Tragédie, nejen ta polská

Dopravním prostředkům se nevyhýbají nehody a to bez vyjímky. Ať už se jedná o kolo, motocykl, automobil, autobus, vlak, loď či letadlo, vždy existuje riziko havárie. Čím větší je jednotlivý prostředek dopravy osob, tím více se jich do něj vejde, když dojde k nehodě, následky jsou tomu úměrné.

Riziko nehody existuje stále, nelze mu 100% předejít, i když by se jedinec snažil sebevíc, protože ne vždy je jen v jeho moci být pánem situace. Příčiny nehod jsou různé, např. takové, zejména v médiích oblíbené všelijaké selhání lidského faktoru, pod tím si lze představit mnoho věcí. Volně řečeno, za tímto termínem se schovává chyba člověka – jednotlivce či skupiny. Tou chybou nemusí být jen způsobení nehody řidičem, strojvedoucím, pilotem a jejich nesprávnou jízdou/letem, vědomým/nevědomým nedodržením/porušením příslušných předpisů a příkazů, sebepřeceněním, ale nutno za tím hledat další věci. Nehodu jako takovou sice způsobil v daný okamžik konkrétní prostředek a jeho obsluha, ale příčina může být zcela někde jinde. Mohlo dojít třeba při údržbě k provedení prací špatným postupem, výměně náhradních dílů za vadné, či již při výrobě stroje nemusel být dodržen technologický postup, použity nesprávné materiály apod. Nezapomínejme i na úmyslné poškození, čili sabotáž. Již několikrát se stalo, že bylo civilní letadlo omylem sestřeleno vojáky, což také lze označit za selhání lidského faktoru, neb při těchto politování hodných nehodách došlo ke špatnému vyhodnocení situace, která vyústila až v sestřelení letadla z oblohy. Další a to v posledních letech nikoliv nepodstatnou hrozbou je terorismus.

Minulý víkend svět zasáhla informace o tragické nehodě polského vládního speciálu s prezidentem na palubě. Mimo něj v něm cestovalo dalších 95 osob včetně posádky, nepřežil nikdo. Ihned po rozšíření informace o havárii letadla Tu-154M se v médiích vyrojilo mnoho spekulací, proč k tomu došlo. Když se podíváme o odstavec výše, byla každá z nich různě skloňována, jako možná příčina. Při jakékoliv a to nejen mediálně známé nehodě se okamžitě začne spekulovat proč. Tento článek v tom nehodlá pokračovat, protože od toho ,,proč" jsou vyšetřovatelé. Člověk si pochopitelně může vytvořit svůj pohled na danou věc, ale nemusí ho nutně ventilovat ven a navíc ho mnohdy nevybíravým způsobem podsouvat jiným!

V souvislosti s touto nehodou, jejíž medializaci přispěla smrt polského prezidentského páru a dalších významných osob této země, přítomných na palubě havarovaného letounu, se nabízí otázka, jestli by se o havárii napsalo tolik spekulativních a neodborných informací, vyřčených bohužel i z úst odborníků. Zřejmě nikoliv. Ano, smrt prezidenta je velkou ztrátou pro jeho zemi, ovšem je i ztrátou osobní, neb to byl také jen a pouze člověk z masa a kostí. Při leteckých neštěstích je z valné většiny počet obětí oproti např. silničním nehodám nepoměrně větší, což má za souvislost množství přepravovaných osob.

Za havárii Tu-154M u vojenského letiště Smolensk je bezesporu někdo zodpovědný, ovšem přístup médií k dané události, resp. k tomu, proč k ní došlo, není zrovna citlivý a v rámci úcty k obětem i přípustný. Nehody se prostě stávaly, stávají a stávat budou, s tím se musíme smířit. Za necelý týden od smolenské tragedie se ve světě přihodilo dalších několik leteckých nehod, mini šoty ve zprávách, nicotné informace v tištěných médiích, jako by se vlastně nestalo nic závažného. Ano, nebylo zdaleka tolik obětí a v žádném nebyl prezident. Zarmoucení pozůstalých je však stejné, o citové bolesti nemluvě.

