„Tak pánové pojede kobra a slůně…“ říkal Tonda Bareš. Teď odchází do zaslouženého důchodu

Psal se rok 1967, když Tonda Bareš nastoupil k tehdy ještě Požárnímu útvaru Praha. Tuto dobu většina z nás, co jsme u hasičů nyní, známe jenom z doslechu či z dokumentárních pořadů v televizi.

Byla to doba, kdy z dřevěných vrat požárních stanic vyrážely nablýskané Ereny, Bučegi či Zily a ,,požárníkům" se na jejich modrých sepraných uniformách leskly zlaté hvězdy místo knoflíků. Tehdy se začala psát éra jedné legendy pražského hasičského sboru. Vždyť dnes snad nenajdete u sboru nikoho, kdo by Tondu ,,Bareciho" Bareše neznal.

Dva roky dělal řidiče všeho, co mělo u sboru kola, jezdil jako hasič, plnil povinnosti spojky, kdy často zastupoval velitele družstva a posléze i čety. Šestnáct let působil na hasičském učilišti, kde přednášel a školil.Dnes polovina sboru včetně mnohých velitelů vděčí Toníkovi za nastartování své kariéry!Je iniciátorem mnohých zlepšovacích návrhů, které usnadňovali hasičům práci.

Jen namátkou jeho proslulá zalomená proudnice s madlem pro snadnější eliminaci proudových rázů, kterou si bohužel nenechal patentovat a tak mnoho let po něm s tímto vylepšeným systémem přišli Francouzi. Nebo čísla stanic na autech a jmenovky na přilbách, propagace svítilen Led Lencer, jež dnes používá řada hasičů po celé České republice, a mohli by jsme jmenovat další a další.

Za dobu, kterou je Tonda u sboru, zasahoval u bezpočtu případů menšího či většího rozsahu. Mezi ty největší, kterých se účastnil, můžeme jmenovat například požáry Veletržního paláce a Motorletu. Zasahoval také u leteckého neštěstí v roce 1975 v Suchdole. Vždy se živě zajímal a zajímá o novou techniku a vybavení a jak už to u hasičů bývá, jeho práce se mu stala koníčkem, kterému se věnuje i v čase svého volna. Jezdí na výstavy hasičské techniky, je členem SDH Chodov a jako požární hlídka bývá často viděn na význačných kulturních i společenských akcích.

Posledních 20 let pracuje jako operátor na spojovacím oddělení, nejprve na centrále a nyní na stanici 6 v Krči. I zde je na první pohled poznat, že sem přinesl něco ze svých bohatých zkušeností. Na stěně visí velké hodiny řízené družicí, na nástěnné osvětlené mapě jsou vyznačeny všechny stanice jak profesionálních tak i dobrovolných sborů na území Prahy, seznamy nejdůležitějších telefonních čísel jsou přehledně uspořádány do průhledných desek a nechybí ani obrázek sv. Floriána.

Myslím, že nám bude všem chybět jeho svérázné označování aut jako Mobydick, jezevec či nůžky a těžko si budeme zvykat na to, že již neuslyšíme jeho oblíbené ,,Tak pánovéé pojede kobra a slůně, ulice Na Cibulce, almanach 158 D 4.......". Všechno totiž jednou končí. Tonda Bareci nám od července odchází do zaslouženého důchodu!

Chtěli bychom mu touto formou poděkovat za to, co pro nás i pražský sbor udělal a popřát mu hodně zdraví, štěstí a životní pohody.

Doufáme, že na nás nezapomene a my ho budeme moci vídat, vždy když bude mít chuť se s námi sejít. Třeba u dobré kávy, nebo aby se pochlubil dalšími novými hodinkami ve své sbírce. Tak Toníku ještě jednou děkujeme a užívej života, jak to jen jde!

Kolegové od pražských hasičů.

Foto: archiv HZS hl. m. Prahy

-kaw-