací techniku firmy 3M Scott

Začátkem roku 2019 oslovil společnost 3M Česko pan Tomáš Zmeškal, majitel firmy Lifeline Plus, která je výhradním distributorem dýchací techniky 3M Scott. Seznámil se s mladým talentovaným hasičem Janem Pipišem, který by chtěl používat 3M Scott dýchací přístroje.

Jan Pipiš je ikonou požárního sportu na úrovni Firefighter Combat Challenge a členem Lions DEN Clubu. Vůbec nic mi to neříkalo, stejně jako nikomu, kdo se nezajímá o tento druh sportu.

O několik měsíců později zapínám na hotelu televizi, ve které vidím borce v hasičském úboru s dýchacím přístrojem 3M Scott na bedrech, kterak běhá do schodů a pod schody, mlátí palicí do „něčeho“, tahá figurínu a dělá další nepříliš tradiční disciplíny, začíná Jan Pavliš z firmy 3M Česko.

Moje pozornost dosáhla vrcholu v momentě, kdy se začalo s velkou frekvencí opakovat z úst komentátora anglicky vyslovené jméno „Jaan Pipiiis“.

V tu chvíli ve mně uzrálo rozhodnutí se s panem Pipišem setkat a blíže poznat člověka, který pro svůj vrcholový sport potřebuje to nejlepší vybavení, mezi které se bezesporu řadí i dýchací přístroje 3M Scott.

Před několika měsíci se mi podařilo zorganizovat schůzku v Liberci, krásném městě pod Ještědem, kde Honza Pipiš pracuje jako výjezdový hasič a strojník HZS Libereckého kraje.

Příprava našeho setkání byla náročná, přece jenom Honza není řadový člověk, který má 8hodinovou pracovní dobu a pak si užívá krásného počasí na plovárně. Časově sladit naše, ale zejména Honzovy možnosti, nebylo vůbec lehké.

Nakonec se zadařilo a já přijíždím do Liberce, kde na nás s Tomášem Zmeškalem na parkovišti čekal mladý usměvavý sympatický sportovec – Honza Pipiš.

Díky letnímu outfitu odpovídající panujícímu vedru nelze přehlédnout jeho vypracovanou postavu, vytrénovanou každodenním tvrdým tréninkem.

Takto nějak si představuji typického hasiče – hrdinu, který z hořícího domu zachraňuje malé dítě, které v pořádku předává zoufalým plačícím rodičům…

Honzo, ještě jednou moc děkuji za tvůj čas, který sis pro nás našel a já si moc vážím tvé ochotě ukrojit si ze svého nabité volného času několik hodin pro naše setkání. Pojďme na úplný začátek – jak dlouho pracuješ … vlastně sloužíš … pro Hasičský záchranný sbor a co tě přivedlo k myšlence stát se hasičem?

U HZS sloužím již 4 roky, od doby, kdy jsem ukončil Střední hasičskou školu v Chomutově. Proč zrovna hasič? No víš, vždy jsem sportoval a nedokázal bych si představit sedět v kanceláři nebo dělat cokoliv statického.

Takovým milníkem při rozhodování o mé profesi byla ne příliš šťastná událost z roku 2010. V té době byly u nás velké povodně a naše rodina přišla bohužel o celý dům.

V tu dobu jsem měl možnost zblízka sledovat práci hasičů při zásahu, což mě hluboce oslovilo a měl jsem naprosto jasno o tom, čemu se chci dále v životě věnovat.

Sloužíš u libereckého HZS. Co to znamená z hlediska tvé regionální působnosti? Jak často je takový hasič na výjezdu?

Mám to štěstí, že sloužím u HZS Liberec, což je celokrajský útvar. Samozřejmě primárně řešíme zásahy v Liberci a přilehlém okolí, ale z hlediska naší působnosti máme i výjezdy mimo Liberecko.