Letouny typu Tu-154 používala i naše vládní letka a před časem i státní aerolinie. Nyní již v provozu v ČR nejsou. Média o tomto typu také přinesla poněkud rozporuplné informace ze ,,zaručených" zdrojů. Jedna strana říká, že se jedná o velmi spolehlivý letoun, druhá přesný opak. Od roku 1968, kdy vzlétl jeho prototyp, došlo do 10. 4. 2010 k celkem 106 zaznamenaným mimořádným událostem na téměř 1000 vyrobených kusů, za nehodu se počítá víceméně cokoliv, statistické informace zaznamenávají vše. Dle dostupných informací ve 39 případech došlo prokazatelně k úmrtí osob, v ostatních nikoliv. U několika nehod tohoto typu letadla, díky tomu, že k nim došlo na území bývalého SSSR, nejsou vyjma datumu žádné informace. Kuriózní je, že k první oficiálně udávané nehodě tohoto letounu došlo na pražském letišti Ruzyně a to 19. února 1973, kdy Tu-154 spolčenosti Aeroflot, registrace CCCP-85023, havarovalo před přistáním, nehoda si vyžádala smrt 66 osob z celkem 100 přítomných na palubě. Zajímavé čtení o této nehodě je zde. V polském vládním speciálu Tu-154M registrace 101 našlo smrt 96 osob a ironií je, že necelé dva dny před fatální nehodou bylo toto letadlo v Praze na ruzyňském letišti.

V naší republice došlo k celkem třem nehodám letounu Tu-154, ve dvou případech nedošlo dle dostupných informací k žádnému úmrtí, smrtelná byla pouze první nehoda z roku 1973. Snímek ze druhé nehody naleznete zde.

Snímek ze třetí nehody letounu, který transportoval náklad cigaret, je tady.

Každá a to nejen letecká nehoda má i svojí druhou stránku věci a tou je práce hasičů a záchranářů na místě. V případě havárie letadla je vždy velká pravděpodobnost, že dojde ke zranění či úmrtí většího počtu osob, takový Airbus A380, dnes největší dopravní letadlo světa, do svých dvoupatrových útrob pojme až 880 lidí. Většina zasahujících osob ze zúčastněných záchranných složek se nikdy ve své kariéře s podobně velkým neštěstím nesetkala a tak je to pro ně velká zkouška a to nejen z té pracovní stránky. Záchranáři a hasiči vidí při výkonu svého povolání poměrně dost nehodových událostí, žádná z nich nemá tak tragické následky, co se týče počtu postižených osob a tak jsou zásahy při haváriích hromadného rozsahu také velkou zátěží a zkouškou psychiky. Nejhůře na tom bývá obvykle první jednotka či posádka, co k události, v případě, že se stane mimo letiště, dorazí. Hořící trosky na velké ploše, zranění či mrtví lidé… Co mají dělat dřív? Nejen pro velitele je podobná situace ošemetnou záležitostí, pád velkého dopravního letadla není bouračka dvou osobních automobilů. Letištní záchranné složky jsou na tyto situace školeny a cvičeny přeci jen mnohem lépe, což je pochopitelné. Jednotky musejí být připraveny při vyhlášení tísně připraveny na vše. Proto mají k dispozici nejmodernější techniku, určenou právě pro zásahy u leteckých havárií. Několik letištních zásahových vozidel vám představil v sekci TECHNIKA i náš server.

Co říct závěrem? Ať k podobným katastrofám nedochází a když už nějaká nastane, měla by být z pohledu novinářů informovanost o ní objektivnější, přesnější a ne jen honění za senzací a článkem na titulní straně, jako tomu je v případě nehody polského vládního letadla.