Při vyprošťování jde o rychlost, nápaditost a zkušenosti, říká velitel čety ze stanice Prostějov

Drží v náručí vážně zraněné dítě. Po nehodě jej vyprostil s kolegy z automobilu, poskytl mu první pomoc. Urguje sanitku.

Vím, že jde o sekundy. A doufám, že to dobře dopadne… To jsou momenty, které se vám vryjí do paměti,

říká Josef Grulich.

Hasič, který svému povolání zasvětil celou svou kariéru. Na prostějovské stanici slouží přesně 40 let. Za loajalitu vůči sboru a za nasazení života při záchraně druhých Josefovi Grulichovi poděkoval před nastoupenou jednotkou také ředitel HZS Olomouckého kraje Karel Kolářík. Předal mu plaketu Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje.

Josef Grulich se svou směnou B na stanici v Prostějově (v horní řadě uprostřed) Když vybírá Josef Grulich jeden zásah, na který za ta léta s kolegy často vzpomíná, hluboce se zamyslí. Událostí bylo tolik, že je těžké vybrat jen jedinou.

A každá ve mně zanechala nějakou stopu. První zásah si ale vybavuji. Byl to požár rodinného domu, celá střecha v plamenech. Byl jsem na svojí druhé, maximálně třetí směně,

popisuje zkušený hasič, který je téměř 20 let velitelem jedné z prostějovských čet a zároveň je také velitelem jednotky sboru dobrovolných hasičů ve své rodné obci.

Pak byl třeba velký oheň v centru Prostějova, tehdy hořely sladovny. Ale jezdil jsem spíš k dopravním nehodám. Jsem i instruktor vyprošťování,

doplňuje Josef.

Naposledy s kolegy zachránili v Plumlově řidiče traktoru, který zůstal po nehodě zaklíněný v kabině. Ke zraněnému muži byl špatný přístup. Až během zásahu hasiči zjistili, že má ve voze uvězněné nejen nohy, ale také pánev.

Ustřihli jsme volant, pedály. Nepomohlo to. Až jsme s pomocí řetězů odtáhli blatníky, tak jsme jej vyprostili. Byl to náročný zásah, využili jsme všechny hydraulické nástroje, které jsme měli k dispozici. Ale povedlo se, zachránili jsme ho,

vzpomíná velitel.

Za léta u sboru se podle něj ve velkém zmodernizovala a rozšířila technika. Hydraulické nástroje zrychlily a usnadnily záchranu při dopravních nehodách, kdy jde o vteřiny. Není to však jen o vybavení. Zdokonalila se také příprava hasičů v oblasti první pomoci.

Jde také o rychlost. Kluci musejí být zároveň i rozhodní, nápadití a inovativní,

podotýká Josef.

Jsou případy dopravních nehod, kdy by se hasiči ke zraněnému řidiči dostali, když by odstřihli střechu.

Jenže to by trvalo zbytečně dlouho. Je tak lepší zvolit přístup přes páté dveře. A k takovému rozhodování jsou potřeba zkušenosti. Rád je předávám mladším kolegům,

dodává Josef.

Podotýká také, že pro získávání zkušeností při vyprošťování u dopravních nehod jsou ideální soutěže. Ty jsou určené jak pro profesionální, tak pro dobrovolné hasiče.

Scénáře se nyní velmi blíží skutečným zásahům. Jsou výborně promyšlené. Mají spoustu záludností, se kterými se musejí hasiči vypořádat. A vždy jde o čas. Při skutečných zásazích jsou pak kluci už naučení volit postupy, které jsou rychlé a efektivní,

vysvětluje Josef.

Za nezbytnou výbavu hasiče považuje také smysl pro humor.

Je to nejlepší lék na psychickou zátěž, kterou v práci podstupujeme. Ať už to dopadne dobře nebo špatně, je dobré nedržet to v sobě, probrat to s kolegy. Ne vždy je to ale tak snadné, jak se řekne. Jsou zásahy, které se mi vrací třeba i tři noci po sobě,

říká velitel, který odpočívá nejčastěji ve své dílně, na zahrádce, na kole nebo s vnoučaty.