Pokud se ptáš na výjezdy – o ty opravdu nouze není! Průměrně je to 5 výjezdů denně, ale jsou období, kdy se toto číslo šplhá ke 20.

Zrovna včera, kdy jsem měl službu, jsme byli na výjezdu 9×. Je obrovské vedro a sucho, nejlepší podmínky pro požár, dost často nyní vyjíždíme k hořícím autům, které si prostě jen tak samy chytnou…

V televizi ve zprávách vidím hasiče hodně často s dýchacím přístrojem při zásahu. Jak často jste nuceni sáhnout po masce a dýchacím přístroji?

Ačkoliv se to nezdá, vlastní bezpečnost je u hasičů na prvním místě. Dýchací přístroj používáme vždy, kdy se můžeme nadýchat kouře, nebezpečných zplodin či chemických výparů.

Když si uvědomíš ten vysoký počet zásahů, opatrnost a obezřetnost jsou zde na místě. Ale zpět k tvé otázce – odhaduji, že cca každý druhý či třetí výjezd mám na obličeji masku dýchacího přístroje.

Byly někdy momenty, kdy jsi zapochyboval, zda tvé rozhodnutí stát se hasičem, bylo správné?

Ještě jsem nedokončil otázku a Honza naprosto resolutně a velmi důrazně odpověděl: NE, nikdy se mi to nestalo, naopak moje práce a situace, které musím řešit, rizika s kterými se musím vypořádat, mě motivují a utvrzují v tom, že mé rozhodnutí stát se hasičem bylo správné.

Co je pro mě nezanedbatelným motorem při mé práci je perfektní tým, jehož jsem součástí. Jsme taková velká rodina, máme dobré vztahy, ale to při naší práci ani jinak nejde…

Pojďme si chvíli povídat o sportu. Jakým sportům ses věnoval, než ses začal na vrcholové úrovni zabývat TFA? Co ti dalo základy a předpoklady pro tvé nynější úspěchy?

No já tě musím opravit, já se nezabývám TFA, ale k tomu se ještě dostaneme. Já jsem se vždy snažil být maximálně všestranný, ovšem přiznám se, že silové sporty mi byly tak nějak nejbližší.

Ale nedělalo mi problém odložit činku a jít si zaběhnout půlmaratón. Nyní se věnuji jen krátkým silovým a rychlým závodům jako je FCC (Firefighter Combat Challenge). Na vrcholové úrovni nejde sedět na dvou židlích, sprinter nemůže být zároveň vytrvalec.

Omlouvám se za nepřesnost, což mi podsouvá další otázku – můžeš mi popsat svoji sportovní kariéru a vysvětlit čím se přesně zabýváš? Vím, že jsi členem Lion´s DEN clubu, vybojoval jsi 16 medailí, ale tam ses asi nedostal tak, že jsi zavolal, představil se a požádal o účast, že?

Začnu tím, co jsi nakousl v předchozí otázce – TFA. Je to silový sport hasičů, kterým jsem se přibližně 4 roky zabýval (TFA – Toughest Firefighter Alive).

Tento druh sportu je ovšem hodně na ústupu a prim již několik let přebírá FCC (Firefighter Combat Challenge), v kterém soutěžím hlavně já. TFA se kvůli větší žádanosti a oblíbenosti u fanoušků se vyvinulo v FCC.

Přece jenom je to rychlejší, akčnější a divák rovnou vidí, kdo je vítěz a popřípadě v kategorii štafet je to skutečně boj o desetinky.

Je to velmi prestižní soutěž s mnohem náročnějšími požadavky než zmiňované TFA. Závodník má časový limit pro splnění požadavků, jinak pro něj závod končí, TFA někdy stačí jen “dojít”.

V USA je tento závod dokonce jako fyzický test pro výjezdové hasiče a pro některé je tento sport i pracovní náplní. Podařilo se mi získat v posledních sezóně 16 medailí ze soutěží po celém světě. Bojoval jsem nejenom v EU zemích, ale i v USA (Louisseville, Kentucky) a Indii.

Díky svým výsledkům se mi podařilo získat členství v tzv. Lion´s DEN clubu, který sdružuje elitní soutěžící dosahující ty nejlepší výsledky v tomto sportu. Za Českou republiku, jsem byl první hasič, který toto ocenění získal.

Co tyto soutěže obnáší, jaké disciplíny? Která z nich je nejnáročnější?

Soutěž sestává z těchto časových disciplín – běh na věž do třetího patra s 20kg sbalenými hadicemi na rameni, ruční výtah 20kg závaží po laně na vrchol věže, seběh schodů (po jednom), tzv. kaiser force (pohyb 75kg ocelového jezdce bušením 4kg palicí), slalom na 32 metrů, rozbalení zavodněné hadice a stříkání na terč, přesun 80kg figuríny po dráze dlouhé 32 metrů.

Samozřejmě abychom si to vše řádně užili, tak všechny jmenované disciplíny probíhají v masce a dýchacím přístroji.

Na stejné trati se běží i kategorie štafet a dvojic, kde jediný rozdíl ve výbavě je, že není nasazená maska a trať se rozděluje na dvě poloviny v případě dvojic a v případě štafet na krátké úseky.

Štafety běhá 3–5 závodníků v jednom týmu. Nejlepší borci dosahují časy v individuálním startu okolo 1:14, přičemž tento čas je světovým rekordem.

V Evropě se vyhrává s časy pod 1:30. Je to i tím, že v Evropě je závod o trošku pomalejší, kvůli certifikaci závodu se používají evropské spojky na hadicích a kladivem se mlátí ne čtyři rány, ale v průměru 10 ran.

Kdo se řadí mezi tvé nejtvrdší konkurenty a proč?

Největšími konkurenty mi jsou Kanaďané, Němci a Litevci. Proč jsou tak dobří? Samozřejmě mají vše poctivě oddřeno, ale jejich podmínky k tréninku jsou diametrálně odlišné.

Například v Kanadě mají věž na každé hasičské stanici! Zkus hádat kolik je tréninkových věží v Česku…

Co se týče podmínek, za kterých kolegové ze zahraničí trénují a zúčastňují se soutěží, je porovnání mnohdy až úsměvné. Přece jenom sport, který provozuji, není fotbal, tenis nebo golf a sponzoři mi před hasičskou stanicí ve frontě nestojí. V zahraničí je situace znatelně odlišná.

Já na závodech spím ve svém voze, kde si většinou i vařím a odpočívám. Ve své podstatě jsem vedle soutěžícího i PR/marketing manager, řidič, kuchař, trenér a fyzioterapeut, cokoliv co je potřeba.

O to víc mě těší a motivuje, když jsem schopný porazit i za těchto sparťanských podmínek borce, který přijde odpočatý z pohodlného hotelu nebo luxusního karavanu, ve kterém odpočívá zabalený do speciálních chladivých obleků v případě letních soutěží.

Jak často trénuješ a jak se ti daří skloubit dráhu vrcholového sportovce s náročnou profesí hasiče … nebo jsi spíše „poloprofesionální hasič“ s určitými úlevami?

Ha ha ha, přestaňme snít a vraťme se oběma nohama na zem. Jsem 100% profesionální hasič, který musí odsloužit všechny služby. Žádné úlevy nepřicházejí v úvahu. Nemohu si dovolit přijít do práce a odmítnout výjezd jen pro to, že jsem unavený.

Nikoho nezajímá a ani nemůže zajímat, že jsem včera po 2 náročných trénincích sotva došel domů. Naopak se ode mne očekává, že díky své fyzické kondici půjdu všem ostatním příkladem. Veškerou přípravu a čas věnovaný cestování na soutěže a samotné soutěže táhnu ze svého volného času a dovolených.

Příprava je velmi tvrdá, trénuji dvoufázově (2× denně ráno a večer) systémem 2+1, tj. 2 dny trénink a 1 den relaxace. Nejvíce trénuji v posilovně, běhám na Ještěd, apod. Tréninky mi znepříjemňuje náročná logistika, protože nemám vše vybavení centralizované na jednom místě.

Musím přejíždět z místa na místo – někde mám figurínu, jinde mám kaisera, na dalším místě mohu běhat na něco, co se alespoň trošku podobá soutěžní věži. Občas se mi poštěstí, že si mohu jít zatrénovat na naši stanici ve službě, ale samozřejmě po splnění všech služebních povinnosti a pokud není žádný výjezd.

Nejedná se o žádné privilegium, do fitka na stanici si může zajít v rámci přípravy kdokoliv jiný pokud je vše hotové.

Pozn. redaktora: při vyprávění mi Honza ukazuje na tabletu záběry z tréninku a ze soutěží Ufff, při pohledu na člověka, který v hasičském obleku, maskou na obličeji a dýchacím přístrojem na zádech utíká do schodů věže, se začínám tak trošku zadýchávat…

Finančně je příprava a samotná účast na soutěžích velmi nákladná a jak jsem uvedl před chvílí, sponzoři se příliš nehrnou. Abych byl schopen vše finančně pokrýt, našel jsem si i druhé zaměstnání.

Vytřeštím oči a znovu se ujišťuji: Ty jsi schopný vedle své profese a s takovými tréninkovými dávkami ještě zvládat druhou práci? To už je ale hodně velká oběť, ne?

Odpovědí mi je pokrčení ramen a lehký skromný úsměv na tváři…

Není to dlouho, co jsi začal používat dýchací přístroje Scott Safety, tedy nyní již 3M Scott. Co je z tvého pohledu při výběru „dýcháku“ nejdůležitější, co ty jako hasič a závodník nejvíce oceníš?

Naprosto jednoznačně – jednoduchost, univerzálnost, co nejméně „vychytávek“ – možností nastavení toho či onoho, co nejméně elektroniky, komfort na zádech. Z vlastní praxe vím, že stejně hasič při zásahu nemá čas na to, aby si upravil délku, šířku a bůhví co ještě.

Bohužel nežijeme ve světě, kde má každý svůj dýchák připravený v zásahovém voze, který má nastavený dle své postavy.

Elektronika – vím, že jsou výrobci dýchacích přístrojů holedbající se elektronickým digitálním tlakoměrem. Je to jako v autě – čím více elektroniky, tím více potenciálních problémů … a i mě se jednou stalo, že na nejmenovaném dýchací přístroji se mi v zimě vybily baterky v tlakoměru.

V tu chvíli končíš se zásahem, protože nemáš ponětí, kolik vzduchu ti zbývá v lahvi. Z hlediska koordinace zásahu to může být velký problém – je to minus 1 člověk, tedy 2 ruce, které prostě chybí a proto tato technika většinou leží nedotčena na cisterně a stále používáme blbuvzdorné základní dýchací přístroje.

Co nás potěší a skutečně nám pomůže, to je pohodlnost ramenních popruhů a perfektní provedení masky, ta určuje to, proč volíme a preferujeme dýchací přístroj jako celek.

Odkdy soutěžíš s logem Scotta a jaký dýchací přístroj používáš?

Já jsem přešel na Scotta začátkem roku 2019 a používám Propak FX (V2) s plicní automatickou EZ-Flo a přetlakovou maskou AV300HT. Zvláště maska je to nejlepší na světě, co může hasič mít na obličeji!

Jak velká část účastníků top soutěží FCC používá 3M Scott dýchací přístroje?

Je to trošku složitější. Na každém ze závodů FCC pořadatel musí zajistit nosiče, masky a tlakové lahve pro všechny závodníky, jediné co si můžeme vzít je automatika a maska, pokud je možné automatiku na dýchací přístroj připojit.

Samozřejmě na prestižních soutěžích se používá „the best“, kterým je bezesporu 3M Scott. Co vím, tak většina závodníku trénuje také se Scottem a poté, co nyní vidí, že i já mám ve své výzbroji AV3000HT, tak si spousta závodníků chodí masku zkoušet a ptají se, jak by si ji mohli pořídit.

Co tě přimělo ke změně značky?

Dlouho jsem trénoval s dýchacím přístrojem vašeho konkurenta, ale jak šel čas a já jsem získával medaile, uvědomil jsem si, že by nebylo špatné dýchat „Mercedes“ nejenom při soutěžích, ale i při samotném tréninku.

Obzvlášť po závodech mistrovství světa, kde je celý závod na Air Pack s maskou AV 3000. Tato maska mi učarovala už jenom tím, že v přípravné pozici nemám odpor přes ventilovou komoru a můžu normálně dýchat. Když přišla nabídka spolupráce, měl jsem jasno.

Když nic jiného, tak alespoň v tomto ohledu jsem se chtěl přiblížit k tréninku mých silných konkurentů.

Nyní poněkud technická otázka. Máš srovnání mezi 3M Scott vybavením a jiným typem jak při tréninku a soutěžích, ale i při své práci. Jaké jsou hlavní přednosti dýchacích setů 3M Scott a co bys ty osobně naopak zlepšil nebo přinejmenším upravil ?

Již jsem to jednou zmínil – velkým plusem jednoznačně maska AV300HT. To je fakt pecka! Samotný dýchací aparát vyniká svou lehkou a zároveň pevnou konstrukcí, která je dobře vyvážená, což je pro nás hasiče a závodníky velmi důležitým faktorem.

Co by naopak stálo za zamyšlení? Scott Sight (rozuměj přetlaková maska AF300HT vybavená integrovanou termokamerou – pozn. redaktora) je super vychytávka, kterou nikdo na trhu nemá.

Pro hasiče neocenitelná pomůcka, která mu dává možnost používat při zásahu obě ruce. Co bych osobně ocenil, to je možnost dobíjení namísto každodenní výměny AAA baterií, to mi přijde krok zpět.

Dále se vrátím k mé předchozí poznámce o maximální jednoduchosti a osobně by se mi líbila kombinace Propaku FX a Propak I, tedy úplně obyčejný dýchák Propak I s popruhy FX bez žádného dalšího nastavování a upravování … ale ber to prosím jako můj osobní názor založený na vlastní zkušenosti, resp. zkušenosti nás hasičů.

Samozřejmě chápu i poznámku USA Fire Departments, že baterie AAA jsou všude, ale představa, že by to bylo takhle i u nás je nemyslitelná. Nejsme holt USA.

Honzo, vím, že máš za chvíli další povinnosti a jedeš pomoci Tomášovi Zmeškalovi školit dobrovolné hasiče, jak jinak než na 3M Scott dýcháky :-) Nebudu tě dál zdržovat a chtěl bych ti ještě jednou poděkovat za tvůj čas a konstruktivní odpovědi. Úplně na závěr poslední otázka – tvoje přání, tvůj sen ?

Jako hasič, který je často konfrontován s nepříliš příjemnými lidskými osudy, je to určitě pevné zdraví, které je samo sebou spojené i s mou sportovní kariérou. A když už zmiňuji sport, mým snem je dostat do Liberce soutěž FCC, kterou bych zde chtěl zorganizovat.

Nějaké plány již nosím v hlavě, ale je to hodně o sponzorské podpoře, organizačním týmu… každopádně by to byla neskutečná nevšední podívaná pro sportovní i laickou veřejnost!

Samozřejmě ten největší cíl a největší sen je a vždycky bude vyhrát titul mistra světa i přes všechny ty klacky co mám pod nohama.

Porazit celý svět a unavený těžce dýchaje stát na stupních vítězů a jednoho dne to dokážu.

Věřím v to.